24.03.2018 16:35


Vydáváme se vstříc nebezpečí a musíme si důvěřovat, říkají závodníci v drytoolu

Autor: Jana Hostičková | Kurz: Online Stisk | Kategorie: Sport

Drytool je téměř neznámý sport, který však postupně proniká i do České republiky. Michal Franek a Adam Sedlák jsou dva kamarádi, kteří se tomuto sportu už dva roky závodně věnují. Oba se shodují, že výsledky pro ně nejsou nejdůležitější, postupně ale dosahují úspěchů. Nedávno se poblíž Vírské přehrady na Vysočině zúčastnili mistrovství České republiky, kde oba skončili v první desítce závodníků.

Jana Hostičková

Brno – Nejdříve začali lézt na skalách v letních měsících, postupem času i v zimě. Lákala je možnost vstoupit do reprezentace a zanedlouho už závodili ve Francii. Jednadvacetiletý Michal Franek a o rok mladší Adam Sedlák si na drytoolu nejvíce užívají adrenalin a možnost překonávání se.

Můžete na začátek popsat, jaký sport se skrývá pod názvem drytool?

A: Je to sport částečně podobný horolezectví na umělých lezeckých stěnách nebo skalách. Závodí se na ledových nebo pololedových skalách. Závodník se musí co nejrychleji dostat po ledové skále nahoru.

Drytool není moc známý sport. Jak jste se k němu dostali?

M: My se známe s Adamem už dlouho a začínali jsme spolu lézt na horolezecké stěně. Potom už jsme zkoušeli zdolávat i skály třeba v Tatrách nebo v Alpách. Pořád nás bavilo nasazovat si laťku výš. Před dvěma lety jsme se byli podívat na veletrhu sportu, kde byla vytvořená drytoolová stěna.

A: Na veletrhu dělali nábor pro lidi, kteří by o tento sport měli zájem. My jsme si to tam vyzkoušeli a začalo nás to bavit. Potom jsme se dostali i do juniorské reprezentace. Není ale zase tak obtížné se tam dostat, vzhledem k tomu, že v Česku moc reprezentantů není.

Co si s sebou všechno musíte vzít, když jdete trénovat nebo závodit?

M: Když jdeme lézt, tak si sebou vezmeme stejnou výbavu, jako když jdeme v létě na skálu nebo na umělou horolezeckou stěnu. Kromě lezeckého sedáku, lana nebo jištění, musíme mít cepíny a mačky.  

A: Mezi drytoolaři se cepínům občas říká motyky, které se zaráží do ledu a díky kterým se můžeme pohybovat. Mačky jsou taková železná konstrukce s hroty, která se dá připnout na boty. To se ovšem používá jen k horské turistice nebo mezi začátečníky v drytoolu. Lepší lezci už používají mačky jen s jedním hrotem. V Česku se nevyrábí, takže si je musíme vyrábět většinou sami, například z bruslí.

M: Důležitá je také helma. Může na vás spadnout kámen nebo i cepín.

S pádem cepínu máte osobní zkušenost?

M: Když jsme měli před závody ve Francii, kde bylo juniorské světové mistrovství světa, trénovali jsme na skále. Z výšky asi dvaceti metrů mi vypadl cepín z ruky a proletěl Adamovi asi metr od hlavy. Naštěstí se mu nic nestalo.

Jak se vlastně vyrábí ledové stěny pro drytool?

M: My často jezdíme do Víru na Vysočinu. Vedle skály mají přehradu, ze které čerpají vodu. Potom ji svedou dolů ze skály a jednotlivé zmrzlé plochy na sebe vrství. Ideální led vznikne při mínus pěti stupních. Ledová plocha se pak musí ještě dočistit, je třeba z ní například osekat krápníky, aby nebyla nebezpečná.

Kolik je v Česku ledových stěn?

M: U nás jsou pouze dvě uměle vytvořené stěny. Jedna je kousek od Liberce a druhá u Vírské přehrady na Vysočině. Existují také přírodní, které vznikají když zmrzne vodopád. Na takových stěnách se nezávodí. Lezci by neměli stejné podmínky, a proto se tam jezdí jen rekreačně. V Česku je taková stěna například v Krkonoších.

Mátě představu o počtu českých reprezentantů?

M: Je to trochu smutné, ale mohli bychom je napočítat na prstech dvou rukou. Máme jednu velmi dobrou reprezentantku Lucii Hrozovou, která je několikanásobnou mistryní světa a patří do světové špičky.

Proč se vlastně v zimě vydáváte lézt na zmrzlé skály? Co pro vás osobně drytool znamená?

M: V porovnání se světovými drytoolaři nepatříme mezi špičku. Nedělám to jen kvůli dosažení výsledku a cíle. Baví mě spíš prožívat lezení a trénování s parťákem. Vydáváme se vstříc nebezpečí a musíme si vzájemně důvěřovat. Nejde o to, jak je stěna obtížná, ale kolik na ní prožiji zážitků. Ve sportu mi nejde jen o nejlepší výsledky.

A: Já se rád zlepšuju, mám rád, když za sebou vidím nějaké výsledky. Nicméně sportovci, kteří chtějí nejlepší umístění, často zapomínají na hezké zážitky z lezení, krásnou přírodu a přátelství. Někdy jen plní sny svým rodičům. My si chceme udržet radost a příjemný prožitek ze sportu.

Věnujete se ještě nějakým jiným sportům?

M: Rekreačně hraju ping pong (směje se). Jezdím ale taky na kole nebo chodím do hor.

A: V zimě hodně jezdím na skialpové lyžování mimo sjezdovky, do horského terénu. Často dojdeme na lyžích k ledopádu a ten si vyběhneme s cepínama.

Jaké jsou vaše největší úspěchy v drytoolu?

M: V roce 2016 jsme se nominovali na světový pohár ve Francii.

A: Nedávno jsme byli na mistrovství republiky v drytoolovém rychlolezení a podařilo nám obsadit čtvrtou a pátou příčku z pětadvaceti závodníků.

Klíčová slova: drytool, Michal Franek, Adam Sedlák, horolezectví, závod, cepíny, mačky

Fotogalerie

Hodnocení příspěvku

1 | 2 | 3 | 4 | 5 (1 - nejhorší, 5 - nejlepší)

Vkladání nových komentářů skončilo.

Přehled komentářů

Petr Kolman | 30. 03. 2018, 11:52
Parada chlapci! Jsem rád, že i přes chabé podmínky v ČHS máme u nás závodniky s vášní, kteří dosahujou světovou úroveň. Pro příšte by ste sem mohli přidat číslo účtu, kdyby chtěl kluky někdo podpořit. Díki. Petr