08.03.2020 19:28


Změny ve vzdělávání je obtížné prosadit, říká lektorka pedagogů Saša Dobrovolná

Autor: Radek Preis | Kurz: Online Stisk | Kategorie: Zpravodajství

Lektorka Saša Dobrovolná pracuje v neziskové organizaci Společnost pro kvalitu školy, je zakládající členkou a viceprezidentkou České asociace mentoringu ve vzdělávání. Dalšímu vzdělávání pedagogických pracovníků se věnuje více než třiadvacet let a působí jako manažerka vzdělávacích projektů, mentorka, supervizorka mentorů a koučka. Jakožto lektorka zdokonaluje pedagogy od těch, kteří učí v mateřských školách, až po vysokoškolské přednášející.

Lektorka vzdělávání Saša Dobrovolná. Foto: Radek Preis

Proč je podle vás důležité, aby se pedagogičtí pracovníci i nadále vzdělávali?

V současné době je jen málo profesí, kde by se zaměstnanci po nástupu do praxe dále nezdokonalovali. Dnešní doba je rychlá, objem poznatků roste a ten, kdo chce svou práci vykonávat kvalitně, by si měl udržovat neustálý přehled ve svém oboru. Koneckonců povinnost pracovat na svém profesním růstu je dána i zákoníkem práce.

Takže pedagogickým pracovníkům nestačí pouze úspěšně dokončit vysokou školu?

Vzdělávání pedagogických pracovníků je důležité i z toho důvodu, že jsou studenti pedagogických fakult na svou budoucí profesi připravováni zejména po oborové stránce, ale jen velmi málo po stránce praktické. Každodenní práce chystá pro učitele celou řadu výzev, na které je stěží jakákoliv vysoká škola připraví, například komunikace s konfliktním rodičem, výuka žáka z ciziny, individualizace výuky nebo práce v heterogenní třídě. Právě jejich další vzdělávání pak přináší pedagogům jednak znalosti v aktuálních tématech, ale také trénink konkrétních dovedností. Navíc věkový průměr učitelů ukazuje, že většina z nich dokončila přípravu na profesi pedagoga v době, kdy náplň práce kantora vypadala zcela jinak. Jedním z příkladů takových profesních výzev pro učitele je zapojení digitálních technologií do výuky, případně začlenění aktuálních témat, jako jsou mediální výchova, finanční gramotnost nebo osobnostně-sociální výchova.

Je lektorování učitelů v pokročilém věku náročnější?

Není. Mám zkušenost, že otevřenost vůči novým přístupům a metodám není dána věkem, ale spíše osobnostním nastavením daného člověka. Setkala jsem se s velmi konzervativními absolventkami vysoké školy, a naopak s učitelkami, které byly pár let před důchodem a nadšeně ve své výuce experimentovaly s novými metodami. Učitelé jako takoví jsou spíše konzervativní skupina, což vyplývá z toho, že se osobnostně o učitelství ucházejí lidé, kteří mají potřebu řádu, tradic a tíhnou spíše ke konzervativním hodnotám. I proto je obtížné jakékoliv změny ve vzdělávání prosadit.

Jak samotné kurzy vypadají a jaká je zde role lektora?

Osobně mě těší práce, která je smysluplná, takže dávám přednost spíše dlouhodobější spolupráci s danou školou. Před každou vzdělávací akcí komunikuji s vedením školy a dotazuji se, jak vzdělávání, které si u mě vedení školy objednává, souvisí s aktuálními edukačními potřebami pedagogického sboru a vizemi školy.

Kurzů se tedy účastní vždy pedagogičtí pracovníci dané školy?

Vedu kurzy pro celé pedagogické sbory, ale i kurzy otevřené pro jednotlivce, kterých se účastní vybraní učitelé ze škol, jenž mají o dané téma zájem. Realizuji i kurzy krátkodobé, jednorázově pět až osm hodin, ale přednost dávám systematickým výcvikům. Ty trvají osmdesát a více výukových hodin.

Jak vypadá financování kurzů tohoto typu?

Část kurzů si ředitelé platí z účelově vázaných prostředků na další vzdělávání pedagogických pracovníků, které jim do rozpočtu přiděluje zřizovatel. V současné době je však většina vzdělávacích programů pro školy financována z evropských prostředků. Pozitivní je, že vzdělávání může být nabídnuto velkému počtu pedagogických pracovníků. Stinnou stránkou současné situace je přetížení kantorů vzdělávacími aktivitami, které pořádají růžné subjekty a devalvace hodnoty vzdělávání. S tím souvisí i fakt, že se v nejrůznějších projektech edukují i lidé, kteří by se za jiných podmínek takového procesu nezúčastnili. To pak přináší problémy s jejich aktivním zapojením v kurzech, které bez jejich vnitřní motivace není možné.

Uvedla jste, že se zabýváte i mentoringem. O co se jedná?

Jde o specifickou formu vzdělávání, která je zaměřená na rozvoj konkrétních profesních dovedností. Na rozdíl od seminářů, které probíhají v učebně a přináší jedno téma pro celou skupinu účastníků, je mentoring individuální forma podpory. Zaměřuje se na konkrétní vzdělávací potřeby daného učitele, který s mentorem spolupracuje. Mentor svého klienta provází při učení většinou minimálně po dobu třech měsíců, pomáhá mu přetavit jeho vizi konkrétního vzdělávacího cíle, provází ho tréninkem nových dovedností, poskytuje mu užitečnou zpětnou vazbu a pomáhá vyhledávat zdroje. Nedílnou součástí práce mentora je i pozorování pedagoga ve třídě.

Klíčová slova: rozhovor, školství, vzdělávání, učitel

Fotogalerie

Hodnocení příspěvku

1 | 2 | 3 | 4 | 5 (1 - nejhorší, 5 - nejlepší)

Vkladání nových komentářů skončilo.