Věřím, že i problémové děti nám mají co dát jako společnosti, říká mentorka pracující s mládeží

Středočeský kraj – Zabývá se především tzv. „problémovou“ mládeží. „Vlastně s nimi řeším cokoli od toho, že vyhodili vajgl z okna na vychovatelku, dětské dluhy, až po domácí násilí a týrání“, říká o své práci sociální pracovnice.

Popište prosím svou pracovní pozici.

Dělám v jedné české neziskové organizaci (jméno organizace není možno uvést z důvodu ochrany zdroje, pozn. red.). Má pozice se oficiálně jmenuje mentor, či přesněji kariérní poradce pro mládež. Snažím se poskytnout dětem bezpečné prostředí, kde můžou začít řešit cokoliv ohledně školy i osobního života.

Jak vaše práce vypadá?

Za klienty většinou jezdím do terénu. Domluvíme si schůzku a následně za nimi přijedu. Často se scházíme u nich doma, ale i jen tak v parku nebo v kavárně. Společně řešíme školu – tedy výběr školy, možnost stipendií od různých nadací, pomáhám jim hledat brigády, doučuji. V případě potřeby jednám se školou i doprovázím - k lékaři, na dluhové poradenství apod. S klienty občas řeším i různé psychické problémy. Vlastně s nimi řeším cokoli. Od toho, že vyhodili vajgl z okna na vychovatelku až po domácí násilí a týrání. Zkrátka se snažím být takový starší parťák, na kterého se mohou spolehnout.

Jakou cestou se k vám klienti dostanou?

Děti, se kterými pracujeme, nám doporučí buď OSPOD, výchovný poradce ze školy, třídní učitelé a někdy nás kontaktují sami rodiče. S některými dětmi naváží kontakt naši pracovníci v nízkoprahovém klubu, také chodíme do místních škol prezentovat služby přímo starším dětem. A například v menšinových komunitách funguje doporučování navzájem, kdy jakmile mají jednu prověřenou osobu, doporučí ji svému širokému okolí v rámci komunity.

Kdo potřebuje vaši pomoc?

Děti, co nám doporučuje sociálka, to mají často v rodině těžké. Potřebují nezávislou emoční oporu. Děti, které nám doporučují třídní učitelé, zase mají problém ve škole. Z pohledu školy tak potřebují „dokopat k učení“, ale z našeho pohledu musíme často řešit nějaké hlubší problémy, které vedou k viditelným problémům ve škole.

S jakými problémy se setkáváte?

Dítě, které se ve škole jeví jako problémové, nezlobí a nedělá to naschvál. Může jít o znevýhodnění, například ADHD (porucha pozornosti s hyperaktivitou pozn. red.), dyslexie, psychické problémy, nevyhovující prostředí doma. Ve většině případů jde o kombinaci více faktorů.

Když za vámi klient přijde, jak poté vypadá vaše práce s ním?

Sestavíme společně zakázku. Zakázkou se rozumí nějaký cíl – například úspěšné dokončení střední školy, začlenění do kolektivu, psychosociální podpora či pomoc s matematikou. Jedno dítě mívá zpravidla více různých zakázek. Sepíšeme pak individuální plán, v kterém si stanovíme dlouhodobý cíl, například přijetí na nějakou konkrétní školu, ke kterému se dopracováváme skrze menší, krátkodobé cíle.

Můžete uvést nějaký konkrétní příklad?

Jasně. Například jeden z plánů byla ta psychosociální podpora a začlenění se do kolektivu. Šlo o kluka, který byl šikanovaný a měl naprosto nevyhovující rodinné prostředí. Upozornila nás na to sociálka. On sám ze začátku skoro vůbec nemluvil. Nejdříve jsem s ním navázala vztah já a postupně jsem ho začala začleňovat do skupiny jeho spolužáků, které už jsem znala, protože jsme spolu chodili v rámci jednoho programu lézt na horolezeckou stěnu. Po třech měsících byl schopen jít s námi a parta ho skvěle přijala. A jakmile toho kluka ta parta přijala, začal se úžasně rozvíjet, začal být i sám aktivní. Teď s ním pracuji na tom, kam se vydat dál. Pracujeme na tom, jak třeba projevovat emoce, se kterými má samozřejmě problém. Ten kluk teď začíná řešit i vztahy s holkami, tak mu poskytuju podporu i v tom. Pomáhám mu i se školou. Prostě všechno možné, aby z něj nakonec byl společensky soběstačný člověk. Věřím, že i tyto „problémové“ děti nám mají co dát jako společnosti.