08.05.2017 07:21


Vzdělání je zbytečně zdlouhavé. Odrazuje zdravotní sestry od povolání, říká zdravotnická asistentka

Autor: Michaela Kolková | Kurz: Stisk | Kategorie: Zpravodajství

Zdravotnický asistent nebude muset absolvovat vysokou školu, navrhuje vláda. Doposud musí studenti tohoto oboru pokračovat ve studiu, po ukončení střední školy se totiž nestanou všeobecnou sestrou a musí pracovat pod dohledem. Současným systémem vzdělání si prošla i dvacetiletá Monika Pechová, která nyní dokončuje první ročník vysoké školy. Podle ní dosavadní systém studenty spíše odrazuje, což nepřispívá ke zlepšení nedostatku zdravotních sester.

Monika Pechová studuje na zlínské univerzitě a zároveň pracuje v Krajské nemocnici Tomáše Bati. Foto: Archiv Moniky Pechové

Zlín - Po vystudování čtyř let střední zdravotnické školy musí zdravotnický asistent pracovat pouze pod dozorem všeobecné sestry s registrací a nemůže sám vykonávat všechnu práci. Aby mohl pracovat samostatně v plném rozsahu, potřebuje nyní kromě střední školy ještě tři roky školy vysoké. Poté se z něj stane všeobecná zdravotní sestra. Navrhovaná novela zákona může snížit povinné studium na vysoké škole na jeden rok. Monika Pechová již přes dva roky pracuje v Krajské nemocnici Tomáše Bati ve Zlíně a zároveň studuje na zlínské univerzitě. Chce totiž být všeobecnou sestrou. „Pokud člověk neumí soucítit s lidmi v bolestech, nemá žaludek na to, aby viděl umírat pacienty nebo jim vyměnit plenu od stolice, tak může studovat třeba celý život, ale nikdy z něj nebude profesionál,“ říká.

Jaká je nevýhoda dosavadního systému vzdělávání zdravotních sester?

Vzdělávání je zdlouhavé, což zdravotní sestry odrazuje od výkonu povolání. Dříve stačily čtyři roky, aby mohli absolventi normálně pracovat. Systém se potom změnil tak, aby měly sestry vyšší vzdělání. Přitom nejvíce zkušeností získáte v praxi. Pokud tuto práci chce člověk dělat a má o ni zájem, velmi rychle se zorientuje v problematice ošetřovatelství, rychle se naučí novým věcem a má aktivní přístup k práci, což se dnes jen tak nevidí.

Jak se tento systém staví ke školní praxi v oboru?

Praxe je požadováno zbytečně moc. Kvůli aktuální situaci ve zdravotnictví, tedy kvůli nedostatku personálu, vypadá praxe často tak, že studenti dělají věci, které sestra nestíhá. Což bývá hodně kvůli papírování. V reálném chodu nemocnice vypisujeme spoustu zbytečných záznamů a to brání většímu kontaktu s lidmi. V takových případech sestra poprosí studenta, jestli by například změřil krevní tlak, pomohl pacientovi s oblékáním pyžama nebo jej nakrmil. Samozřejmě i tohle je nedílnou součástí práce zdravotní sestry, ale studenti chodí na praxi, aby se naučili odborné věci. Tedy nachystat infúzi nebo odebrat krev.

Kdyby se systém vzdělávání změnil, zdravotnický asistent by pak potřeboval čtyři roky studia na střední zdravotnické škole a k tomu už jen rok vyšší odborné školy. Mohla by zkrácená forma studia nepříznivě ovlivnit výkon povolání?

Záleží na tom, jak práce konkrétního člověka baví a jak moc je ochotný učit se novým věcem. Když se bude snažit a aktivně spolupracovat na praxi, tak čtyřleté studium na střední zdravotnické škole a k tomu rok odborné školy postačí a žádný problém pak nevznikne.

Může být problém v tom, když chce zdravotnickou profesi vykonávat člověk, který nestudoval střední zdravotnickou školu, ale třeba gymnázium?

Ze zkušenosti vím, že studenti bez střední zdravotnické školy jsou občas v praxi nepoužitelní. Studenti zdravotnických škol mají mnohem více zkušeností než studenti gymnázií, kteří pokračují na vysoké škole se zdravotnickým zaměřením. Je sice hezké, že teorii znají zpaměti, v praxi se však neumí chovat k pacientům. Odmítají dělat ošetřovatelské výkony, což je třeba polohování pacienta, jeho osobní hygiena nebo pomoc při stravování. Lidé umí tyto věci ocenit a stává se, že nám upřímně děkují za pomoc při běžných věcech, které by však sami těžko zvládli.

Je délka studia důležitější, než studentův skutečný zájem o práci?

Myslím si, že pokud člověk chce dělat takovou práci a naplňuje jej, nepotřebuje na ni sedm let školy. Potřebuje mít vlastnosti, které z něj udělají dobrého zdravotníka. Tedy ochotu, smysl pro pořádek, důslednost, komunikativnost a měl by umět vycházet s lidmi. Pokud člověk neumí soucítit s lidmi v bolestech, nemá žaludek na to, aby viděl umírat pacienty nebo jim vyměnit plenu od stolice, tak může studovat třeba celý život, ale nikdy z něj nebude profesionál.

Mohla by plánovaná reforma přispět k řešení nedostatku zdravotních sester v Česku?

Ano mohla. Otázka je, na jak dlouho. Kdyby zaměstnanci dostali vyšší platy, tedy takové finanční ohodnocení, které si za svou práci zaslouží, nemocnice by překypovaly personálem.

Není u zdravotnických povolání důležitější spíše praxe, než odborné znalosti?

Ve zdravotnickém povolání je nejdůležitější mít kladný vztah k lidem, umět s nimi pracovat. Samozřejmě že praxe je důležitá, ale nesmí jí být tolik, že se to člověku až znechutí. Studenti chodí do školy dva měsíce, pak mají tři měsíce praxi. To znamená čtyři dny v týdnu na dvanáctihodinové směně. Je to sice příprava na reálnou práci, ale osobní život je pro mladé lidi také důležitý. A praxe je navíc neplacená.

Myslíte si, že současný systém vzdělání odrazuje případné zájemce od studia?

Určitě ano. Studovat sedm let na takovou pracovní pozici je zbytečně moc. Studium už pak žáky nebaví, na praxi chodí bez jakéhokoliv nadšení. Následně za náročnou práci dostanou málo peněz. Demotivující je i to, když zdravotník po studiích potká spolužáka ze základní školy, který má výuční list, je elektrikář a vydělává o několik tisíc víc. Být zdravotní sestrou je náročné jak fyzicky, tak i psychicky. Posadit více než sto kilového chlapa k jídlu rozhodně není snadné. Pokud jsou v tu chvíli ve službě pouze dvě sestry, nemají šanci. A takové situace se stávají běžně. Je to nejen určité riziko pro pacienta, ale i pro samotnou sestru. 

Vy sama studujete vysokou školu. Proč jste se pro tento krok rozhodla?

Vysokou školu jsem se rozhodla studovat, protože mě zdravotnictví baví a zajímá. Dále pak abych mohla vykonávat profesi, která mě naplňuje a abych mohla pracovat v plném rozsahu zdravotní sestry se všemi kompetencemi, aniž by mě musel stále někdo kontrolovat a stát mi za zády. Občas je studium náročné, ale když vám pacient od srdce poděkuje za věc, která je pro zdravého člověka samozřejmostí, zahřeje vás to u srdce. Jen hloupé darování úsměvu od pacienta za podanou sklenici vody nebo pohlazení po tváři je občas silný emocionální zážitek. Za to studium mi to stojí.

Je vůbec možné spojit práci v nemocnici se studiem vysoké školy?

Možné to je díky dálkovému studiu. Ovšem chodit do práce, pátky a soboty být od rána do večera ve škole a mezitím chodit na praxi je opravdu náročné. Osobní život má student minimální a vše se zároveň podepisuje na osobních vztazích. Proto mám v práci zkrácený úvazek.  Nedokážu si představit, že bych měla vést domácnost nebo se starat o dítě. Studuji teprve rok a za tu dobu odešlo ze školy hodně spolužáků. Nezvládali to časově a psychicky. Někteří odešli kvůli rodině, jiní protože jim to za ty nervy nestojí. Seminární práce a učení na zkoušky musím stíhat večer po dvanáctihodinové směně a ve čtyři hodiny ráno vstávám na další denní službu. Volný víkend v měsíci mám maximálně jeden.          

Uvítala byste vy osobně navrhovanou změnu vzdělání, kdyby se vás ještě týkala?

Ano uvítala. Mohla bych daleko dřív začít pracovat jako plnohodnotná zdravotní sestra, měla míň starostí a více bych se mohla věnovat rodině a přátelům.

Monika Pechová vystudovala obor zdravotnický asistent na střední zdravotnické škole ve Zlíně. Již dva a půl roku pracuje v Krajské nemocnici Tomáše Bati, na oddělení neurologie. Od loňského roku pokračuje ve studiu na zlínské univerzitě, kde studuje obor všeobecná sestra.

Klíčová slova: zdravotní sestra, všeobecná sestra, vzdělání zdravotních sester

Fotogalerie

Hodnocení příspěvku

1 | 2 | 3 | 4 | 5 (1 - nejhorší, 5 - nejlepší)

Vkladání nových komentářů skončilo.