16.05.2020 14:10


Všichni chtějí nahonem tetování, ale vlastně o tom nic neví, říká tatér

Autor: Ondřej Mareček | Kurz: Online Stisk | Kategorie: Publicistika

Tetování znají lidé od pradávna. Dříve sloužilo spíše k rituálům, dnes je to velké umělecké odvětví. Tetování má nespočet stylů, technik, barev i významů. Lidé jím dnes vyjadřují osobní postoje, sounáležitost, zaznamenávají důležité životní okamžiky nebo se jim prostě líbí.

Tatér Vladislav Janota. (Archiv: V. Janota)

BRNO – Jednatřicetiletý Vladislav Janota z Třince se tetování věnuje osm let. Nyní má malé studio v Brně. Na lidech mu vadí jejich neinformovanost ohledně tetování. „Dneska jsou všichni jak ze splašených vajec. Chtějí nahonem tetování, ale vůbec neví, co to obnáší,“ říká Vladislav. Lidi by chtěl přimět hlavně k odpovědné péči o tetování.

Jak jste se k tetování vlastně dostal?

Vždycky jsem hodně kreslil, kamarád toho chtěl využít, a tak mi objednal strojek z Číny. Byl úplně strašný, tak jsem tehdy mámě rozebral budík, abych strojek trochu vylepšil. Tehdy mě málem zabila. Začínal jsem tetovat nejdřív na sobě, pak mě ukecala sestřenka.

Takže jste začínal ještě doma v Třinci?

Ano, tetoval jsem u babičky v bytě na gauči, bez osvětlení a bez nějakého speciálního vybavení. Nechtěl jsem tenkrát moc utrácet, takže to bylo všechno dost „na punk“. První tetování jsem udělal sám sobě na lýtko. Je to nápis ART švabachem (styl písma, pozn. red.).

A jak jste se dostal do Brna?

Šel jsem sem za prací, ještě normálně do fabriky, ale už jsem pomalu sháněl nějaký salon. Obešel jsem tady asi úplně všechny, některé byly fakt síla. Vzpomínám si na jeden salon na Křenové, tam tetuje takový mullet (účes, kdy jsou vlasy po stranách hlavy a na temeni ostříhány nakrátko a vzadu zůstávají dlouhé, pozn. red.) v maskáčích a kanadách. Nakonec jsem se uchytil v Hardsetu.

Tam jste ale byl jen na zkušební dobu, co vás přinutilo hledat dál?

Je to takové dost náckovské studio. Navíc mi nabídli smlouvu, která pro mě měla nepřijatelné podmínky, takže jsem se sbalil a šel. V té době jsem se začal bavit s kamarádkou Eliškou z Ostravy. Byli jsme oba po rozchodu, tak navrhla, že si pronajmeme byt a v jednom pokoji budeme oba tetovat. To vydrželo zhruba třičtvrtě roku, pak jsme šli do Tattoo Bar, který tehdy rozšiřoval. Tam jsem mohl hned nastoupit.

Tattoo Bar platí v Brně za jeden z největších salonů, co vás přinutilo k odchodu?

Ze začátku to bylo super, dostával jsem spoustu klientů, dělal hromady tetování a dost jsem se roztetoval. Problémem byly peníze. Půlka z každého tetování se musela odevzdávat studiu, a ještě k tomu jsme museli platit vlastní pojištění. Tím osudovým momentem bylo, když jsem celý den dělal rukáv (tetování celé paže, pozn. red.), a z těch osmi tisíc, které jsem za něj dostal, mi nezbylo vlastně nic. Řekl jsem tehdy Elišce, že jdu pryč a ona šla semnou. Teď máme vlastní studio a to nám vyhovuje.

Tetování má spoustu stylů, čemu konkrétně se věnujete vy?

Já dělám hlavně traditional a neotraditional (viz fotogalerie, pozn. red.), ale poslední dobou jsem zkoušel také realistiku, ta je o dost náročnější. Jak provedením, tak přípravou. Nedávno jsem jednu realistickou práci dělal a připravoval jsem se na to dva dny. Vzal jsem všechny barvy, co mám a postupně je přikládal k předloze, aby to na kůži vypadalo maximálně přesně.

Tetování ve stylu realistiky.Tetování ve stylu traditional.

Vpravo tetování ve stylu traditonal, vlevo styl realistika. Archiv: V. Janoty

Styly vypadají dost odlišně, je tam například rozdíl v hojení?

Obrovský. U realistiky na tom záleží mnohem více, jsou tam jen nepatrné rozdíly mezi odstíny a potřebujete, aby to tak zůstalo i po delší době, kdy dorůstá kůže. U traditional tetování se většinou počítá, že to bude vypadat trošku hůře, je to takový tvrdý surový styl.

Proces hojení je čistě na lidech, jsou v něm zodpovědní?

Určitě ne všichni. Já se je k tomu snažím dost tlačit a kontrolovat je. Samozřejmě mám za to tetování nějakou odpovědnost, takže nechci, aby měl na sobě člověk pokaženou práci, i když si za v podstatě může sám. Není to pro tatéra nejlepší vizitka, když má někdo škaredé tetování, řekne od koho, ale už nepřizná, že se o něj nestaral.

Takže lidem ohledně celého procesu dost radíte?

V tomhle jsem taková trošku svině, jelikož se vždy snažím klienta zviklat, abych to mohl udělat co nejvíc podle sebe. Nedávno jsem například tetoval devatenáctiletého kluka, co chtěl na krk takový jednoduchý kříž. To jsem se mu snažil rozmluvit, přece jenom je to dost viditelné místo. Nakonec jsme ho udělali propracovanější na žebra a myslím, že byl mnohem spokojenější.

Na co by se měl připravit člověk, který chce tetování?

Určitě si o tom něco přečíst. U nás jsou všichni jak ze splašených vajec, chtějí nahonem tetování, ale vlastně o tom nic neví. Každý by si měl najít tatéra se stylem, co danému člověku sedí. Dále se s tím člověkem poradit, celou věc prokonzultovat, nechat si poradit, a teprve pak do toho jít.

V poslední době se dost rozjíždí trend handpoke tetování, které si lidé dělají sami doma. Jaký je na to váš názor jako profesionála?

Já jsem handpoke nikdy pořádně nepochopil. Je to taková poevropštěná kravina. Ruční vklepávání barvy do kůže bylo vždy doménou rituálních tetování. Co se týče nějakého rizika, asi jsem nikdy neviděl nějak špatně zahojené handpoke tetování. Jsou to většinou tak malé věci, že je to skoro jedno.

Tetování má dnes v Česku i ve světe spoustu akcí, navštívil jste nějaké? Případně které byste vypíchnul?

Ze světa rozhodně Krakov. Tam si vybírají ty nejzajímavější umělce ze světa, celá akce má vysokou úroveň a zvítězit na této soutěži je obrovská prestiž. Dost jsem se tam sám inspiroval do začátku. V Česku určitě brněnské Tattoo Grand Prix, které je na tom dost podobně. Další větší akce bývá v Praze, ale ta dle mého nestojí za nic.

Jak vaši práci ovlivnila krize kolem koronaviru?

Nijak zvlášť, od začátku jsem úplně v klidu. Měl jsem dost času přemýšlet nad budoucími projekty a jak bych se chtěl v práci posouvat. Dřív jsem tetoval dva lidi denně, teď budu dělat jenom jednoho. S daným člověkem celou věc dlouze proberu, projdeme všechny nápady a bude to víc osobní. Dost mě teda štve, že budeme muset mít ochranný štít, to absolutně nechápu.

A jaký máte v kariéře cíl?

Mám spíš míň dílčích cílů, které postupně překonávám. Asi nemám žádný velký, jelikož nikdy nemůžu být sám se sebou spokojen. Jakmile vidím, že jsem něčeho dosáhl, hned si musím vymyslet něco nového, abych nestagnoval. Ale například můj kamarád z Prahy Igor Mitrenga, který se věnuje realistice, funguje tak, že za ním zákazník dojde, jenom řekne kam tetování chce a Igor prostě udělá cokoliv, co se mu na dané místo líbí. To by se mi taky líbilo.

Klíčová slova: tetování, studio, styl

Fotogalerie

Hodnocení příspěvku

1 | 2 | 3 | 4 | 5 (1 - nejhorší, 5 - nejlepší)

Nový komentář