11.11.2013 16:15


Volný čas je na vysoké škole relativní pojem

Autor: Marie Jahodová | Kurz: Online Stisk | Kategorie: Publicistika

Vysokoškoláci mají spoustu volného času. Jak by také mohli nemít, že ano. Mají školu pár hodin v týdnu, na přednášky chodit nemusí a k tomu jsou flákači. Obzvlášť ti z fakulty smažených hranolek nebo jak se jí to říká.

S nástupem na vysokou se mi pojila spousta různých představ. Bujaré večírky, zajímavé přednášky, alternativní workshopy a toho volna! Tak to by teda bylo. Nedávno mi letošní maturantka popisovala, jak se hrozně těší na vysokou, že už nebude muset každé ráno vstávat v půl sedmé a nebude se domů vracet před čtvrtou. A jaká to bude hrozná pohoda, až nebude muset dělat úkoly a psát průběžné testy. Nechtěla jsem jí tu naivní radost kazit. Zkusme si ale zrekapitulovat, jak je to ve skutečnosti.  Studentka žurnalistiky Marie Jahodová.

Jest nepopiratelnou pravdou, že na vysoké (minimálně na Fakultě sociálních studií) se vstává málokdy. Když letos chodím poprvé zcela dobrovolně na jeden předmět v osm hodin ráno, připadnu si občas jako v jiném světě. Věčně zaplněné stolečky v atriu zejí prázdnotou. V Krmítku mají nejen kávu, ale také pečivo a hned několik druhů baget. Vrátný se na vás dívá stejně podezřívavě, jako když vás v osm večer z budovy vyhání. Ano, vím jaké je to ve škole v osm večer. I o půl deváté. A ne, nejsem z toho nadšena. 

Je pravdou, že mi přednášky zaberou všehovšudy maximálně 20 hodin čistého času z celého týdne. Tak málo jich mají snad jen prvňáčci na základní škole. Ale pak to přijde. Je totiž prakticky nemožné naskládat si při registraci předmětů jednu přednášku za druhou a nemít mezi nimi prostoje. Když se to nepovede, může se klidně stát, že sice vstáváte do školy na desátou a máte jen dvě hodiny, ale stejně z ní odcházíte v šest večer, protože druhá přednáška vám začíná až ve čtyři odpoledne. Stejně tak jsou krásné situace, kdy se povinný seminář skrz další hromadu povinných seminářů nevejde jinam, než doprostřed jinak zcela prázdného dne. Chápu ale, že mezitím se dá chodit do spousty kaváren a obchodů. A vůbec, studenti si umí jenom stěžovat. Jenomže.

Sepsala jsem si v letošním semestru kalendář termínů, do kdy musím odevzdat své práce. Jaké práce? Výpisky z literatury, články do žurnalistiky, seminární práce, odborné eseje, komentáře k pracím, k filmům, k světonázoru a ke všemu, co lze vůbec vymyslet. Bylo jich více než pětačtyřicet. A vidina volných odpolední, filmů a posezení u kávy se rozplynula s příchodem první z nich.

Vysoká škola tedy od studenta opravdu nevyžaduje, aby vstával, nebo do ní chodil příliš často. Dokonce i ta troška přednášek, které má, je podle školního řádu zcela dobrovolná. Pokud ji však chce zvládnout, studovat musí. A hodně. Řekla bych mnohem usilovněji, než na střední. Nehledě na to, že tu většinou průběžné testy nemáme. Máme namísto toho jiné věci. Útěchou nám může být jen to, že jsme si studium vybrali a že pokud je všechno tak, jak má být, k něčemu nám jednou i bude. No a některé to studování možná i baví. Ale čas? Ten nemá asi skoro nikdo. 

Klíčová slova: FSS, volný čas, vysokoškoláci

Fotogalerie

Hodnocení příspěvku

1 | 2 | 3 | 4 | 5 (1 - nejhorší, 5 - nejlepší)

Vkladání nových komentářů skončilo.