20.04.2015 12:37


Ze zajetí mobilů vysvobozují děti tábory

Autor: Fišer Tomáš | Kurz: Stisk | Kategorie: Publicistika

Bez telefonu si dnes umí život představit málokdo. Být v dosahu mobilního signálu je standard, na který jsme si dokázali rychle zvyknout. Přesto jsou místa, kde by být nemusel. 

Základní životní komfort je stejný už mnoho století – sucho, teplo, čistota a dostatek potravy. S postupující civilizací se nám základní tužby plní stále snáze, přidáváme proto i nároky na technické výdobytky. Jen těžko si lze dnes představit několik týdnů bez elektřiny, telefonní sítě a v době smartphonů i naprosté odstřižení od internetu.

Přestože je mobilní telefon v dnešní době chápán jako samozřejmost a nezbytný prostředník lidské komunikace, komfortu, jenž nám poskytuje, se snažíme alespoň čas od času vyhnout.

Někdo elektroniku, která zprostředkovává přístup k práci i zábavě, omezuje o víkendech, mnoho z nás by se jí rádo vyhnulo alespoň o dovolené. Zejména dospělí se ale od mobilu nemohou hnout ani ve svém volném čase. Webový portál Jobs.cz například zjistil, že až dvě třetiny Čechů řeší pracovní záležitosti i na dovolené.

Mobilní telefony pronásledují také děti. Podle SazkaMobile se věk, v němž děti dostávají první telefon, snížil z devíti na pět let. Nejčastěji je využívají ke komunikaci s rodiči a k zábavě – osmapadesát procent dětí hraje hry, dvacet procent se přes mobil připojuje na sociální sítě.

Mobilní zábavě se zejména v letních měsících snaží konkurovat dětské tábory. Ty už desítky let lákají děti na nové kamarády, hry, osobitý způsob organizace a také na ztrátu komfortu, která je příslibem dobrodružství.

Podle ankety Střediska volného času Lužánky jsou klasické pobytové tábory válcovány těmi příměstskými – těší se oblibě sedmasedmdesáti procent rodičů, pětina z nich ho pak volí, aby měla dítě více pod kontrolou. Velká část rodičů, kteří posílají děti na pobytové tábory, naopak vidí omezení komunikace s dítětem jako výhodu. Jen osmatřicet procent z nich je s ratolestmi v kontaktu pomocí mobilního telefonu, šest procent jede dítě navštívit a celých devatenáct procent rodičů s dětmi po dobu tábora kontakt vůbec neudržuje.

Pro zbylých sedmatřicet procent rodičů je prioritní tradiční táborový způsob komunikace, v době mobilních telefonů přežité dopisy a pohledy. Ty kromě tradice představují i velkou úlevu pro organizátory. „Předávání dopisů je stále část večerních nástupů. Zejména prarodiče píší statečně, ale i rodiče dopis občas pošlou. Ti jsou v dnešní době až přehnaně úzkostliví a starostliví a telefony jsou jako okamžitý a real-timeový způsob komunikace svým způsobem mor. Některé děti dokáží klidně každou noc volat s pláčem domů, telefon pro ně představuje prostředek až nežádoucí fixace na domov,“ zhodnotil komunikační návyky účastníků vedoucí čtrnáctidenního tábora LT DDM ČB Přední Výtoň Lubomír Bureš.

 Používání mobilů sice tradiční pojetí tábora do jisté míry narušuje, vyhnout se mu ale lze jen těžko. Vedoucí v naprosté většině elektronická zařízení nezakazují, v pravidlech se o nich zmiňují jen v případě ztráty. Jejich omezení tak zařizují jinak – pasivním bojem s životností baterií. „Jednou ze zbraní, které proti nadužívání mobilů máme, je fakt, že na chatkách nejde elektřina, takže telefony musíme dobíjet my vedoucí. Dětem je pak vracíme při otevření bufetu. Některé na ně stojí frontu a jsou schopny celý polední klid provolat s rodiči. Stýskání u menších dětí naštěstí s blížícím se návštěvním dnem a koncem tábora opadá a s ním i počet telefonátů,“ řekl Marek Hůda, jeden z organizátorů LDT Velké Skaliny.

V případě větších dětí vidí organizátoři problém jinde. Některé z nich jsou až závislé na sociálních sítích a smartphony tak kvůli nim téměř nepouští z ruky. „Po hrách se objevují fotky na Facebooku téměř okamžitě. Není pak chvilka, kdy by ‚nečekovali‘, kolik mají ‚lajků‘,“ řekl Hůda. „Děti pak navíc telefony zneužívají i k podvádění při hrách, ve kterých se snažíme mobily zakazovat. Pro uspokojení účastníků se ale snažíme vymýšlet i hry, ve kterých by naopak telefon používat museli,“ dodává.

Na rozdíl od elektroniky poštovní zásilky tábory nenarušují a samy děti, které vyrostly v éře síťové komunikace, pohledy a dopisy nejen rády dostávají, ale i posílají. „Děti si dopisy často závidí, některé nedostanou za celý tábor jediný, jiné třeba pět během jednoho dne. Vyšší úrovní jsou pak balíky – kdo ho dostane, je král,“ zdůvodnil stálou oblibu poštovní komunikace Hůda.

Tradice dopisování tak z táborů zjevně jen tak nezmizí. Hmotný způsob komunikace s domovem sice není tím nejefektivnějším, má ale stále větší význam jako něco speciálního. A na rozdíl od toho síťového nám jako vzácná připomínka dětství může zůstat navždy.

Klíčová slova: signál, dětské tábory, komunikace

Fotogalerie

Hodnocení příspěvku

1 | 2 | 3 | 4 | 5 (1 - nejhorší, 5 - nejlepší)

Vkladání nových komentářů skončilo.