25.10.2014 14:12


Za studiem a výlety do Slovinska

Autor: Zuzana Richtrová | Kurz: Stisk | Kategorie: Publicistika

Zatímco většina studentů se snaží díky projektu Erasmus získat možnost studovat na anglofonní univerzitě, Magda Kalíšková se rozhodla pro Slovinsko. Strávila půl roku na vysoké škole v druhém největším slovinském městě Mariboru a kromě samotného Slovinska stihla během svého pobytu procestovat i Itálii a Chorvatsko.

Ve Slovinsku jsou tři univerzity - v Lublani, Koperu a Mariboru. Právě na poslední jmenované se rozhodla strávit půl roku třiadvacetiletá studentka Magda Kalíšková. Kromě zkušeností studijních nasbírala i velké množství těch cestovatelských.

Magda Kalíšková zaujímá typickou pózu před šikmou věží v Pise. Foto: Magda Kalíšková

Proč jste se rozhodla právě pro Slovinsko?

Myslím si, že je to docela opomíjená země. Když se jede k moři se jezdí, tak více do Chorvatska, studovat zase do Británie. Chtěla jsem to zkusit ve Slovinsku. Většina Čechů za honbou k moři do Chorvatska projíždí Slovinsko skoro bez povšimnutí, což je škoda. Je pravda, že Slovinci nemají pěkné moře, ale příroda tam je úchvatná.

Jela jste do Mariboru sama?

Z ekonomické fakulty, kterou studuji, jeli ještě další dva studenti, z Brna nás potom dohromady odjelo šest. Celkově nás na mariborské univerzitě bylo asi čtyři sta cizinců.

Co vás nejvíc překvapilo?

Bylo toho dost, ale pamatuji si, jak jsme si musely zvykat na otevírací dobu obchodů. Z České republiky jsme byli zvyklí, že je všude otevřeno téměř non-stop, ale v Mariboru se v neděli ve tři hodiny odpoledne všechno zavřelo a bylo. Ve státní svátky se potom obchody zavíraly úplně, což nás občas opravdu nemile překvapilo, protože hlavně ze začátku jsme neměli slovinské státní svátky příliš zmapované. S restauracemi to bylo podobné jako s obchody. V neděli fungovaly jen některé, většinou ty dražší, a o státních svátcích byl problém se někde najíst.

Bydleli jste na koleji?

Ano, na koleji, což s sebou neslo i nějaké problémy. Třeba se nám ztrácely věci z lednice, ale jen šunka a maso, zeleninu tam nechávali bez povšimnutí (smích). Docela nás taky tyranizovala vedoucí kolejí. V osm ráno nás budila, ať jdeme uklidit kuchyň, v březnu nás nutila mýt okna a chtěla dokonce, ať si navoskujeme na pokojích podlahu. Napsali jsme proti ní petici a poté jsme měli klid.

Jak to bylo s výukou?

V předmětech šlo v podstatě o to vypracovat projekt a jít na zkoušku. Ty jsou ale v Mariboru mnohem lehčí než v Brně, takže pokud něco o předmětu víte nebo si párkrát přečtete poznámky z přednášek, nebyl problém zkoušku udělat. Studium bylo pro nás cizince výhradně v angličtině, se slovinskými studenty jsme se nepotkávali.

Co noční studentský život?

Překvapilo mě, že Maribor v noci skoro nežije. Na akcích jsme potkávali hlavně jiné zahraniční studenty. Dohromady tam bylo asi pět klubů. Zprvu jsme měli problém zvyknout si, kdy je správný čas vyrazit. U nás v Česku, když se jde do klubu kolem jedenácté, tak je zábava v plném proudu, v  Mariboru jsme ale v tu dobu byli v sále sami. Takže jsem upřednostňovala akce, které jsme si pořádali na kolejích v kuchyňce. Slovinsko je dražší, takže nám to vyhovovalo víc i finančně, protože jsme si mohli nakoupit jídlo a pití a nemuseli draze popíjet v hospodě. Uspořádali jsme si třeba sangria party, na kterou jsme si i vyrobili vlastní sangrii. Tyhle akce tak občas vyvolaly vtipné momenty, například když se kvůli nedostatku nádob musel použít na sangrii i stoletý kyblík od mopu.

Jak jste jinak trávila volný čas?Magda Kalíšková odpočívá s přáteli po výstupu na Pohorje. Foto: Magda Kalíšková

Cestováním. Hned po příjezdu se nás ujala studentská organizace, která pro nás pořádala spoustu výletů. Podívali jsme se třeba na Pohorje, nejvýchodnější výběžek Alp, který má nejvyšší bod ve výšce 1347 metrů nad mořem. Do úrovně 1042 metrů nás vyvezla lanovka, zbytek jsme potom nahoru ušli.

Co další výlety?

Podívali jsme se do Velenje do Hornického muzea. Tam byl největší zážitek, když jsme sjížděli dolů do šachty starým hornickým výtahem. Do kabiny nás nacpali, kolik se nás tam vešlo, dali každému helmu, plášť, párek a fruko a jeli jsme. Nebo jedenáctidenní karneval ve městě Ptuj. Okolní vesnice se dohodly na kostýmech a šly do průvodu. Nedovedu si představit, že by se tohle povedlo u nás.

Dostala jste se i mimo Slovinsko?

Ano, udělali jsme si výlet do Chorvatska i Itálie. Opět jsme jeli vlakem, ale zatímco cestou do Slovinska jsem poznala přejíždění hranic pouze tím, že se změnila posádka, v Chorvatsku do vlaku naběhli celníci a všichni jsme museli předložit doklady. Seděli jsme v kupé s černochem ze |Súdánu, který měl jakýsi problém s povolením vstupu, takže musel vlak opustit, ale když se ho celníci ptali, jestli má nějaké zavazadlo, zapřel černý kufřík, který měl odložený v úložném prostoru nad hlavou. Tak jsme si s holkami říkaly, kdoví co tam nechal, ale bomba to naštěstí nebyla(smích).

V Itálii jste se podívali kam?Večírky pořádali v kuchyňce na kolejích. Foto: Magda Kalíšková

Do Benátek, Florencie, Verony a Pisy. Tam mě opravdu překvapilo, v jakém úhlu věž je. Samozřejmě jsem věděla, že je dost šikmá, ale když jsem ji viděla naživo, tak jsem se opravdu divila, že ještě stojí.

Zmínila jste vlaky, jakou jinou dopravu jste využívali?

Ve Slovinsku je doprava poměrně drahá. Využívali jsme i sdílení aut, kdy se na webové stránce domluvíte s někým v okolí, kdo jede stejnou trasou, jakou potřebujete. Stopem bych si jet netroufla.

Odpovídá cena dopravy kvalitě?

Musím říct, že silnice mají Slovinci opravdu v perfektním stavu. Všechno opraveno, nikde žádné díry na vozovce, paráda. A v Mariboru jsem si také všimla, že mají na každém rohu semafory. I na přechodu dlouhém dva metry musíte počkat na zelenou, což mě občas přivádělo k šílenství. Ale musím uznat, že za celou dobu jsem neviděla ani neslyšela o žádné dopravní nehodě, takže asi to přeci jen má něco do sebe

Zopakovala byste si celý pobyt, kdybyste mohla?

Určitě. Vím, že v rámci školy jsem ztratila čas a budu studium prodlužovat, protože naše škola zkoušky z jiných univerzit příliš neuznává. Ale kromě nových zkušeností a přátel si odnáším i spoustu cestovatelských zážitků, takže bych rozhodně neměnila.

 

 

Medailon

Magda Kalíšková se narodila v roce 1991 v Novém Jičíně. Studuje manažersko-ekonomický obor na Mendelově univerzitě v Brně. Mezi její koníčky patří kromě cestování, kterému po Slovinsku ještě více propadla, sport. Jezdí na koni, kole a kolečkových bruslích. Když nesportuje, ráda maluje a čte.

Klíčová slova: Slovinsko, Erasmus, cestování, studenti

Fotogalerie

Hodnocení příspěvku

1 | 2 | 3 | 4 | 5 (1 - nejhorší, 5 - nejlepší)

Vkladání nových komentářů skončilo.