15.12.2018 21:30


Žížaly v kuchyni? U vermikompostování nic neobvyklého

Autor: Veronika Kusalíková | Kurz: Online Stisk | Kategorie: Zpravodajství

Jak co nejekologičtěji naložit s bioodpadem? Majitelé slepic či jiných hospodářských zvířat mají svá řešení. Pro všechny ostatní jsou tu hnědé kontejnery, ty ovšem nejsou dostupné všude. Někteří lidé se však nespokojí ani s bio popelnicemi. Aby minimalizovali svou ekologickou stopu, pořizují si žížaly, které zbytky jídel přemění na kvalitní hnojivo.

Brno - Vermikompostování se od klasického kompostování liší jednou věcí, rozklad potravin mají na starost žížaly. Ty přemění zbytky jídel na kvalitní organické hnojivo, takzvaný vermikompost. Na trhu se dají pořídit hotové kompostéry, jejich vlastní výroba ale není obtížná. K úspěšnému procesu je zapotřebí nádoba s podestýlkou tvořenou například trávou, navlhčeným papírem nebo kokosovým vláknem. Dovnitř přijde několik desítek žížal, přičemž ty nejvhodnější jsou kalifornské, které byly za účelem kompostování speciálně vyšlechtěny. Poté je načase začít žížaly krmit. Pochutnají si na jakýchkoli zbytcích kromě mléčných a masných výrobků.  

Michaela Stránská, jednadvacetiletá studentka, si žížaly pořídila v období, kdy si začala uvědomovat množství odpadu, které skončí v popelnicích. Vzhledem k tomu, že kontejner na bioodpad k dispozici nemá a spotřebuje přitom hodně ovoce a zeleniny, rozhodla se, že vermikompostér zkusí. Sáhla po značkovém designovém kousku. Kupovaný vermikompostér není levná záležitost, zato je esteticky i uživatelsky příjemnější. „Počáteční investice nebyla úplně malá, za kompostér včetně žížal jsem utratila přes tři tisíce korun,“ okomentovala koupi Michaela. Kompostér má na chodbě, umístěný může být ale i přímo v kuchyni, protože díky dobré pachové izolaci nejde proces rozkladu cítit.

Šestadvacetiletá Hana Fránková nosila zpočátku bioodpad do vermikompostéru v práci. S přestěhováním do nového bytu se se spolubydlícím rozhodla s vermikompostováním začít. „Obecně mám ráda, když je koloběh uzavřený, takže nemám ráda vyhazování například zbytků zeleniny do směsného odpadu, když se dají zkompostovat. Kdybych měla zahradu, měla bych na ní i venkovní kompost. Vermikompostér je taková bytová alternativa,“ uvedla Hana. Svůj kompostér si sama vyrobila ze dvou krabic z Ikea a žížaly sehnala v práci, takže její počáteční náklady byly téměř nulové. Do dna krabic vyvrtala díry, aby z nich odcházela přebytečná vlhkost. „Je dobré kompost přikrýt ještě například netkanou textilií, aby dýchal a zároveň z něj nelítaly mušky, a aby nebyl cítit,“ dodala.

Obě ženy si vermikompostování pochvalují, shodnou se však na tom, že je občas otravují octomilky. „Octomilky toto prostředí milují a velmi dobře se v něm rozmnožují. Ale kromě toho, že jsou otravné, se nic jiného neděje. Občas také najdu nějakou žížalku na výletě. Někdy se mi podaří ji odhalit včas, tak ji šoupnu zpět domů, ale častokrát už je pozdě, což mě docela mrzí,“ vyjádřila se Michaela.

Výsledný materiál hodlají majitelky vermikompostérů použít na hnojení pokojových rostlin nebo bylinek. Kromě tuhého hnojiva se procesem oddělí i takzvaný žížalí čaj, který se naředěním s vodou také používá jako přírodní tekuté hnojivo.

Klíčová slova: ekologie, vermikompostování, bioodpad, žížaly

Fotogalerie

Hodnocení příspěvku

1 | 2 | 3 | 4 | 5 (1 - nejhorší, 5 - nejlepší)

Vkladání nových komentářů skončilo.