18.05.2016 19:24


Vlastenectví počesku

Autor: Michaela Černá | Kurz: Stisk | Kategorie: Publicistika

Mistroství světa v hokeji je v plném proudu a Česká republika vyhrává jeden zápas za druhým. Hospody se plní fanoušky, v supermarketech prodávají mávátka a majitelé aut na zpětná zrcátka navlékají vlajky. Těšíme se, až uslyšíme naší hymnu, někdo se možná i postaví a uroní slzu. Jsme přece národ vlastenců. Ovšem jen na pouhých sedmnáct dní v roce.

Michaela Černá. Foto: Hana Drahokoupilová

Stydím se za českého prezidenta. Stydím se za českou politiku. Stydím se! Za Českou republiku… Slýcháme to všude kolem sebe, často, a obvykle i velmi nahlas. Roky, kdy jsme měli ve světě dobré jméno, jsou pryč…

Národ, který má bohatý jazyk, cpe do každé druhé věty cizí slovíčka a na svou zemi si často stěžuje. Na oblečení převážně anglické nápisy, americké vlajky. Však jen do chvíle, než usedne před televizní obrazovky k hokeji. V jedné ruce české pivo, v druhé české brambůrky, na tvářích vlajky, tentokráte naše. Hrají totiž naši, hrajeme my. A vyhráváme. Proti Rusům, Norům, Američanům… Najednou nám nevadí, že Norové mají lepší tohle a tamto, že do Ameriky jsme se chtěli přestěhovati, protože tahle republika je zkorumpovaná až hrůza a vlastně se tu vůbec nedá žít. Najednou fandíme nám, Čechům. Najednou my jsme ti nejlepší a my to vyhrajeme. Najednou jsme národ vlastenců.

A trvá to celých sedmnáct dnů. Pak odložíme mávátka, smyjeme trikolory, vrátíme se do starých kolejí. České vlajky vyměníme za zahraniční a začínáme se zase stydět. Takoví už prostě jsme, my, Češi...

Klíčová slova: mistrovství světa v hokeji, vlastenectví

Fotogalerie

Hodnocení příspěvku

1 | 2 | 3 | 4 | 5 (1 - nejhorší, 5 - nejlepší)

Vkladání nových komentářů skončilo.