29.03.2015 21:24


Večerní procházka aneb Brněnský světelný cirkus

Autor: Strnadová Hana | Kurz: Stisk | Kategorie: Publicistika

Osmá hodina odbila, lampa ještě svítila. O třicet minut později už ale zhasínají na hodinu světla v mnohých domácnostech a podnicích. Do tmy se noří i Špilberk, brněnská radnice nebo obelisk v Denisových sadech. Brno se symbolicky přidává k celosvětové akci Hodina Země. Ekologický institut Veronica při této příležitosti nabízí Brněnský světelný cirkus, komentovanou prohlídku města. Sraz osmadvacátého března v osm hodin na Komenského náměstí.

Omluvte prosím zpoždění vlaku, vlak je opožděn z důvodu čekání na zpožděný vlak opačného směru. Zpoždění, opožděn, zpožděný. Sedím ve vlaku, který musí čekat, a na velké modré ceduli čtu nápis Opatovice nad Labem – Pohřebačka. Hodinové ručičky se neúprosně posouvají a já se postupně smiřuji s tím, že přípoj z Pardubic do Brna zkrátka nestihnu a online deník STISK bude ochuzený o reportáž z Brněnského světelného cirkusu pro Hodinu Země. Zůstává mi ale stále jiskřička naděje, že by vlak mohl čekat a já nebudu muset přesvědčovat šéfredaktora o kvalitách mého fejetonu s názvem Omluvte prosím nenapsání reportáže. Konečně se souprava rozjíždí. Stanice Stéblová. Opět stojíme. Naděje umírá s každým tiknutím hodinek a nakonec ji pohřbím, když průvodčí řekne, že EuroCity v Pardubicích čekat nebude.

Dvacet hodin, devatenáct minut. Konečně přijíždím do Brna. Větší část komentované procházky při příležitosti Hodiny Země nakonec přece jenom stihnu. Hodina Země je celosvětová akce, která se snaží upozornit na globální změny klimatu i na snahu o lepší ochranu životního prostředí. Poslední sobotu v březnu od půl deváté do půl desáté večer místního času lidé symbolicky vypínají elektrické spotřebiče a osvětlení. Vlna tmy obíhá celou planetu. Začne na Fidži a skončí o den později na ostrově Samoa.

Skupinka asi dvaceti, třiceti lidí právě pozoruje brněnské osvětlení z výhledu v Denisových sadech. Obelisk i hlouček lidí před ním se najednou ponoří do tmy. Hodinky ukazují půl deváté. Rychle spěchám ze Šilingrova náměstí nahoru po schodech, abych slyšela aspoň něco z výkladu Jana Hollana, fyzika, astronoma, člena centra CzechGlobe, Ekologického institutu Veronica a nově i představenstva Technických sítí Brno.

Náš průvodce Brněnským světelným cirkusem je oblečený v elegantním šedivém obleku. Tvář mu kromě vousů lemuje bezdrátový mikrofon a za páskem má připevněný malý reproduktor. Na vzhledu vědce mu přidávají kulaté brýle. „Je to světlomet nejlevnějšího typu, bez optiky, je ale velice silný. I když svítí všemi různými směry, trochu světla dopadá i na obelisk. Ale asi jen jeho třicetina, víc to nebude,“ komentuje Hollan světlomety, které obyčejně osvětlují obelisk. Teď vystupují ze tmy pouze jeho temné siluety. Z vyhlídky u obelisku si prohlížíme i zhasnutý Špilberk. Tma mu dodává zvláštní kouzlo. „V Benátkách se na památky zpravidla nesvítí a lidé to tam milují, jezdí tam v obrovských davech,“ říká náš průvodce. Pochválí ještě decentní osvětlení katedrály a večerní vycházka pokračuje.

Město podle Hollana kazí zápas o co nejsilnější osvětlení. Když se poměr jasu objektu vůči okolí přežene, pro lidské oko to je nepříjemné a stejně je objekt vidět špatně. Svůj účel neplní ani mnohé lampy. Místo aby svítily pod nohy, září do celého vesmíru a lidem do očí.  „Podívejte se na ten zelený kříž. Lékárny nás trochu klamou. Všechny svítí, ale asi jen dvě v celém Brně jsou otevřené. Hádejte které?“ pokračuje ve výkladu Hollan. Podle něj by bylo prospěšné, kdyby lékárny zhasnuly poutač, jakmile zavřou.

Pohled přesuneme na kostel svatého Michala. Ze tmy ho vytahuje reklamní obrazovka z protějšího Velkého Špalíčku. „Takové osvětlení asi nikdo neplánoval, funguje ovšem skvěle,“ komentuje náš průvodce s úsměvem. Míjíme budovu radnice. „Zatleskáme radním, že zhasli,“ navrhuje žena s šedivým drdolem. Několik dalších lidí ochotných vytáhnout promrzlé ruce z kapes se přidává.

Jdeme na náměstí Svobody. „Podobně jako Husova ulice je náměstí osvětleno geometricky velmi rozumně. Jsou tady dokonce vidět hvězdy,“ zvedá oči k nebi Hollan. „Počkej, pán mluví o světle v Brně, to mě zajímá,“ přidává se k nám vysoký mladý muž se svou přítelkyní. Náš další pohled směřuje na brněnský orloj. V lesklé černé plastice se odráží všechna světla jako v zrcadle. Kolem orloje ze země svítí čtyři reflektory. „Nemají žádnou funkci. Když se zakryjí, orloj se nijak nezmění. Pokud jde člověk blíž a lampa mu svítí do očí, je to nepříjemné,“ říká Hollan a spekuluje o tom, že tam jsou reflektory možná proto, aby v noci k plastice nikdo nechodil. „Aby někdo neodcizil tento krásný památník,“ usmívá se muž stojící vedle mě. Hollan ještě zkouší, jestli si nad reflektory mohou bezdomovci v zimě ohřívat ruce.

Večerní procházku s ukázkami dobrých i špatných osvětlení končíme na prostranství před Místodržitelským palácem. „Je to tady extrémně silně osvětlené, jako na vězeňském dvorku,“ konstatuje Hollan. „Stačilo by, kdyby světla nekřičela tak vydatně a svítily tu buď lampy, nebo lucerničky,“ dodává. Energetické společnosti by měly ale menší příjmy. „Jsem nově členem představenstva Technických sítí Brno. Budu se snažit se světelnou situací v Brně něco udělat,“ končí nadějně Brněnský světelný cirkus. Až se oteplí, pozvu na procházku zastupitelstvo,“ podotýká Hollan s úsměvem a promrzlá skupinka se pomalu rozchází do různých koutů více či méně účelně svítícího Brna.

Klíčová slova: Hodina Země, Brněnský světelný cirkus, osvětlení, Jan Hollan

Fotogalerie

Hodnocení příspěvku

1 | 2 | 3 | 4 | 5 (1 - nejhorší, 5 - nejlepší)

Vkladání nových komentářů skončilo.