20.06.2014 17:34


Zkouškové období je jako běžet od kolébky do hrobu

Autor: Alžběta Nečasová | Kurz: Online Stisk | Kategorie: Studentský servis

Každý kdo studuje či někdy studoval vysokou školu to zná. Dva krát do roka přijde období, kdy je jedno kolik je hodin nebo co je za den v týdnu. Čas je definován tím, kdy člověk co odevzdává, kdy má zkoušku, kdy je opravný termín atd. Každý se ho snaží nějak přežít a každý má svůj vlastní recept jak na to.

Audio

    Zkouškové je jako běh od kolébky do hrobu.
         
    Autor: Alžběta Nečasová

Jestli se maturitě říká zkouška dospělosti, tak pak netuším, co jsou všechny ty zkoušky na vysoké. Zkouška "stáří" je trochu kostrbatý název, ale poměrně výstižný. Z každým dalším semestrem mi přibývá vrásek, záda bolí víc a víc a občas zahlédnu i nějaký ten šedivý vlas. Nemluvě o nespavosti a návalech úzkosti, při kterých každou chvíli očekávám infarkt.

Jako bych dva krát za rok prožila celý svůj život, ale zrychleně. Vše začíná radostí ze splněných zápočtů. K dětským hrám bych přirovnala oslavy konce semestru, při kterých nejeden spolužák, stejně jako to malé dítě, občas upadne na hlavu. A stejně jako naši nejmladší trávíme hodně času v parcích a pijeme z flašky. Už to ale není mlíko nebo čaj, leda by byl tatranský.

Jak se blíží první zkoušky a my se začínáme učit, začínám se bát. Stejně jako když jsme šli poprvé do školy, nakoupíme si výbavu: tužky, propisky a  především zvýrazňovače. U mě je toto důsledek prokrastinace, zvýrazňovač dokážu vybírat hodiny.

Káva, sladkosti, zvýrazňovače a spousty výpisků a tlustých učebnic - zkouškové v plném proudu. Foto: Alžběta Nečasová

K učení samozřejmě patří svačina. Na základní škole nám ji dávala hodná paní, kterou oslovujeme mami, teď nám ji dává hodná paní za pokladnou. Složení svačiny se nemění jen navíc přibývá zásoba energetických drinků. A většinou i dostatečné množství nikotinového dopingu.

Z počátku jsou dny naplnění váháním. Učení je mučení a nikomu se nechce.  Školou povinní večer nechtějí psát úkoly a my si nechceme číst skripta. Rozdíl je jen v tom, že mladší kategorie si hrála odpoledne a pak večer ji čekají úkoly, my si úkoly splníme odpoledne a hrajeme si v noci.

Jak tak postupně přibývá červených políček, uvědomujeme si tu zodpovědnost a hrajeme si míň a míň až se náš život stane jen stereotypním cyklem: ráno vstanu, dám si kávu, přečtu si noviny... Je to povědomé? Většina lidí tak funguje pět dní v týdnu.

Každý rok na střední škole se zdál jako věčnost. Po ní život náhle zrychlil tempo a roky míjí ani nevím jak. Sama zatím nemohu moc soudit, ale prý zrychlovat nepřestane, až se nakonec každý rok bude zdát jako mrknutí oka. Moje babička spí jen pět hodin denně, to aby prý co nejméně zameškala. Stejně tak se cítím já na konci zkouškového. Bojím se zavřít oči, abych něco nezmeškala, například pročtení fůry zápisků, samozřejmě nejlépe cizích, nebo nezaspala ze samého vysílení. Čím je zkouškové delší, tím se vstává hůř a hůř a spí se čím dál méně, protože stejně jako život, i zkouškové zrychluje své tempo a člověk na jeho konci jen váhá, co mohl udělat jinak a co už nejde změnit.

Maturita je zkouška dospělosti, ale vysoká je škola pro život. A je jedno jestli je student medik nebo třeba informatik. Kdo říká, že vysokoškoláci jsou flákači a nejsou připravení na život, ten si to nikdy nezkusil. Vždyť my si ho prožijeme každý rok dva krát. 

Klíčová slova: Zkouškové, učení, škola

Fotogalerie

Hodnocení příspěvku

1 | 2 | 3 | 4 | 5 (1 - nejhorší, 5 - nejlepší)

Vkladání nových komentářů skončilo.