18.03.2015 16:07


Výpadky paměti věčného konzumenta

Autor: Barbora Halbová | Kurz: Stisk | Kategorie: Publicistika

Kdo nemá v hlavě, musí mít v nohách. V nohách nebo na papíře. A v horším případě zapomene i to, kam uložil papír. Pak na řadu přijdou opět nohy. Nákupní košík nakonec v rukou třímá častěji než zubní kartáček. Cestou mezi překypujícími regály do jeho hlubin zahučí kdejaká blbost. Že původně přišel pro chleba, si vlastně ani nevzpomene. To až doma. Co dál? Nezbývá, než vyrazit znovu.

Na temně šedém stejnokroji ještě tmavší cedulka. Uprostřed bílá nudle a na ní pár titěrných blech. Přišla jsem si pro jogurt, nebo snad přeměřit kvalitu zraku? Tmavovlasá pokladní jen bezradně krčí rameny a dál zručně odbavuje mou zítřejší snídani. Na ceny, kvalitu, personál? Jistě. Na jmenovky? Na ty si tu zatím nikdo nestěžoval.

Foto: Klára Galová.Ve stížnostech si nelibuji, lžu si pohotově do kapsy. Krom chatrného zraku však disponuji ještě chatrnější pamětí. Jen zřídka odcházím z obchodu se vším, co jsem chtěla. Jindy až na ulici zjistím, že se mi na předloktí posměšně klimbá nákupní košík. Ke štítkům se jmény tak klouže můj pohled zcela automaticky. Kdo by také nechtěl znát jméno toho, koho zdraví třikrát denně. Slečnu Alici, pana Zdeňka, slečnu Danu.

Ze všech nejraději mám však paní Annu. Vždy, když ji spatřím u kasy, vystojím si na ni frontu. Na pozdrav odpovídá s úsměvem a nijak se nepozastavuje nad mými nákupními návyky. Nad podezřele velkým množstvím zeleniny. Alarmujícími kvanty mléčných výrobků. Či systematickým přerovnáváním jednotlivých položek od nejtěžších k lehčím.

Každý pátek, to položek bývá více, je dost času dát se do řeči. Ten minulý přišla řeč na kódy. Však znáte kódy, ty housenky se čtyřmi až třinácti články. Do hlavy lezou pomalu. Zákazník však nemá času nazbyt! A co teprve to nejisté datum spotřeby? Do kopru putují s každým svrženým dodavatelem. Po středečním puči housky místním peče někdo jiný. Paní Anna musí memorovat nanovo.

Pod skenerem s pípnutím prosviští okurky v láku. Bývalé účetní vyzbrojené fotografickou pamětí to nečiní velké obtíže. Po nich se na váhu valí brambory. Jenže druhů ovoce, zeleniny a pečiva je víc než dost a dodavatelé se na výsluní střídají jako ministři. Člověku se tak časem v hlavě nastřádá řádné mraveniště. Storno, rychle! Stačí dvě chybná ťuknutí a z brambor jsou rázem rajčata. Mléko, tvaroh, smetana. Kdo by se divil, když ty číselné mršky začínají stejně? Osmdesát pět korun, prosím.

Zaplatit, poděkovat, rozloučit se. Pravá ruka vítězně svírá kelímek bílého jogurtu. I košík poslušně zůstal u kasy. Dlaň té druhé se mi vzápětí rozplácne po čele s labužnickým mlasknutím. Banán! Zapomněla jsem, jak jinak. Co naplat. Snad se raději soustředit na chůzi. Ze všech sloních atributů dostala jsem do vínku právě jeho neohrabanost. Mít tak sloní paměť. Anebo tu pokladní.

Klíčová slova: zapomnětlivost, pokladní, publicistika

Fotogalerie

Hodnocení příspěvku

1 | 2 | 3 | 4 | 5 (1 - nejhorší, 5 - nejlepší)

Vkladání nových komentářů skončilo.