26.04.2017 15:55


Vzpěračky potřebují sílu, přesnost i podporu. Pak nad hlavu zvednou i více kilogramů, než kolik samy váží

Autor: Klára Vašíčková | Kurz: Online Stisk | Kategorie: Publicistika

Brněnské vzpěračky jsou po prvním kole ligy žen ve vedení. Nemají však velký náskok před družstvem z Prahy a po dnešku může být vše jinak. Závodit bude osm týmů po čtyřech sportovkyních a každá chce předvést nejlepší výkon. Mezi vzpěračkami i přesto rivalitu vycítit nelze. Všechny vědí, že nakonec nesoupeří s nikým jiným, než samy se sebou. Závodů se zúčastnila také redaktorka Stisku. 

Simona Hertlová při svém závěrečném pokusu v trhu. Foto: Klára Vašíčková

Brno - Na druhé kolo 1. ligy žen ve vzpírání se předposlední dubnovou sobotu do Brna sjelo čtyřiatřicet vzpěraček z osmi různých týmů. Brněnské jsou tři, rozdělené do družstev A, B a C podle svých výkonů. Já závodím za Brno B, tedy výkonnostně prostřední tým. V devět hodin začíná vážení. "Brno B na váhu," zakřičí postarší paní v kostýmku s odznakem Českého svazu vzpírání na hrudi. Většina z nás několik hodin nejedla, a tak jsme rády, že jdeme. V místnosti s váhou už všechny víme, co dělat. "Klára Vašíčková, 1996, 40 a 52," hlásím poslušně jméno, ročník narození a základy (první pokus se nazývá základ, pozn. red.) v trhu a nadhozu. Rozhodčí si vše včetně mé tělesné váhy zapíší a zajímají se o další sportovkyni.

Pod schody obřanské vzpírárny už čekají zvážené kamarádky z mého družstva a ládují se nutellovými buchtami. Hned se k nim přidám a po dostatečném množství rychlého cukru a kávy se jdu převléct do dresu. Přesně za hodinu závody začnou a já jsem nervózní víc a víc. Výhodou je, že se konají v Brně a nemusím vstávat brzo jako holky z Prahy, Ostravy nebo Plzně.

Můj základ na první disciplínu, trh, je 40 kilogramů. Trh je více technický a síla není tolik důležitá. Musím se soustředit, protože i malá chyba může znamenat neúspěch. Ve třičtvrtě na jedenáct je nástup první skupiny. Při nástupu zjišťuji, že jako první půjdu já, protože žádná žena nemá nahlášený nižší základ. Mou nervozitu trochu zmírňuje fakt, že se nepřišlo podívat moc lidí a většinu obecenstva tvoří závodnice nebo brněnští vzpěrači, kteří holkám v rozcvičovně pomáhají.

Za pár minut po nástupu vyhlásí mé jméno. "Pořádný výpon, na sebe a potáhni je," opakuje mi trenér Milan naši mantru a já s kýváním nastupuji před rozhodčí a naloženou osu. Po pozvednutí činky ze země zjišťuji, že není těžká, nicméně letí pár centimetrů mimo správnou trasu a neudržím ji, padá za mě. Po dvou minutách na stejné váze opakuji. Tentokrát je vše přesně tak, jak má být. Na třetí pokus zvyšuji zátěž na 42 kilogramů a na závodní prkno nastupuji za velké podpory. Bohužel dám čince opět špatný směr, a tak padá za moje záda. První disciplínu mám tedy za sebou. Než začne druhá, nadhoz, mám ještě přes půl hodiny čas, a tak se jdu dívat na ostatní vzpěračky.

Rozhodčí jsou dnes v dobré náladě a uznávají i trochu povolené lokty nebo jiné technické přešlapy. Vzpěračkám se obvykle podaří alespoň dva pokusy ze tří, i když některé zvládnou s přehledem všechny. Na závěr skupiny nastupuje Eliška Pudivítrová, která se před dvěma týdny vrátila z mistrovství Evropy, kde obsadila celkově sedmaosmdesátou příčku. K naložené čince na 77 kilogramů nastupuje naprosto soustředěně. Její výkon je technicky bezchybný a všichni ji za něj oceníme potleskem. "Jsem spokojená, liga je pro mě druhotná. Teď se soustředím na mistrovství Evropy juniorů do 23 let," říká mi poté, co ji chválím za výborný výkon.

Mě ale ještě čeká nadhoz a vím, že po zkaženém trhu musím zabrat. Dostat činku ze země na ramena mi nedělá problém, horší je, dostat ji nad hlavu. Na čince je 52 kilogramů a já nastupuji před rozhodčí. Pokus dám s přehledem a stejně tak i druhý, kdy je na čince naloženo 54 kilogramů. Na závěrečný pokus si nahlašuji ještě o dvě kila víc a vím, že tady už se začne lámat chleba. Tuhle váhu jsem nenadhodila už přesně rok. Činku přemisťuji ze země na ramena a vstávám ze dřepu. "Lokty! Z ramen! Na patách! Tvrdě!" ozývá se trenér i ostatní závodníci. Pořádně se nadechnu, zhoupnu se na patách a vyrážím ji z ramen kolmo nahoru, kde se zastaví. Všichni tleskají a na tabuli svítí třikrát bílé světlo, kterým rozhodčí potvrzují platný pokus. Odcházím z platformy spokojená, že jsem zabojovala a nevzdala to, jak už tomu bylo mockrát.

Pro mě soutěž skončila, ale pro další dvě skupiny teprve začíná. Na vzpírárnu mezi tím dorazilo o trochu více diváku, ale ve švech tedy rozhodně nepraská. Většinou to jsou rodinní příslušníci nebo jiní sportovci. Vzpěračky zvedají nad hlavu 80 kilogramů i více a když je potřeba zakřičet "Zaber!", řvou všichni.

Nejdůležitější je pro nás třetí skupina a poslední závodnice celého dne, Simona Hertlová. Simona je brněnská nejlepší vzpěračka a právě její výkon rozhodne o celkovém pořadí po druhém kole. Se svými 68 kilogramy tělesné váhy musí ve druhé disciplíně dostat nad hlavu o 42 kilogramů víc, než sama váží. Pro většinu z nás by to byl nadlidský úkol, ale ona na to má. Činku rychle a plynule dostává ze země na ramena a zvedá se ze dřepu. Nad hlavu už ji ale dostat nedokáže a zahazuje ji za sebe. "Bylo to hrozně těžké," říká po pár minutách zklamaně. My ji ale tleskáme a chválíme. Víme, že neměla v rukou jen stodesetikilovou činku, ale i možné vítězství. Pod touhle tíhou před všechny nastoupila s odhodláním a zabojovala do posledních sil. Tím se pro všechny stala ještě na dlouhou dobu velkou motivací, a tak, i když nás holky z Prahy připravily o prvenství, smutné nejsme. Na podzim náš čeká ještě třetí kolo, které máme v plánu vyhrát.

Ohlédnutí za nedávným mistrovstvím Evropy ve vzpírání si lze přečíst zde.

Klíčová slova: vzpírání, liga žen, trh, nadhoz, Brno

Fotogalerie

Hodnocení příspěvku

1 | 2 | 3 | 4 | 5 (1 - nejhorší, 5 - nejlepší)

Vkladání nových komentářů skončilo.