11.05.2019 16:31


Život pro mě nekončí na hranicích Česka, říká Kateřina Hadidi

Autor: Jolanta Svobodová | Kurz: Online Stisk | Kategorie: Publicistika

O svatbě s cizincem nesnila odmalička, ale s věkem zjistila, že ji více než život s Čechy vyhovují lidé jiných kultur, národností a náboženských vyznání. Už osm let žije v Česku s manželem Nizarem, který pochází z Tunisu. Jaký je život s cizincem z naprosto odlišného kulturního prostředí, sdělila v rozhovoru pro Stisk Kateřina Hadidi. 

Život s cizincem, a navíc muslimem, je pro spoustu lidí naší země stále nemyslitelnou představou. Kateřina Hadidi by však svoji volbu neměnila. S rasismem a xenofobií se její manžel pocházející z Tuniska naštěstí setkává jen u opilých lidí, a v Česku se mladému páru žije spokojeně. 

 

Snila jste už jako malá o sňatku s cizincem?

Ani nevím, jestli jsem někdy o svatbě vůbec snila. Snad jen o svatbě s Nickem Carterem z Backstreet Boys (směje se). Od doby, kdy jsem začala randit s klukama, jsem to brala i v zahraničním měřítku. Před manželem jsem chodila s několika muži různých národností, kultur a vyznání. Češi jsou rozhodně super, ale kam mi paměť sahá, nikdy pro mě život, v jakémkoliv jeho aspektu, nekončil na hranicích Česka. Právě naopak.

Jak jste se s vaším manželem Nizarem seznámili?

Moje sestra pracovala pro českou cestovní kancelář v jednom tuniském hotelu. V té době tam pracoval také Nizar. Když jsem ji přijela navštívit, vzplála mezi námi letní láska, ale rozloučili jsme se. Asi za tři dny po mém návratu do Čech se ve stejném hotelu uvolnilo pracovní místo. Já měla čerstvě po státnicích a neměla žádné další plány. Tak jsem následující týden odjela pracovat do Tuniska a náš vztah pokračoval. V hotelu jsme pracovali jako kolegové.

Byla to láska na první pohled?

Spíš na druhý. Do Nizara jsem se zamilovala, protože mi imponoval jeho charakter. Ale říkala jsem si, co na něm vlastně vidím…

Žili jste spolu v Tunisku, Česku nebo jste měli vztah na dálku?

Dvě letní sezony jsem pracovala v Tunisku, kde jsme spolu žili v hotelovém pokoji. V té době to bylo všechno, co jsme potřebovali. Když jsem byla přes zimu doma v Česku, nebo v druhé práci ve Vídni, a manžel pracoval v Tunisku, přežili jsme vždy ty dva nebo tři měsíce na dálku.

Jak vaše okolí bralo, že chodíte s cizincem?

Myslím, že to pro ně nebylo nic neočekávaného. Díky různým životním lekcím a zkušenostem si nenechám líbit od nikoho nic, co by se mně samotné nezamlouvalo. Kdyby se z chlapce vyklubal blbec, následoval by krátký proces. Ať už by byl Čech nebo cizinec. Kamarádi i rodina mi v tom museli věřit.  Rozhodla jsem se žít s člověkem, kterého dobře znám a mám k tomu rozhodnutí pádné důvody.

Odrazoval vás někdo později od sňatku s cizincem?

Nesčetněkrát jsem se ze strany kamarádů, známých nebo rodiny, setkala s různými obligátními klišé otázkami o kulturních rozdílech, které slýcháme i po osmi letech našeho vztahu. Na tyto otázky vždy v klidu odpovídám, že lidé na světě se dělí na ty rozumné a na hlupáky. Jiné rozdělení není relevantní, ať jsi, odkud jsi. Ale neodrazoval mě nikdo.

Slýchala jste, že jde Nizarovi jen o to dostat se do Evropy?

Neslýchala. I kdyby náš vztah měl čekat v budoucnu jiný osud, než „žili spolu šťastně až do smrti”, budu šťastná. Mohla jsem totiž pomoci hodnému člověku najít cestu k plnohodnotnějšímu životu.

Teď žijete v Česku, setkal se někdy manžel s rasismem mířeným na jeho osobu třeba při uprchlické krizi v minulých letech?

Ano setkal, párkrát. Vždy se však jednalo o opilce. A ačkoli to není manželovi vůbec příjemné, moc dobře ví, že si takové lidi nesmí brát osobně. Je nad to povznesený. Umí zareagovat vtipem nebo trefným argumentem, případně nereagovat vůbec. Drtivá většina lidí, kterými je obklopen, jsou v naprosté pohodě.

Jak se na život v Česku adaptoval?

První dva roky pro něj byly velkým kompromisem. Myslím, že roli nehrály kulturní rozdíly, ale spíš rozdílný životní rytmus oproti jižním státům. A samozřejmě nepřítomnost jeho rodiny. Nikdo po něm však nikdy nepožadoval, aby se z něj ze dne na den stal typicky uspěchaný Čech. V tom je podle mě jedna z krás toho, že dnes žijeme v otevřeném světě. Že si ze všech kultur a zvyklostí, se kterými se setkáme, můžeme všichni vzít to svoje. To, co nás baví, a můžeme to aplikovat do svých vlastních životů, ať jsme, kde jsme.

Dodržujete nějaké muslimské tradice?

Já nedodržuji žádné a manžel jich dodržuje pramálo. Většinou z toho důvodu, že je na danou věc od malička zvyklý a je to pro něj přirozené, než že by to pro něj mělo duchovní a náboženský význam. Pokud si v daný svátek připravíme tradiční pudink nebo se koukáme o Ramadánu na sváteční seriály, děláme to proto, že je to hezké a příjemné. Stejně tak to má Nizar s dodržováním našich tradic. Třeba Vánoce slavíme společně s rodinou.

Klíčová slova: manželství, Tunisko, dvounárodnostní manželství, xenofobie

Fotogalerie

Hodnocení příspěvku

1 | 2 | 3 | 4 | 5 (1 - nejhorší, 5 - nejlepší)

Vkladání nových komentářů skončilo.