27.03.2015 21:14


Vodní záchranná služba aneb česká pobřežní hlídka

Autor: Strnadová Hana | Kurz: Stisk | Kategorie: Publicistika

Plavčice v přiléhavých červených plavkách, plavčíci opalující se na strážních věžích, slunce, písek a teplá voda – to je představa poněkud vzdálená realitě české vodní záchranné služby. Své o tom ví dvaadvacetiletý student Michael Kobza, který jako člen místní skupiny Brno-střed už čtvrtým rokem zachraňuje lidské životy bez nároku na odměnu.

Autor: VZS ČČK, místní skupina Brno - střed

Brno – Novomlýnská vodní nádrž, skupina kamarádů, zábava, alkohol. Už dvě hodiny jednoho z nich nikdo neviděl. Řekl, že se jde koupat. Na břehu leží jen jeho osobní věci. Začíná pátrání a pro vodní záchranáře nastávají krušné chvíle. Zapojí se i záchranář Michael Kobza. Zásah s dobrým koncem mu utkvěl v paměti. Muže nakonec nenašli ve vodě, ale spícího mezi stromy. Byl podchlazený a zmatený.

Kobza se dostal k vodní záchranné službě na střední škole, když hledal smysluplné využití volného času. „Bylo mi sedmnáct, studoval jsem střední zdravotnickou školu a chtěl jsem se dál profesně vzdělávat. Po roce trénování a sbírání zkušeností jsem se vrhl první možnou sezónu do služeb,“ vzpomíná na svoje záchranářské začátky. K zásahům je možné se dostat až po dovršení plnoletosti. „V osmnácti letech jsem si udělal kvalifikace a skočil jsem do toho. Od té doby mě to nepustilo,“ rekapituluje dvaadvacetiletý dobrovolník.

Absolvoval různá školení a za pět let se vypracoval na pozici člena, který je schopný velet zásahům. „Od starších kolegů se mám stále co učit. Záchranářská služba je hodně o zkušenostech a ne tolik o studování příruček,“ zdůrazňuje Kobza. O mnoha situacích se v nich ani nelze dočíst. „Když jsme v létě zachraňovali z vody muže, který si zlomil při wakeboardingu nohu, propadlo se pod námi molo,“ líčí jednu z příhod.

Vodní záchranáři se musí udržovat stále v kondici. Když vytahují tonoucího z vody, hodí se jim každá minuta strávená plaváním v bazénu. Na vodní záchranářství je navázaný také vodní záchranný sport. Kobza se závodních ambicí vzdal kvůli administrativní a organizační vytíženosti. „Udržuji se v plavecké a fyzické kondici, abych nebyl záchranářská troska. Na plavecké závody ale už natrénováno nemám,“ vysvětluje.

Kobza je členem jediné současné brněnské skupiny vodních záchranářů, která funguje na principu dobrovolnosti. Svou službu vykonávají zdarma. Patří k aktivním členům skupiny, takže se kromě tréninků a služeb věnuje i organizaci. Týdně ho čeká asi deset hodin papírové práce. „Hodinově se vodnímu záchranářství věnuji pomalu na třetinový až poloviční úvazek,“ říká Kobza, kterému musí zbýt ještě čas na brigády a na studium oboru zdravotní laborant. Červenec a srpen si vyhrazuje na záchranářství kompletně. 

Nejvíc času v létě stráví v Pasohlávkách u Novomlýnské nádrže. Během letních prázdnin funguje vodní záchranná služba jako první pomoc pro celou tuto lokalitu. „V nejvytíženějších dnech tam přijede za rekreací až šedesát tisíc lidí,“ popisuje záchranář tamní situaci.  Na denním pořádku je ošetřování zlomenin a poraněných chodidel.

Letošní léto zažil Kobza v Pasohlávkách jeden ze svých nejnáročnějších zásahů. Jak fyzicky, tak psychicky. „Dostali jsme zprávu, že v restauraci zkolabovala jedna paní.  Na místě jsme zjistili, že dostala infarkt. Její stav byl vážný. Okamžitě jsme museli zahájit resuscitaci,“ vzpomíná záchranář na vypjatou situaci. Kromě oživování bylo nutné komunikovat s operátorem záchranné služby a koordinovat přílet vrtulníku. To všechno ve čtyřicetistupňovém horku. Vrtulník byl pro některé lidi impulzem vytáhnout kamery a fotoaparáty. „Lidé s objektivem se pletli při přistávání vrtulníku i při resuscitaci,“ říká se zklamáním v hlase Kobza. Zásah ale skončil dobře. „Paní nám přišla později poděkovat. Bylo to nečekané,“ líčí s dojetím, jak se poprvé setkal s vyjádření vděku za záchranu života.

U vodní záchranné služby je podle Kobzy nejnáročnější prvních dvanáct měsíců. Nováček se musí seznámit se všemi informacemi a dostat se do fyzické kondice. „Když člověk vydrží první rok, tak už u vodních záchranářů většinou zůstane. Já bych rozhodně neměnil. Je to služba, které mě naplňuje a baví. Každý koníček něco stojí,“ uzavírá mladý záchranář.

Fotogalerie

Hodnocení příspěvku

1 | 2 | 3 | 4 | 5 (1 - nejhorší, 5 - nejlepší)

Vkladání nových komentářů skončilo.