12.05.2019 15:46


Zvykl jsem si, že na mne lidé občas zírají, říká Francis Akwari z Nigérie

Autor: Helena Havranová | Kurz: Online Stisk | Kategorie: Publicistika

Sníh, slané jídlo nebo průhledné tašky v obchodech. Po příjezdu do Česka zažil Francis Akwari z nigerijského Lagosu kulturní šok a musel si zvykat na spoustu odlišností. Do Brna se přestěhoval kvůli vzdělání, jehož kvalita se mu v poměru s relativně nízkými náklady zdála velmi dobrá. Nyní v Česku žije už tři roky a nedávno tu získal i zaměstnání.

Francis Akwari žije v Česku už tři roky.

Na univerzitě v nigerijském Lagosu vystudoval mechanické inženýrství, poté se ale rozhodl pokračovat ve studiu v zahraničí. Před třemi lety se proto pětadvacetiletý Francis Akwari přestěhoval do Brna, kde na Mendelově univerzitě vystudoval ekonomiku a management. Přestože je v Česku relativně spokojený, za pár let by se rád vrátil zpátky do rodné Nigérie.

Do Česka jste se přestěhoval před třemi lety. Jak se vám tu žije?

Dobře, i přes některé nepříjemné zážitky jsem v Česku celkem šťastný.

Jaký pro vás byl příjezd do Česka?

Zažil jsem kulturní šok. Oproti Africe je tady zima a spoustu věcí je jinak. Lidé se například líbají na ulici, což v Africe není přípustné. V Nigérii jsou takové věci intimní a nepatří na veřejnost. Lidé se mohou držet za ruce, líbání ale patří především do jejich soukromí. 

Jakých dalších odlišností jste si všiml?

V Nigérii je třeba neslušné podávat druhému člověku cokoliv levou rukou. I účtenku v obchodě prodavači podávají obvykle oběma rukama. Stejně tak lidé nikdy nenosí nákup v průhledných taškách, ale v bílých, aby nikdo neviděl, co si zrovna koupili.

Jaké to je být Afričanem v Brně?

Někdy je to těžké. Lidé na mě často zírají, ale já pro to mám pochopení. Je mi totiž jasné, že když je člověk odlišný, ostatní se na něj prostě budou občas dívat trochu divně. Česko je navíc poměrně uzavřená země, místní se zde příliš nesetkávali s odlišnými kulturami.

Máte i nějaký vyloženě negativní zážitek?

Ano, v minulosti mě jednou napadl muž přímo na ulici. Nebo na mě taky někdo zavolal policii, protože si myslel, že jsem imigrant. Musel jsem se strážníkům identifikovat a prokázat, že jsem tady legálně.

Je něco, co v Česku postrádáte?

Chybí mi tradiční jídla a ingredience. V Česku mi všechny pokrmy připadají příliš slané v porovnání s ostrou, africkou kuchyní. Stejně tak někdy postrádám větší společenský kontakt. Studenti jsou obvykle otevření a vstřícní, ale mnoho ostatních lidí, hlavně těch starších, často třeba nemluví anglicky. A samozřejmě mi chybí také moje rodina. Za tři roky života v Česku jsem byl v Nigérii jen jednou, loni v létě.

Studovat v zahraničí není jen pro nejbohatší

Máte čtyři sourozence. Kromě vás studuje v zahraničí i váš starší bratr žijící ve Spojených státech. Jak složité je pro mladé lidi z Nigérie studovat mimo svůj domov?

Není to až tak těžké, především díky naší kultuře, v níž lidé hodně šetří. Nemohou se spoléhat na pomoc státu ve stáří, takže raději kladou důraz na vlastní ušetřené peníze a pomoc blízkých. Třeba na studia se často skládá celá rodina. A stejně tak pokud má kdokoli z rodiny problémy, ostatní mu pomůžou. Můj strýc mi například posílal knihy, když jsem studoval na univerzitě v Lagosu.

V nigerijském Lagosu jste vystudoval mechanické inženýrství. Co jste dělal potom?

Po pěti letech jsem získal inženýrský titul a musel jsem absolvovat National Service Year, tedy rok státní služby. V Nigérii musí všichni po dokončení studií jeden rok sloužit v takzvaných National Youth Service Corps, tedy národním sboru mládeže. Vláda tuto službu zavedla v sedmdesátých letech kvůli občanské válce, která v Nigerii zrovna doznívala. Po jejím skončení byli Nigerijci velmi rozdělení a politici se tak snažili o jejich opětovné sjednocení, mimo jiné i skrze zavedení této služby.

Co tento rok u státní služby obnášel?

Každý musí absolvovat svoji službu v jiné části země, než ze které pochází. Já pocházím z Lagosu a vláda mě vyslala na jih Nigérie. Umístěním do odlišné části země s jinou kulturou a etnicitou bychom měli přispět k rozvoji tamní komunity, seznámit se s novými zvyky a odlišnými tradicemi. A díky znalostem a dovednostem získaným na univerzitě bychom měli taktéž pomoci tamním lidem. První čtyři týdny byl takzvaný orientační trénink, což je období podobné vojenskému výcviku. Poté jsem zbytek své služby učil fyziku ve vesnické škole. Na konci roku jsem pak obdržel certifikát o úspěšném absolvování služby, bez něhož bych v Nigerii prakticky nemohl získat zaměstnání.

Co jste dělal potom?

Pracoval jsem jako vedoucí výroby, později jsem se staral i o prodej. Protože jsem ale studoval technickou školu, neměl jsem příliš velkou šanci, že by mne mohli povýšit třeba i na manažera. Pro studenty managementu totiž existuje o dost víc pracovních příležitostí než pro mechanické inženýry. Sám bych navíc rád v budoucnu založil vlastní firmu, která by poskytovala finanční poradenství malým a středním podnikům. Potřeboval jsem tedy manažerské vzdělání. Veřejné školy v Nigérii jsou ale zastaralé a přetížené, a i obor managmentu na nich nemá příliš stabilní úroveň. Proto jsem se rozhodl odejít studovat do zahraničí.

Podle čeho jste se při výběru země rozhodoval?

Rozhodoval jsem se mezi Německem, Nizozemskem a Českem. V Německu je studium pro mezinárodní studenty zdarma, musel bych si ale platit životní náklady, které jsou velmi drahé. V Nizozemsku bych sice dostal studijní stipendium, které by mi pokrylo osmdesát procent školného, životní náklady jsou tam ale ještě vyšší. České vzdělání je oproti těmto dvěma docela levné, platím asi dva tisíce eur za rok, a stejně tak bydlení nebo jídlo zde není tolik drahé.

Jak těžké pro vás bylo se na univerzitu dostat?

Musel jsem složit online zkoušky a poslat známky ze svých předchozích studií. Také jsem musel doložit svou úroveň angličtiny. Poté následoval dlouhý administrativní proces, posílání dokumentů, obcházení ambasád a podobně. Se získáním víz jsem ale neměl problém.

Na Mendelově univerzitě jste studoval obor ekonomika a management. Jak studium hodnotíte?

Byl jsem spokojený, i když například v předávání učiva studentům se učitelé jistě ještě mohou zlepšovat. Většina vyučujících nás ale podporovala a celkově byla výuka velmi moderní, v knihovně jsme měli k dispozici nejnovější knihy z oboru a podobně. Poměr nákladů a kvality výuky byl za mě přinejmenším uspokojivý.

Letos jste ukončil bakalářské studium. Plánujete v Česku zůstat i nadále?

V červnu se budu stěhovat do Ostravy, kde jsem získal místo vedoucího síťového inženýra. Rád bych v Česku zůstal ještě několik let a nasbíral další zkušenosti, časem bych se ale rád vrátil zpátky do Nigérie a začal podnikat.

Klíčová slova: Mendelova Univerzita, Nigérie, Afrika, studium, management

Fotogalerie

Hodnocení příspěvku

1 | 2 | 3 | 4 | 5 (1 - nejhorší, 5 - nejlepší)

Vkladání nových komentářů skončilo.