13.11.2020 19:56


Život s OCD: Noční můra ze které se nedá probudit, říká devatenáctiletá dívka

Autor: Anna Sochorová | Kurz: Online Stisk | Kategorie: Publicistika

Obsedantně kompulzivní porucha Renatu sžírá již od puberty, nyní se proti ní rozhodla bojovat a vyhledat lékařskou pomoc. 

Obsedantně kompulzivní porucha, Autor: Anna Sochorová

Brno - Devatenáctiletá Renata (nepřála si uvádět celé jméno, pozn. red.) se již několik let potýká s obsedantně kompulzivní poruchou neboli OCD. Nemoc z jejího života postupně vysávala veškerou radost.

Pro tuto psychickou poruchu jsou typické vtíravé myšlenky neboli obsese, které nemocnému způsobují napětí a úzkost. Člověk se snaží zbavit úzkosti opakovanou činností či stereotypními myšlenkami, takzvanými kompulzemi. Dle výzkumů poruchou trpí asi dvě až tři procenta celosvětové populace. Její výskyt je častější než výskyt schizofrenie či poruchy příjmu potravy.

Nemoc se u Renaty projevila, když jí bylo třináct let. Začalo to tím, že pokud jí hlavou prolétla nějaká špatná myšlenka, rychle třikrát zaklepala do dřeva. Pokud tento úkon provedla, její mozek se na chvíli uklidnil a Renatiny myšlenky se urovnaly. Ze začátku si myslela, že jde jenom o pověrčivost a měla za to, že jsou její rituály naprosto v pořádku. 

To, že se potýká s vážným problémem, jí došlo během přípravy k přijímacím zkouškám na střední školu. Byla vystavena obrovskému tlaku a jednou se úplně zhroutila. Nebyla schopná fungovat. Každý úkon jí trval několikanásobně déle, protože opakovala své rituály. ,,Dodnes si pamatuju, jak pořád dokolečka obkresluju kružnici a v hlavě počítám, abych dokončila cyklus a mohla přejít k dalšímu cvičení, aniž bych neohrozila zdraví své rodiny,‘‘ říká Renata se smutkem v hlase. 

Někomu to možná může připadat absurdní, podotýká Renata. Ano, i pacienti si uvědomují, že jejich strach není skutečný. V hloubi duše ví, že život jejich blízkých nezávisí na rituálech, které nemocní provádějí. Ale během úzkostných stavů racionální stránka jejich osobnosti mizí.

Největší problém pro ni představuje, kolik času nemoc ubírá z jejího života. Je pro ni na denním pořádku, že jí ujede tramvaj, nebo přijde pozdě na sraz s přáteli, protože se musí několikrát vrátit na jedno a to samé místo, anebo pořád dokola odemyká a zamyká dveře. ,,Mám dobré dny, kdy mě nemoc netrápí, ale pokud jsem vystavena většímu stresu, strach naplní každou buňku v mém těle,‘‘ pokračuje devatenáctiletá žena.

Přepadávají ji záchvaty úzkosti, kterým nemůže utéct. Během jedné nedávné epizody prý uvažovala nad sebevraždou. ,,Seděla jsem v koupelně na zemi a plakala, protože jsem se nemohla pohnout z místa, byla jsem naprosto ztuhlá hrůzou. Říkala jsem si, že nejsem dostatečně silná, abych se nemoci zbavila. Zběsile jsem v hlavě opakovala řadu čísel a snažila se odvrátit tak hrůzu z toho, že bych mohla přijít o své blízké,‘‘ vypráví Renata. Z tohoto stavu ji dostala až její mladší sestra. Po rozhovoru s ní se konečně odhodlala řešit problém s odborníkem.

Renata nyní čelí svému démonovi, a jak sama říká, nemá ani zdaleka vyhráno. Léčba OCD je dlouhodobý proces a vyžaduje hodně práce naučit se s úzkostí pracovat. ,,Mám strach, že pokud se nemoci nepostavím, za chvíli mě naprosto zničí. Chci si zase užívat krásných chvil s blízkými a být šťastná. A proto jsem se rozhodla k léčbě,‘‘ uzavírá.

Klíčová slova: OCD, obsedantně kompulzivní porucha, úzkost, stres, terapie

Fotogalerie

Hodnocení příspěvku

1 | 2 | 3 | 4 | 5 (1 - nejhorší, 5 - nejlepší)

Vkladání nových komentářů skončilo.