30.09.2015 20:30


Workcamp ve Španělsku: siesta i fiesta

Autor: Jolana Radinová | Kurz: Stisk | Kategorie: Publicistika

Celodenní opalování na lehátku, koupání v hotelovém bazénu, bohaté švédské stoly a jedna (dvě, tři) sklenice oblíbeného koktejlu. Zní to jako dovolená snů, ne však pro mě. Já jsem se letošní léto rozhodla strávit akčněji a odjela jsem se svojí kamarádkou na workcamp do Španělska.

Profilová fotografie Jolana Radinová. Foto: Lucia BrutovskáWorkcamp je krátkodobá akce, na které se sejdou dobrovolníci z celého světa a společně se podílí na veřejně prospěšných pracích. Vycestovat lze do všech zemí Evropy (včetně Ruska), ale agentury nabízejí i exotičtější země jako například Japonsko, Nový Zéland či USA. To, přes jakou agenturu vyjedete, je jen na vás. Mezi nejznámější a neprověřenější patří INEX-SDA, nezisková organizace Duha či agentura Tamjdem, kterou jsem si vybrala já.

V rozsáhlé internetové databázi si pak stačí zvolit cílovou destinaci, délku pobytu (nejčastěji jde o čtrnáctidenní projekty) a zaměření workcampu. Nabídka je opravdu široká, ať už se zajímáte o ochranu přírody a kulturních památek, pomoc tělesně postiženým, nebo vás láká práce s dětmi. Hradíte si pouze cestu a poplatek zprostředkující organizaci (ten se pohybuje kolem tisíce korun). Ubytování a jídlo máte zajištěné.

Já jsem si vybrala projekt, který se zabýval rekonstrukcí sto let starých vodních mlýnů. Ty se nachází ve vesnici Rabanales v západní části Španělska, jen pár kilometrů od portugalských hranic. Letenku jsem měla do Madridu, kam jsem přiletěla o dva dny dříve, abych si prošla toto temperamentní a dech beroucí město, které je často před návštěvníky skryto do stínu oblíbenější Barcelony.

Po pulzující metropoli na mě vesnička, kde bylo více krav, než obyvatel, neudělala velký dojem. Vše se změnilo, když jsem poznala našeho campleadera, který měl za úkol koordinaci dobrovolníku a rozdělování práce. Byl to starší Španěl s lámanou angličtinou, což mu ale nebránilo vtipkovat a vyprávět nám drby o životě místních obyvatel. Dobrovolníci se sešli čtyři: já s kamarádkou, jedna Francouzka a dívka z Koreje . Obávaly jsme se, jak zvládneme fyzicky náročnou práci, ale několik místních nám každý den chodilo pomáhat. Začátky byly trochu zmatené. První den jsme například měly rozmisťovat turistické značky a tabule, ale ráno nám bylo řečeno, že tabule jsou opřené o zeď stodoly, kde na ně praží slunce, takže je nemožné se jich dotknout. Musely jsme tedy začít s jinou prací.

Pracovalo se pět dní v týdnu zhruba šest hodin denně a náplň práce spočívala ve vyrábění informačních tabulí, opravě mlýnů a úklidu. Po práci následoval tradiční španělský oběd, který nám vozili z nedaleké restaurace. Po obědě jsme si nemohly odpustit odpolední siestu. Siesta je chvíle odpočinku mezi druhou a pátou hodinou, kdy se zavírají všechny obchody (v naší vesnici byl pouze jeden), bary, restaurace a rozpálené ulice se tak alespoň na okamžik ponoří do slastného ticha. Španělé jsou totiž velmi hluční, rádi se baví a jejich hlasitý smích vás bude doprovázet na každém kroku. Ulice často připomínají spíše zoo, jelikož Španělé na ulici jedí, pijí, tancují, zpívají, nebo dokonce řeší své rodinné problémy.

Večer jsme se společně s celou vesnicí scházeli v jediném místním baru a bavili se do rána. Odpolední program byl celkově dost volný. Mohly jsme chodit do veřejného bazénu, půjčit si kola nebo si udělat výlet po okolí.
Zúčastnila jsem se vesnické fiesty (párty na ulici, kdy se počet obyvatel ze sta zvedl na několik tisíc), navštívila Portugalsko, oprášila znalost španělštiny a zdokonalila se v angličtině, ochutnala pravou palleu a tortillu, pomohla obnovit několik vodních mlýnů, poznala mnoho nových kultur a skvělých lidí. Pokud si budete lámat hlavu s tím, co podniknout o letních prázdninách, jeďte na workcamp. Stojí to za to. 

Klíčová slova: workcamp, dobrovolnictví, Španělsko

Fotogalerie

Hodnocení příspěvku

1 | 2 | 3 | 4 | 5 (1 - nejhorší, 5 - nejlepší)

Vkladání nových komentářů skončilo.