26.09.2010 22:21


Zlato z mistrovství Evropy je úžasný pocit, říká baseballový reprezentant

Autor: Vojtěch Šprdlík | Kurz: Online Stisk | Kategorie: Sport

Proč si vybral zrovna baseball? Dá se reprezentace skloubit s vysokou školou? A co na jeho úspěchy říká jeho rodina? Na tyto a další otázky odpovídá český baseballový reprezentant Michal Ondráček.

Přehrát audio

Audio

Autor: Vojtěch Šprdlík

Být oporou reprezentačního výběru do jedenadvaceti let, členem základní sestavy mistrů ligy AVG Draků Brno a členem reprezentačního "Áčka". To všechno Michal Ondráček stihl, ačkoliv je mu pouhých dvacet let. K tomu letos na konci prázdnin přidal úspěch z nejcennějších: Se svými spoluhráči z "jednadvacítky" získat titul mistrů Evropy. Své výkony na mistrovství podtrhl dvěma individuálními cenami a stal se jedním z nejlepších hráčů celého turnaje. A jeho cesta ještě zdaleka nekončí.

Já se hned na začátek musím zeptat, jaký je to pocit, vyhrát mistrovství světa?

To je úplně úžasný pocit. Já to cítil ještě o to silněji, protože to byla moje první podobná trofej, co jsem získal. Kluci z týmu už v nižších kategoriích něco vyhráli, takže ten pocit do určité míry znali, ale pro mě to byla úplně nová zkušenost. První medaile a hned z takové velké mezinárodní akce jako je mistrovství Evropy, neuvěřitelné. Vzpomínka na celý život.

Váš reprezentační kouč v jednom rozhovoru zmiňoval, že jsi při turnaji bral velkou porci zodpovědnosti na sebe. Kvůli čemu? Působilo tak na tebe domácí prostředí?

Určitě je něco jiného, když člověk přijede na turnaj do Holandska, kde je sice spousta lidí, ale nikoho tam nezná, než když se turnaj koná u nás. Je cítit to očekávání a zpočátku ten pocit není zrovna příjemný. Nerad to přiznávám, ale v prvních zápasech to nebylo úplně ono, trochu jsem váhal, ale později už se to snad spravilo.

Znamená to, že býváš ještě před zápasy nervózní, třeba v extralize?

Extraliga je v tomhle něco úplně jiného. Hraje se víc zápasů, o něco jde vlastně až v play-off.  A ani ve finále extraligy se nedá říct, že bych býval tak ovlivněný nebo nervózní jak před tím mistrovství Evropy.

A kdybys to měl vzít od začátku, jak ses vlastně dostal k baseballu?

Když mi bylo deset, tak jsem dělal několik sportů, atletiku, basket, fotbal, ale ani v jednom jsem se nenašel. Tehdy k nám přišel do školy Tomáš Ovesný s projektem Malá baseballová liga. Objížděl základní školy v Brně a na vybraných zakládal baseballové týmy, které pak hrály proti sobě. Já jsem se dostal do týmu školy na náměstí Svornosti, kde jsme ještě k tomu měli super trenéra a už jsem u toho zůstal.

Teď hraješ extraligu za nejlepší tým v soutěži, jsi členem reprezentačního „Áčka“, vyhrál jsi mistrovství Evropy. Čeho bys chtěl ještě v baseballu dosáhnout?

Je fakt, že u nás se baseballem nedá uživit. Můžeš vydržet maximálně do třiceti, ale pak si stejně musíš najít normální zaměstnání. Takže sen živit se baseballem už mě tak nějak opustil, ale teď mám za cíl se s ním podívat někam do zahraničí, nejlépe do Ameriky na univerzitu. Jinak bych chtěl hrát, co to půjde, nějak to skloubit s prací, ale rozhodně s ním nechci přestávat, jestli nebudu muset.

Myslíš, že tě působení ve Dracích, kteří dlouhodobě dominují extralize, může ještě někam posunout?

Mě určitě, protože já jsem ještě dost mladý hráč, v základní sestavě Draků vlastně nejmladší, takže ještě mám hodně co zlepšovat. Myslím, že bude dost dlouho trvat, než budu moct říct, že už mi to nic nedává. 

Kolem mistrovství Evropy se určitě pohybuje spousta skautů amerických profi klubů, tobě nikdo žádnou smlouvu nenabídl?

(smích) Ne, to fakt ne. Těch dvacet už je dost vysoký věk na podpis smlouvy, většinou podepisují hráči tak v šestnácti, sedmnácti letech. Říká se, že jsou v tom věku tvárnější a že si z nich v těch klubech už hráče udělají. Já jsem v tomhle věku nebyl moc dobrý hráč, to až teď v posledních letech jsem se zvedl.

Například v Holandsku chodí na baseball nesrovnatelně víc lidí než u nás. Srovná se to někdy? Je to vůbec možné?

Nevidím důvod, proč by u nás nemohl být stejně dobrý baseball jako v Holandsku. Myslím, že za posledních několik let se to tady u nás dost zlepšilo, ale otázka je, jestli se to bude dál zlepšovat, nebo stagnovat. Záleží na tom, jak Češi ten sport přijmou, ale nedokážu odhadnout, jak to dopadne.

Co na tvoje úspěchy říká třeba rodina?

Moje rodina je jedním z důvodů, proč jsem u toho zůstal tak dlouho a jsem tam, kde jsem. Ze začátku tomu moc nerozuměli, ale pak je to chytlo. Třeba o dědovi se říká, že je největší baseballový fanda u nás, protože chodí skoro na všechny zápasy v Brně, sleduje výsledky, volá do Prahy, do Ostravy, jak se hrálo a to býval z rodiny nejvíc proti baseballu. V Dracích si kvůli tomu ze mě dokonce dělají srandu. (smích)

Pokud vím, tak tvůj mladší bratr taky hraje. Předáváš mu nějaké zkušenosti a rady?

Určitě. Já říkám, že v jeho věku jsem byl úplná nula. Ve srovnání se mnou hraje výborně, už má několik medailí z mistrovství Evropy žáků a kadetů a talentově je na tom taky mnohem líp než já. Já právě doufám, že by jednou mohl podepsat nějakou tu smlouvu a dostat se někam výš, protože baseballem žije a má ho moc rád. A taky bych si s ním někdy chtěl zahrát v jednom týmu.

Limituje tě ve hraní škola? Jak zvládáš obojí?

Ne gymplu to bylo vcelku jednoduché, tam jsem měl individuální plán, takže když jsem třeba měl o víkendu zápasy, tak na mě v pondělí nemohli vybafnout s písemkou. Teď na vysoké je to rozdíl v tom, že mě škola mnohem víc baví, ale taky si musím domlouvat nějaký individuální přístup, když jedu na dva týdny na soustředění. Ale nic hrozného, dá se to v pohodě zvládnout.

A otázka na závěr: určitě existuje spousta věcí, které člověk potřebuje a musí udělat, aby dosáhl toho, čeho ty. Které si myslíš, že jsou nejdůležitější?

Zaprvé bych chtěl říct, že prosadit se v baseballu je mnohem lehčí, než v těch rozšířenějších sportech, hlavně kvůli té užší členské základně. Taky bych to moc nepřeceňoval, sice jsme vyhráli mistrovství Evropy, je to super, ale nedělá to ze mě nějakou hvězdu. Ale podle mě je nejdůležitější mít nějaký cíl, něco, za čím člověk může jít a čeho chce dosáhnout.

Takže se jednou vidíš jako kapitán české reprezentace?

Jednou bych určitě chtěl být jeden z tahounů české reprezentace. Tak, jak to dnes stojí na jiných hráčích, tak bych jednou chtěl, abych já byl ta opora.

(kráceno, celý rozhovor si můžete poslechnout v přiloženém odkazu)

Klíčová slova: baseball, mistrovství Evropy, Michal Ondráček

Hodnocení příspěvku

1 | 2 | 3 | 4 | 5 (1 - nejhorší, 5 - nejlepší)

Vkladání nových komentářů skončilo.