21.10.2010 19:21


Znal jsem Zátopka i Gottwalda, říká 102letý kandidát

Autor: Vojtěch Šprdlík | Kurz: Online Stisk | Kategorie: Publicistika

Před volbami politické strany vždy hledají nové, mladé tváře pro svou kampaň. V Křenovicích na Slavkovsku to však vzali z druhé strany. Do zastupitelstva obce totiž kandidoval Stanislav Spáčil. Jestli je někdo zkušený životem, pak je to on. V jeho občance je totiž napsáno datum narození 25.3.1908. Ano, počítáte správně, Stanislavu Spáčilovi je 102 let.

Co na tom, že do zastupitelstva se nakonec nedostal. Stejně se schůzí zúčastňuje. Ve svých sto dvou letech na ně jezdí sám a na kole. „K volbám jsem taky chtěl jet, ale z televize říkali, že mě svezou autem. Tak co jsem měl dělat?“ říká s úsměvem. Je až neskutečné, jak může člověk, který zažil vznik Československa, obě světové války, sovětskou okupaci, i Sametovou revoluci být takto vitální.

Když přicházím, pan Spáčil zrovna sedí ve svém pokoji a čte si noviny. Na nose brýle a v ruce lupu, křepce vstane a s milým úsměvem mě vítá. Když vyjádřím svůj obdiv, v jaké dokáže být v takovém požehnaném věku kondici, posadí se ve svém křesle a trochu jako pohádkový dědeček začne vyprávět. Zmiňuje data jako 1923, kdy zakládal místního Sokola, nebo 1925, kdy vstoupil do strany a já pořád nemůžu pochopit, že tohle všechno mohl zažít. Vždyť to bylo ještě před válkou!

Sokol, a vůbec tělovýchova je něco, na co je Stanislav Spáčil náležitě hrdý. Cvičil odmalička a často. Mezi jeho kamarády se počítá hned několik olympioniků, z nichž většinu ovšem přežil. „Znáš Aloise Hudce?“ ptá se mě nadšeně a já trochu zahanbeně odpovídám, že ne. „Tak se podívej,“ rozevírá knihu, a ukazuje na fotku jakéhosi gymnasty. Popis pod fotografií říká: „Alois Hudec, olympiáda Berlín 1936, zlatá medaile.“ „Jo, Lojza, ten býval šikovnej,“ souhlasně pokyvuje pan Spáčil.

Kvůli cvičení jej ovšem čekaly i obrovské nepříjemnosti. Ještě před 2. světovou válkou zakládal oddíl Dělnické tělocvičné jednoty a jako člen strany byl samozřejmě nacistům nepohodlný. Mladému Stanislavovi se však podařilo uprchnout před Gestapem do Zlína, kde vstoupil do odboje a začal pracovat ve strojírně Baťových závodů. „Tam vedle nás bydlel mladej Zátopek, ráno jsem ho vždycky potkával na cestě do práce,“ hrdě vzpomíná Spáčil.

Po válce sepisoval první kandidátky do voleb v Křenovicích, které má stále u sebe doma. „Počkej, já ti je ukážu,“ prohlásil a odběhl do vedlejší místnosti, aby se za chvíli vrátil s náručí plnou papírů, ve kterých listoval a komentoval jednotlivá jména, jako by to bylo včera. Poválečná léta strávil, jako většina ostatních obyvatel tehdejšího Československa, prací. Dělal montéra, konstruoval transformátory a nakonec přišel i čas předat své vědomosti mladším, na elektrotechnické průmyslovce na tehdejší Leninově ulici (dnes Kounicova).

Členem komunistické strany je Stanislav Spáčil od roku 1925 dodnes a strana nemá staršího člena. Však se také znal se dvěma prezidenty, Gottwaldem a Zápotockým. „Gottwald dělal nějakýho předsedu kousek odsud, toho jsem taky dobře znal,“ vysvětluje. Za svou stranu bojoval i v nedávných komunálních volbách. „Škoda, že jsem nebyl výš na kandidátce, byl bych se na radnici dostal,“ směje se. Za svých 97 hlasů je rád, ale prý by případné místo přenechal mladším.

„Tak já už musím jít,“ loučím se a opravdu musím, jinak bych klidně ještě hodinku poseděl a poslouchal jeho vyprávění. Pan Spáčil mě doprovází až skoro ke dveřím, cestou ještě stihne hodit psovi balónek a pak už se opravdu loučíme. Ještě se tajně ptám jeho dcery, která o něj pečuje, jak to má třeba s doktory. „Byli jsme s ním u doktora, ten se ho ptal jaký je den, kolik je hodin a jak se jmenuje, prostě otázky pro tyhle starší lidi. Táta si myslel, že si z něj dělají srandu. Prý jestli si myslí, že je blbej nebo co.“ Ať Vám humor ještě dlouho neschází, pane Spáčile. Byla by to škoda.

Klíčová slova: volby, zastupitelstvo, Křenovice, Stanislav Spáčil

Hodnocení příspěvku

1 | 2 | 3 | 4 | 5 (1 - nejhorší, 5 - nejlepší)

Vkladání nových komentářů skončilo.