09.03.2020 23:59


Velká data a realita. Jak vypadá město, které má být nejhorší v Česku

Autor: František Trojan | Kurz: Online Stisk | Kategorie: Publicistika

Místo s nejnižším indexem kvality života dvakrát v řadě. To je třicetitisícová obec v Moravskoslezském kraji Orlová. Podle výsledných čísel projektu obcevdatech.cz, která se opírá o dostupné čísla a statistiky, jinak také velká data, má problém s ovzduším a exekucemi. Někteří ji přezdívají město pervitinu. Autobus přijíždí na nádraží, které je kousek od radnice. V ní druhým rokem sídlí starosta Miroslav Chlubna. Chce prokázat, že Orlová není nejhorší místo k životu. 

Miroslav Chlubna před místním gymnáziem.

Orlová – Středem dění v Orlové je radnice na náměstí. Na něm stojí hypermarket a gymnázium, které v polovině devadesátých letech získalo cenu Grand prix architektury. Kromě toho paneláky a o kus dál kulturní dům. „Počkejte, až vyjedeme kousek dál. To žádné paneláky neuvidíte,“ předvídá starosta města Miroslav Chlubna. 

Zeleň, kam se podíváte

Nejdříve ale z balkónu, který má ve své kanceláři, ukazuje, jak se na náměstí dívá on. „Na jakoukoliv stranu se podíváte, uvidíte zeleň. Na každém rohu tu máme parky, lesoparky, nebo jinou přírodu,“ říká. S ovzduším, jak tvrdí, zmůže město málo. Stát podle něj nedělá dost na to, aby se podmínky zlepšily. Studie počítá s firmami, které jsou vzdálené dvacet kilometrů od radnice dané obce. Z dat organizace Arnika, která se firmami znečišťující životní prostředí zabývá, vyplývá, že přímo na území Orlové žádné větší firmy nejsou. V okolních obcích naopak sídlí šest z deseti nejhorším firem v Moravskoslezském kraji. 

Prvně mě starosta zastavuje u lesoparku kousek od radnice města. Přímo u něj leží opuštěné koupaliště, které se pro nevyhovující podmínky muselo zavřít. Pro Chlubnu je jedna z priorit místo uvést znovu do pohybu. V současné době nicméně stojí zavřené a zpustlé. V okolí je velké parkoviště, panelové domy na svahu a fotbalové hřiště, před kterým se prostírá skatepark.

Při vstupu do lesoparku se návštěvník může vydat dvěma směry. Vpravo dojde k letnímu kinu. „V létě se tam promítají filmy co čtrnáct dní. Od letošního léta díky lepší technnice plánujeme častější projekce,“ popisuje starosta. Starosta mě vede trasou vlevo. Dál po cestě vidím dětské hřiště, kterých je v Orlové na třicet, jen o kus dál pak jezírko a stejně jako kino zavřenou restauraci. Cestičky se zdají být upravené, na odpadky a jiný nepořádek v jezírku ani v lese člověk nenarazí.  

Kde končí lesopark, začíná další náměstí s mateřskou školkou, klubem a zchátralým obchodním domem. „Pořádáme tady farmářské trhy a rozsvícení vánočního stromku. Ten obchodní dům je v příšerném stavu, ale nepatří městu a máme tak malou moc nad tím, jak vypadá,“ stěžuje si starosta a dodává, že lidé si vyfotí právě obchodní dům, ale náměstí před ním už ne. 

Kousek od náměstí je zpoza paneláků vidět větší budova. Je to orlovská nemocnice, jejíž osud je pro starostu i místní jedna z největších porážek posledních let. Před rokem se totiž musela uzavřít její lůžková část. „Největším problémem Orlové je určitě zrušení nemocnice. Pro mě to takový problém nebyl, ale starší lidé teď musí dojíždět do okolních nemocnic a to je pro třicetitisícové město problém,“ objasňuje problém Pavla Drapáčová, která pochází z Orlové, ale nyní studuje farmacii v Brně. Nemocnice nyní funguje jako prostor pro praktické lékaře, kteří tak mohou být na jednom místě. Udržely se i některé kliniky.

Se zrušením nemocnice má problém i paní Magdaléna. „Vadí mi, že se stavby, jakými jsou nemocnice nebo koupaliště, zrušily. Koupaliště pamatuji jako krásné místo. Teď je zpustlé,“ říká žena. Vadí jí slabé kulturní vyžití a zároveň zmiňuje vysokou kriminalitu a drogy u mládeže.

Lesopark

Těžba městu pomohla, ale i ublížila 

Opouštíme okolí radnice a po hlavní silnici, kterou lemují panelové domy, míříme na okraj města. Čím více se blížíme k původní obytné čtvrti, takzvané Orlové 1, tím více ubývají domky. Na horizontu ční důlní věže dnes už nefunkčního dolu Doubrava. „Těžba udělala město bohatší, přivedla sem spoustu možností. Ale když se podíváte všude kolem, tak tady kdysi bývaly finské domky. Jeden vedle druhého. Ty se musely srovnat se zemí a zbylo jich jen pár,“ vzpomíná starosta. A skutečně. Rovné cestičky, které kdysi vedly právě k domům, protínají velké travnaté plochy. 

Někteří Orlované si těžbu pamatují. V hypermarketu kousek od nádraží nakupuje Rostislav Kupec, dnes už důchodce. V Orlové žije už osmapadesát let. „Kde není průmysl, nejsou lidé. Všichni odsud odcházejí a já se nedivím. Problémy tu jsou s kriminalitou a s drogami. Lidé se bojí vycházet za tmy,“ říká Kupec a dodává, že dalším z negativ je zrušení koupaliště a nemocnice. V Orlové fungovalo několik dolů. Postupem času se jeden po druhém zavíraly až do loňského roku, kdy se těžit přestalo prakticky úplně. Od roku 1990, kdy bylo v Orlové třicet osm tisíc obyvatel, se počet snížil o deset tisíc. 

Těsně předtím, než jsme se starostou dorazili do kanceláře na radnici, zjistili jeho spolupracovníci, že na místním hřbitově s památníkem bitvy o Těšínsko se našla neotevřená skříňka z roku 1928. Míříme tedy na hřbitov. Ten se řadí mezi jedno z mála skutečně historických míst, které není na první pohled poškozeno těžbou či jinou činností člověka. Skříňka se našla díky rekonstrukci památníku. Kolem hřbitovní kapličky je malý hlouček lidí, uprostřed nich ona tajemná skříňka. Když přijde starosta, bere jeden z řemeslníků kleště a otevírá ji. Uvnitř je deník, do kterého se čas otiskl natolik, že není možné ho vyjmout, natož v něm listovat. 

Ze hřbitova míříme se starostou na náměstí, kde stojí původní radnice. Ta dává na chvíli zapomenout zástavbě panelových domů. Zde je také vyhlášená cukrárna a mateřská školka. Nad tím vším se tyčí novogotický kostel Narození Panny Marie, ke kterému vede široké schodiště. Náměstí je místy zrekonstruované, místy neobývané. My vstupujeme do cukrárny na kávu.

„Orlová určitě není nejlepší v Česku. Rozhodně ale není ani nejhorší. Máme své problémy, ale ta studie mnohé z nich zkresluje,“ říká po chvilce Chlubna. Jedním z velkých problémů jsou drogy na školách. Podle studie, kterou město zveřejnilo, byl každý čtvrtý školák pozitivní na drogy, nejčastěji marihuanu a pervitin. Z rozboru odpadních vod a z faktu, že někteří rodiče své děti na testování neposlali ale vyplývá, že poměr uživatelů drog bude ještě větší. Zdroj tvrdých drog se policistům zatím nepovedlo najít. Čekají na velkého hráče, který pervitin vaří a distribuuje.

Zkušenosti žáků s drogami potvrzuje i Pavla Drapáčová, podle které je jejich konzumace velmi častá už na základních školách. Studentka zároveň říká, že se do Orlové neplánuje vracet. „Přemýšlela jsem o tom, ale do Orlové se vracím už jen za rodiči a kamarády. Nedokážu si představit, že bych tady bydlela,“ hodnotí. Chybí zde podle ní kulturní život. Naopak vzpomíná na období, kdy zde po třináct let hrála badminton a byla spokojená.  

Město musí řešit i vysoký počet lidí v exekuci. Tento problém se promítá ve studii města v indexu hmotné nouze, který zkoumá vyplácení dávek na bydlení. Je důležité poukázat, že bydlení v Orlové je dvanácté nejdostupnější. „Exekucí tady máme samozřejmě hodně, ale kam jinam lidé v exekuci půjdou, když je u nás bydlení takto dostupné?“ ptá se starosta. 

Cesta Orlovou končí na autobusové zastávce. Tentokrát ne na hlavním autobusovém nádraží, nýbrž na menší zastávce kousek za tím vlakovým. To dnes nefunguje a v blízké budoucnosti se jeho aktivita neobnoví. Pro místní prý není podstatné. Cestu z města lemují prázdné plochy po finských domech, paneláky, nemocnice a na vše dohlíží Doubrava.

Kostel Narození Panny Marie

Klíčová slova: Orlová, index kvality života, obce v datech, Moravskoslezský kraj

Fotogalerie

Hodnocení příspěvku

1 | 2 | 3 | 4 | 5 (1 - nejhorší, 5 - nejlepší)

Vkladání nových komentářů skončilo.