11.04.2018 07:02


Zvonkohra nad Brnem je zvuk, který se neutají

Autor: Adéla Pinknerová | Kurz: On-line žurnalistika | Kategorie: Uchem Brna

Brněnská dominanta, hrad Špilberk, má svůj zvuk. Je jím líbezný a zároveň hlučný zvuk zvonkohry, který je slyšet i v podhradí. Zvonkohra je slyšet zdaleka, ale pokud ji chcete i vidět, musíte vystoupat až do nitra hradu na velké nádvoří. Zde se nad hradní kašnou tyčí konstrukce s patnácti zvony, které čekají, až odbije celá, aby mohly spustit jednu ze svých melodií.

Audio

    Zvonkohra
         
    Autor: Adéla Pinknerová

Zvonkohra pravidelně vyhrává od 9 do 18 hodin každý den, ale ví to vůbec Brňané? Chodí si ji poslechnout? Vypravila jsem na hradní nádvoří před polednem, abych zjistila, jaký je o zvonkohru zájem.

11:45 Vcházím na velké nádvoří hradu Špilberk a připojuji se k mluvčímu hradu Michaelu Kalábkovi. Čekají zde už dva páry, sedí na zídce kašny a vystavují své tváře slunci. Nezdá se, že by čekaly na průvodkyni, patrně tu budou kvůli zvonkohře. Přisednu si a jsem zvědavá, jestli budeme jediní posluchači.

11:50 Přichází německy hovořící tatínek s dvěma asi osmiletými chlapci. Tatínek něco důležitě vysvětluje, nakukují do kašny a poté ukazuje na zvonkohru. Chlapečci na půl ucha poslouchají, spíše se soustředí na šermování klacíky. Tatínek kouká na hodinky, jestli se jim vyplatí těch deset minut ještě počkat, než zvonkohra spustí. Snažím se rozeznat, co je na zvonech znázorněno, reliéfy je ozdobil sochař Otmar Oliva, ale moc se mi to nedaří. „Nejmenší zvon váží šestnáct kilogramů a ten největší dokonce dvě stě dvacet kilo,“ říká Michael Kalábek. Zvonkohra patří k jeho oblíbeným částem hradu.

11:54 Objeví se rodina s dětmi. Holčička si sedne na chodník a otráveně si podpírá bradu rukou, rodiče nad ní rozpačitě stojí a dohadují se kdy, už to jako začne. „Chodíme sem na vycházky docela často a malou už to asi nebaví,“ vysvětlují mi omluvně. „Je to taky dost nahlas,“ dodávají, ale přesto na nádvoří zůstanou. Jiné děti běhají kolem kašny, rodiče je fotí a peskují zároveň. Slyším další cizí jazyky, skupinka slečen si nasazuje sluneční brýle a fotí si na mobil selfie.

11:56 „Poslouchejte děti, to je zvonkohra!“ Vykřikne jedna maminka a opravdu je zdálky slyšet něco jako zvuk zvonkohry. Rozhodně není tak silný a bystré děti hned odhalí, že to jen jejich tatínek hraje v rohu nádvoří na malou verzi zvonkohry. Maminka se směje a děti se hádají, kdo si na ni zahraje, jako další.

11:57 Mé romantické iluze jsou zničeny, když se dozvídám, že zvonkohru neovládá tajemný Quasimodo, ale počítač. „Zvony se nepohybují, nebimbají. Údery je rozeznívá zařízení uvnitř,“ vysvětluje Kalábek.

11:58 Hlouček dětí ukořistil paličku a mlátí do malé zvonkohry ze všech sil. Dospělí se jim občas snaží paličku vzít a vyťukat nějakou melodii, ale jde to těžko. Jednotlivé zvony jsou velmi zvláštně naladěny, takže to dohromady moc nedává smysl. Mne ovšem zajímá hlavně velká zvonkohra. „Zvonkohra umí zahrát celkem dvaatřicet skladeb nejrůznějších žánrů. Od klasiky přes lidové písně až po populární, třeba melodii z filmu Titanik nebo Valčík na rozloučenou. Na výběru skladeb se domlouváme s kolegy ze správy hradu, ale tenhle playlist je tu už od roku 2000,“ dodává Kalábek.

11:59 Na nádvoří se přiřítí houf dětí s rodiči a hned obklopí kašnu, kde jim maminky důležitě vysvětlují, co se právě dozvěděli od paní průvodkyně. Napětí stoupá.

12:00 Ohlušující zvuk okamžitě upoutá pozornost každého. Zvonkohra spustila jednu ze svých melodií. Měl by to být Triumfální pochod z opery Aida, ale nedaří se mi příliš rozeznat. Některé děti si zacpávají uši, jiné vytahují telefony a točí. Krom melodie není slyšet žádný jiný hluk, křik dětí ani zvuk letadla. Celé nádvoří vyplňuje jen mohutný zvuk zvonů.

12:01:45 Je po všem. Zvony utichají, já mám pocit, že jsem konečně po necelých dvou minutách poprvé vydechla. Chvíli je opravdu ticho, ale trvá jen pár vteřin, než se opět rozezvučí dětský křik a šum a rodiče začnou své ratolesti opět popohánět ven z nádvoří, aby stihli další prohlídku. Páry, co seděly na kašně, se těžce zvedají, políbí se a ruku v ruce pomalu odchází. Tak zase za hodinu.

Klíčová slova: Brno, zvuky, zvonkohra, hrad, Špilberk

Fotogalerie

Hodnocení příspěvku

1 | 2 | 3 | 4 | 5 (1 - nejhorší, 5 - nejlepší)

Nový komentář