17.05.2020 13:44


Vysvědčení ani tituly neznamenají, že jsou lidé opravdu vzdělaní, říká učitelka

Autor: Karolína Lundová | Kurz: Online Stisk | Kategorie: Zpravodajství

Profese učitele již nemá takovou společenskou prestiž, jaké se těšila v minulosti. Rodiče mnohdy školní neúspěchy svých dětí dávají za vinu právě učitelům. Děti vnímají chování svých rodičů, přejímají jejich názory, vyrůstají v tom, že můžou všechno. V budoucnu nemají respekt k autoritám a neumí nést odpovědnost za své činy. Tuto společenskou změnu pozorovala také Marie Ambrožová, která působila ve školství přes čtyřicet let.

Děti nemají respekt k autoritám

Vysočina – Marie Ambrožová pracovala jako učitelka přes čtyřicet let. Učila především na prvních stupních základních škol a téměř deset let byla také ředitelkou. Za ta léta se toho ve školství hodně změnilo. Jak postavení učitele, tak i chování samotných žáků. Podle ní za to z části mohou rodiče. „V dnešní době jsou rodiče namyšlení. Myslí si, že je jejich dítě génius a všichni kolem mu jenom ubližují,“ říká.

Jaké bylo dříve postavení učitele ve společnosti?

Když se vrátím zpátky do minulosti, tak byl starosta, farář a kantor. V historii se učitelská profese těšila velké prestiži a kantor byl ve společnosti někdo. Dříve to bylo tak, že každé dítě pozdravilo. Když ne, tak ho maminka napomenula. Děti si nedovolily říct něco špatného proti učiteli, protože ten byl autorita.

Bylo to stejné, když jste začínala učit vy?

Když jsem v roce 1968 začala učit, školství bylo úplně jiné, než jaké je dnes. Byly to nejhezčí roky za celou moji praxi. Učilo se mi velice dobře. Myslím si, že to bylo dáno tím, že s rodiči byla stoprocentní shoda. Nevzpomínám si, že bych s nimi měla v té době nějaký konflikt. To přišlo až později, kolem devadesátých let minulého století.

Co je podle vás důvodem této změny?

Řekla bych, že je to tím, že děti mají stále další nová práva, ale téměř žádné povinnosti. Rodiče začali mít pocit, že když se jejich potomkům nevyhoví, tak se v podstatě porušují jeho práva. Děti ztratily respekt vůči učiteli, ale není to zcela jejich chyba. Na jednu stranu je chyba ve vyučujícím. Dříve totiž byli mnohem zásadovější a důslednější. Co řekli, to platilo. Učitel nemá být žákův kamarád, oni si nemají tykat. Jak pak má mít nějakou autoritu. Na druhou stranu je chyba také v rodičích. V dnešní době jsou rodiče namyšlení. Myslí si, že jejich potomek je génius a všichni kolem mu jenom ubližují. Děti přejímají chování svých rodičů, tudíž proč by se měly snažit, když jsou pouhou obětí systému.

Je tedy podle vás chyba v rodičích?

Podpora rodičů je důležitá, ale není dobře, když děti vyrůstají v tom, že můžou všechno. Dítě přijde domů, chce pomoci s domácími úkoly a stěžuje si, že toho má moc. Matka je unavená z práce, bez nálady se zaobírat nějakými úkoly, protože od toho je přeci škola, aby je to naučila. Nejjednodušší samozřejmě je svalit vinu na učitele. Mnohokrát jsem slyšela, že matka doma řekla, že ta učitelka je blbá. Je přeci chyba vyučujícího, když danou látku žák neumí. Když tohle dítě slyší od rodičů, jak pak může mít nějaký respekt k tomu učiteli.

Myslíte si, že rodiče změní pohled na učitele, když v karanténě zakusili, jaké to je?

Nejsem o tom úplně přesvědčená, ale k jistému zamyšlení by to vést mohlo. Třeba maminky si mohly zkusit, že není tak úplně jednoduché děti k tomu učení motivovat, srozumitelně jim vysvětlit novou látku, zopakovat tu předchozí. Nyní si rodiče vyzkoušeli, jaké to je. Oni si doma musí uhlídat třeba dvě děti a už je to problém. Učitelé jich mají ve třídě třicet a každý je jinak chápavý, rychlý, bystrý.

Co si myslíte o vyučování dětí za dob pandemie koronaviru? Online výuka, pouhé plnění pracovních listů, výuka skrze televizi?

Myslím si, že to nebylo úplně dokonale vymyšlené. Vybavenější školy se mohly zapojit hned a nebyl to pro ně až tak velký problém. Stát ale nemyslel například na vesnické základní školy, které nemají takové technické zázemí, a je pro ně samozřejmě těžší tento typ výuky zajistit. Také pro děti to nebylo úplně šťastné řešení, protože technika prostě nemůže nahradit osobní kontakt. Chápu ale, že v dané situaci to bylo jediné možné řešení. Pro školy i žáky však neudržitelné.

Dokážete si představit, že byste vyučovala pouze elektronickou formou?

To, jak někdo říká, že by v budoucnu bylo možné učit děti přes počítač, podle mého názoru možné není. Osobní kontakt žáka a učitele je velice důležitý. Učitel při vyučování využívá různé formy komunikace. Mluví, píše, gestikuluje, je autoritou, snaží se žáky naučit samostatnosti. Technika dítěti nemůže nahradit osobní kontakt, kterého je i tak v dnešní době dost málo. Stačí, že jsou na počítačích a telefonech ve svém volném čase. Dítě musí mít nějakou rutinu a disciplínu.

Nezvyknou si děti na to, že nemusí chodit do školy?

Dnešní děti určitě. Pokud se s kamarády vídají i mimo školu, třeba na hřišti nebo u sebe doma, tudíž jejich kontakt není spjat pouze se školním prostředím, nebyl by to pro ně žádný problém. Řeknou si totiž, proč by do té školy chodily, když se to můžou naučit i doma přes počítač. Můžou spát do devíti, pak během pár hodin splní to, co mají, následně mají volno, jdou s kamarády ven nebo tráví čas opět na počítači. Dnešní děti si také zvykly, že na známkách nezáleží. Mají čtyřky a rodiče jsou rádi, že ratolesti vůbec prošly. Ty jsou rády, že mají klid a že jim to prošlo bez větší námahy. Proč by se tedy měly více snažit, když to minimum stačí.

Takže si myslíte, že vzdělanost populace klesá?

Podle statistik roste. Máme čím dál více vysokoškolsky vzdělaných lidí, ale to nic neznamená. Žáci, co měli na základní škole čtyřky, v dnešní době mají titul. Mladým lidem chybí všeobecný přehled. Školy mají, avšak vědomosti chybí. Vysvědčení ani tituly totiž neznamenají, že jsou lidé opravdu vzdělaní.

Klíčová slova: školství, výchova, respekt, rodiče, děti

Fotogalerie

Hodnocení příspěvku

1 | 2 | 3 | 4 | 5 (1 - nejhorší, 5 - nejlepší)

Nový komentář