Vůbec nevím, co budeme dělat, říká barman po uzavření hospod

Praha - Petr Hudec pracuje v pražském podniku, který si nedávno otevřel s kolektivem kamarádů. Nyní musejí podnik minimálně na dva týdny zavřít. „Snažíme se alespoň minimalizovat ztráty, ” komentuje současnou situaci mladý barman.

Kde přesně pracujete?

Pracuji v podniku, který se jmenuje Myslíš?. Tenhle náš podnik bych popsal jako projekt, výstižněji bych to přiblížil jako něco mezi hospodou a komunitním prostorem. Snažíme se dělat věci, kterým věříme, a pracovat na principu udržitelnosti a etičnosti. Původní plán byl ranní kavárna a restaurace s rostlinnou stravou a večer craft beerový výčep (pozn.red. výčep s pivem z lokálních pivovarů), plánovali jsme i pořádat koncerty. Otevřeli jsme týden před uzavřením hospod. Ideální načasování.

Jak dlouho jste připravovali otevření podniku?

Vzniklo to dost spontánně, paradoxně během první vlny koronaviru. S kamarády jsme zjistili, že v Praze jsou relativně levné nájmy, a řekli jsme si, že bychom mohli vytvořit nějaký prostor podle nás. První vlna koronaviru přešla a my si mysleli, že ta druhá už nebude tak drastická, a pokud ano, opatření snad nebudou tak drakonická. Evidentně jsme se spletli a teď je vše nejisté.

Jak byste popsal svou pozici?                   

Dělám šéfbarmana. Starám se o pivo a zodpovídám za vše, co je na pípě. Také oslovuji pivovary a vybírám, s kým budeme spolupracovat.

Jak se změní vaše práce teď, když jsou hospody uzavřené?

Popravdě vůbec nevím, co budeme dělat jako kolektiv, ani co budu dělat já. Možná pojedu pracovat někam na stavbu. Je možné, že na stavbu pojedeme s celým kolektivem, se kterým podnik provozujeme, a z výdělku budeme částečně financovat i hospodu. Hlavně se prostě chceme nějak uživit.

Už víte, jestli bude podnik nějakým způsobem pokračovat v provozu?

V tuto chvíli ještě nemáme plně dostavenou kuchyň, ten týden od otevření jsme fungovali dost provizorně. Vzhledem k tomu, že nemůžeme prodávat alkohol a lidé na ulici také alkohol pít nesmí, je to pro nás dost komplikované. Asi bude muset zůstat zavřeno, maximálně zkusíme otevřít přes okénko a stáčet do PET lahví. Snažíme se alespoň minimalizovat ztráty. Musíme to nějak přežít, ale nevím, jak dlouho to takhle vydržíme.

Jak se srovnáváte vy sám se současnou situací?

Nepřemýšlím nad tím, protože kdybych nad tím přemýšlel, tak si to jdu hodit. Moje manželka je z toho taky dost hotová. Ale říkám si, že to vždycky nějak zvládnu, takže nemá smysl se tím ničit. I v našem kolektivu dost tečou nervy. A tečou hodně. Občas se pohádáme, protože toho máme všichni dost. Ta nejistota je hrozně depresivní.

Jak vidíte budoucnost podniku?

Když přežijeme uzavření, tak to zvládneme. Tam vidím naději.