27.04.2019 21:09


Zajít sám do hospody jako transgender? Záleží na zvoleném podniku

Autor: Karolína Novotná | Kurz: Online Stisk | Kategorie: Zpravodajství

Některé podniky v Brně mohou být více otevřené odlišnosti lidí a jiné naopak méně. To, do jakých hospod nebo restaurací mohou bez obav chodit, řeší například transgender lidé. Redakce Stisku se rozhodla zjistit, které z vybraných podniků mohou být pro tyto lidi příjemnější a které naopak spíše nepříjemné.  

Redaktoři Stisku obešli s Monikou pět brněnských podniků. Foto: Jakub Doubek

Brno – Problematika transgender komunity je v dnešní společnosti hodně diskutované téma. „Kromě pohlaví definovaného na základě biologických znaků existuje ještě gender neboli rod, to jest naše identita, která se od něj může lišit,” vysvětlila odbornice na lidskoprávní témata Helena Zikmundová ze sdružení Transparent. Pokud se identita člověka liší od jeho pohlaví, mluvíme o transgender člověku. „Je to podobné jako u sexuality, nejsou tu jenom dva extrémní póly a nic mezi nimi, je to škála,” dodala Zikmundová. Sexualita a genderová identita podle ní přímo nesouvisí a jejich spojování je častý omyl.

Jaký je přístup společnosti k jejím členům a zda může jejich identita vést ke konfliktům jsme se pokusili zjistit na vlastní kůži. Pomohl nám s tím Robert Poupátko, který má sám sebe označuje za transvestitu. „Mám alter ego, za které občas vystupuji. Jmenuje se Monika,” vysvětlil Poupátko.

Společně jsme se vydali do pěti brněnských podniků sledovat reakce obsluhy a hostů. Redaktoři Stisku seděli vždy poblíž Moniky, ne však u stejného stolu. Do barů jsme vstupovali tak, aby nebylo poznat, že jdeme spolu nebo že se známe. Venku ještě situaci pozoroval bezpečnostní doprovod, který by zasáhl, kdyby se něco zvrtlo. Ten si všímal reakcí lidí postávajících před daným podnikem.

Naše první zastávka byla Středověká krčma na náměstí Svobody. Ještě před vstupem do podniku přišla první negativní reakce. „Když Monika vcházela do hospody, dva muži kouřící venku se na sebe usmáli a jeden z nich se pak pokřižoval,” popsal doprovod Jiří Černý. Negativní reakcí jsme se nenechali odradit. V krčmě bylo plno, Monika si tedy musela sednout na druhý konec dlouhého stolu, který už byl obsazený mladým párem. Když se zeptala, zda-li si může přisednout, setkala se s přitakáním. Jakmile se však přestala dívat, začal si na ni pár ukazovat a smát se. Poté už přišel první klíčový okamžik. Objednání pití. „Číšnice vypadala nejprve trochu překvapeně, ale rychle se vzpamatovala. Byla moc milá,” zhodnotila Monika. Když se jeden z dvojice zvedl a odešel na moment pryč, slečna vytáhla telefon a snažila se nenápadně Moniku vyfotit. Od zbytku návštěvníků jsme žádné reakce nepostřehli. S placením Monika neměla problém. „S číšnicí jsme si popřály hezký den. Nevšimla jsem si, že by si na mě s kolegou ukazovali nebo se o mně bavili,” svěřila se.

Dalším místem, které jsme navštívili, byla Pivnice u poutníka na Starobrněnské ulici. I když jde o podnik nižší cenové kategorie, společnost i obsluha byla podle Moniky příjemná. Obsluhovali ji najednou dva číšníci.  „Dokonce mi nabídli brčko, abych si nesmazala rtěnku,” pochvalovala si Monika. Na druhé straně Černému přišla nabídka brčka mírně urážlivá. „Kromě toho si Moniku jeden z číšníků hodně okatě prohlížel,” dodal.

Naše další kroky vedly ke Třem čertům. Když jsme se posadili, svorně jsme si začali pobrukovat písničku Teenage Dirtbag, která hrála z reproduktorů. Hned po objednání nám ale zmrznul úsměv na rtech. Namísto zahraničních písniček, které v podniku obvykle hrají, totiž podnikem zazněla písnička Já jsem gay od kapely Nightwork. „To není náhoda,” okomentoval to Černý. My jsme byli optimističtější. Náš optimismus vyhasl, když následovaly písničky Růžová, Gay bar a Duhová víla. Když jsme se podivili hudebnímu výběru, repertoár se vrátil k normálu. Poslední z písniček ani nedohrála do konce. „Ten číšník vás musel slyšet, jak se o tom bavíte, tak to přepnul zpátky,” zhodnotila situaci Monika. Naše sezení nám však neumožnilo sledovat komunikaci číšníků. Ze všech zatím navštívených podniků označila restauraci za nejhorší zážitek. „Na všechny hosty se číšník usmíval, ale když přišel ke mně, měl kamenný výraz. V půlce se navíc číšníci prohodili a mě začal obsluhovat někdo jiný. Také mě celou dobu oslovovali pane,” postěžovala si Monika. Při odchodu jí ani neodpověděli na pozdrav.

Od Tří čertů jsme se přesunuli do Nálevny u Leona na ulici Veveří. „Zatím asi platí, že čím větší špeluňka (ohyzdná těsná místnost, pozn. red.), tím lepší reakce,” zasmála se Monika. Jedinou reakcí byly pohledy odcházející skupinky lidí. Ale to je asi pochopitelné. Transgender člověka na ulici nepotkáváte pravidelně,” poznamenala Monika. Vrchní se choval hodně žoviálně, Moniky se dokonce dotknul na rameni.

Naší poslední zastávkou byl Steakový a pivní bar pod lékárnou na Slovákově ulici. Měli plno, Monika tedy seděla až dva stoly od nás. Mezi námi a ní seděla skupina mladých lidí. „Tak to musí být nějaká sázka, ne?” komentoval příchod Moniky jeden z nich. Ostatní komentář ocenili smíchem. Smáli se i číšníci, kteří si na Moniku ukazovali. Celkový dojem však nepatřil k nejhorším. „Při placení jsem nechala za třicetikorunové pití dýško dvacet korun. Obsluha vypadala, že jsem jí hodně zlepšila večer, a velmi mile se rozloučila,” sdělila Monika.

Když si Monika sundala paruku a stal se z ní znovu Robert, shrnul nám celý zážitek. „Nezávidím trans lidem, protože si musí procházet spoustou prekérních situací. Těžké to mají hlavně kvůli hlasu, který ne vždy odpovídá jejich vzhledu, a to ani po užívání hormonů,” zesumarizoval problematiku a celý večer Robert. Jelikož nežije jako transgender pořád, nemusí se s nepřátelskými pohledy potýkat pravidelně. Pro jiné to však není věc volby.

Karolína Novotná a Jakub Doubek

s přispěním Jiří Černého.

Klíčová slova: investigativa, Brno, transgender, lgbt

Fotogalerie

Hodnocení příspěvku

1 | 2 | 3 | 4 | 5 (1 - nejhorší, 5 - nejlepší)

Vkladání nových komentářů skončilo.