16.11.2014 14:37


Volíme si politiky, kterým se můžeme smát

Autor: Michaela Hořínková | Kurz: Stisk | Kategorie: Publicistika

Češi si libují v drsném humoru, který si nebere servítky. Vedle vtipů o blondýnkách a policistech českému humoru vévodí jednoznačně ty, které zesměšňují politiky. Jakmile se některý poslanec či prezident neuhlídá a provede něco, za co by se měl stydět (ale většinou nestydí), celý internetový svět se rázem zahltí smrští vtípků, videí a fotek doplněných o bubliny s komentářem.

Nedávný výkon pana prezidenta, kdy se celému národu pochlubil svou bohatou vulgární slovní zásobou, ve mně vyvolal směsici pocitů. V první chvíli ve mně vzkypěl vztek, následovaný beznadějí a ztrátou dalších iluzí (třeba té, že pan prezident má stále pár let ve funkci před sebou a může Českou republiku alespoň jakžtakž prezentovat). Postěžovala jsem si (ani jsem u toho nemusela použít sprostých slov), ulevilo se mi a život by šel normálně dál. Ale můj facebookový svět byl nevyhnutelně zaplaven remixy vulgárních slov pana prezidenta Zemana s výstižným názvem Dirty Talking, sem tam někdo přihodil i jeho dřívější hit Bubble bum a vše završily odkazy na odpočítávadlo dnů zbývajících do konce prezidentského funkčního období. A tak jsem další týden žila v přítomnosti pana prezidenta a místo abych brečela, smála jsem se.

Podezřívám svůj národ, že to dělá schválně. Vrozený černý humor a jakési sebemrskačství nás nutí svobodně si volit do vedení země ta největší individua s potenciálem stát se vděčným terčem vtipů. Jako by si lidé uvědomili, že nemá cenu volit osoby zodpovědné, které by něco změnily k lepšímu. Už se přesvědčili, že sliby zůstávají nenaplněné a svět politiky a byznysu semele i těch pár poctivců s vizí něco změnit. A tak raději volí osoby, jejichž parketou je arogance, ješitnost a um ztrapňovat se ve jménu republiky. Je to nejjednodušší a nejpříjemnější řešení. Než se aktivně zajímat o politické dění a pečlivě si budovat postoje a názory, lidé raději vyčkávají na další škobrtnutí nebo projev lidské hlouposti politiků, aby pak mohli své skryté zklamání vyléčit dávkou smíchu.

Zdá se, že posmívání se politikům je jev rozšířený mezi všechny generace, vrstvy i typy lidí. Existence internetu a sociálních sítí podporuje masové rozšiřování aktuálních politických vtipů, ale první politické karikatury se objevily už v 16. století. Vtipkování na účet vládnoucích tak má dlouhou tradici a Česko je bezesporu jednou ze zemí, kde se lidé takhle baví nejvíce. Možná to souvisí s historií našeho národa. Pod nadvládou Habsburků i v zajetí komunistického Ruska byly vtipy jediným relativně bezpečným způsobem odporu a vzpoury.

Přiznávám, že se mi karikatury a zesměšňující vtipy politiků líbí a baví mě. Většinou jsou opravdu výstižné, každý jim rozumí a díky tomu je snadné naladit se s ostatními na stejnou notu. Je ozkoušeným pravidlem, že pod nátlakem agresora se kolektiv vždycky semkne a táhne za jeden provaz. Řekla bych, že na podobném principu fungují politické vtipy – politici jsou ti hrozní a my si z nich všichni společně děláme legraci.

Ale to nestačí. V těchto dnech slavíme dvacet pět let od svržení komunistického režimu, čtvrt století svobody. Už nad námi není žádný uchvatitel moci, kterému bychom se mohli jen v skrytosti posmívat. Teď si vládneme sami, rozhodujeme o těch, kteří nás prezentují. Kdekdo namítá, že volby stejně nic nezmění, u koryt se drží pořád ti stejní. Je mi jasné, že česká politika je špinavou hrou a mnohdy se v ní prosadí ti, kteří lžou a kradou nejvíc. Ale myslím, že tomu tak je právě proto, že jediný zájem o politiku u lidí vyvolávají vtipy. Kdybychom se více starali o to, co s naší zemí politici provádějí, možná by zdrojem smíchu nebyly jen vtipy ale skutečný spokojený život v prosperující zemi.

Klíčová slova: politika, prezident Zeman, vtipy, humor

Fotogalerie

Hodnocení příspěvku

1 | 2 | 3 | 4 | 5 (1 - nejhorší, 5 - nejlepší)

Vkladání nových komentářů skončilo.