16.10.2020 00:19


Ve vteřině jsem přišel o všechno

Autor: Laura Hájková | Kurz: Online Stisk | Kategorie: Publicistika

Stanislav Krejčí je dnes již starší, přesto elegantní muž. Od dětství snil o vrcholovém sportu a životu s ním spojeném. Přes tragickou událost, po které zůstal sám na výchovu syna, není v jeho tváři ani hlase známka sebelítosti. S každou překážkou se v životě popral po svém a postavil se k ní čelem.

Ilustrační foto. Jízda na kole„Měl jsem talent na fotbal, ale žil jsem na malém městě a moje matka mi tehdy nebyla schopná zajistit lepší podmínky. Svůj talent jsem promarnil,“ popisuje Stanislav své sportovní začátky. „Docela se mi dařilo v boxu - to pro mě byla vidina mistrovství světa a cestování. Pak ale přišla vojna, kde jsem si v podstatě roztříštil ruku, a to byl konec.“ Ale to ho od sportu neodradilo, spíš naopak. „Pro mě byl vrcholový sport passé, ale řekl jsem si, že svému dítěti jednou poskytnu všechny podmínky pro to, aby se mohlo sportu věnovat.“

Inspirován Klabzubovou jedenáctkou už od osmnácti let snil o tom, že ze syna vytrénuje sportovce. Ideálně sám. „Kdybych ho vychovával s někým, tak se musí shodnout dva lidi,“ doplňuje. Oženil se a v roce 1992 se manželům narodila dcera, o něco později i vysněný syn. „Syna jsem si moc nevšímal, protože byl ještě malý. Říkal jsem si, že tedy povedu ke sportu dceru,“ vzpomíná Stanislav.

Život pro kdysi nadějného sportovce vypadal skvěle. Měl vše, co si přál, ale přišla tragédie. Při srážce s kamionem přišel o ženu a dceru. „V ten okamžik jsem pochopil, že život má i stinné stránky. Člověk něco buduje mnoho let, a najednou všechno ztratí,“ prozrazuje beze změny v hlase. „Syn měl vážná zranění a já zničenou nohu. Chodil jsem o berlích a jeho jsem měl přivázaného na špagátu, aby mi neutekl,“ popisuje, jak se tehdy musel rychle vypořádat se ztrátou a zároveň se starat o téměř dvouletého syna.

Část rodiny mu nabízela, že se syna ujme, ale Stanislav byl optimista a v temné chvíli hledal něco pozitivního. „Měl jsem syna, o kterého jsem se mohl starat sám a vést ho ke sportu. Bylo mi jasné, že mu už od začátku musím vytvořit ty nejlepší podmínky,“ vypráví. „Věděl jsem, že ten vrcholový život za to stojí, ale dostat se do takového prostředí není jednoduché. Člověk musí hodně obětovat,“ doplňuje. Jezdil tehdy se synem každý den na sjezdovky a na hodiny krasobruslení.

Když chlapec začal hrát hokej, vzdal se Stanislav domu a přestěhoval se nejprve do Prahy a následně do Nymburka. „Pořád byl na ledě. Když mu bylo šest let, tak byl hvězda. Byl jsem kvůli tomu ochoten dělat jakékoliv ústupky,“ vysvětluje, jak se synem chodil přes den na tréninky a pracoval v noci. „Ale sport je zrádná věc a syn začal stagnovat. V jeho třinácti jsem viděl, že to budoucnost nemá. Ze dne na den jsem to ukončil,“ popisuje synovo i své emotivní loučení s hokejem. „Uprostřed zápasu jsem praštil hokejkou o mantinel,“ doplňuje se smíchem.

„Chtěl jsem ho udržet u sportu, aby se neflákal,“ vypráví Stanislav dál. Syn se do osmnácti let věnoval dráhové cyklistice. Pak ale přišel další zlomový moment. Syn utekl z domova a se sportem nadobro přestal.  Začal brát drogy a posléze skončil na ulici. Během dvou let byl ve vazbě, a dokonce Stanislava okradl. Vše se ale nakonec obrátilo. „Teď už rok a půl pracuje, věnuje se hudbě, ale ke sportu se vrátit nechce. Nezlobím se na něj. Vidím to tak, že propásl šanci, kterou jsem mu dal.“

Život šel pro Krejčího dál. „Člověk v určité fázi života už preferuje jiné věci. Rád se učím o kvantové fyzice, renesanci nebo dějinách Říma,“ vysvětluje s úsměvem, ale snů se plně nevzdává a částečně je vkládá do svého nejmladšího dítěte. „Jestli tu šanci bude chtít, dostane ji. Pokud ne, tak ji nutit nebudu, protože jsem pochopil, že člověk musí chtít sám,“ uzavírá.

Stanislav Krejčí je dnes již starší, přesto elegantní muž. Od dětství snil o vrcholovém sportu a životu s ním spojeným. Přes tragickou událost, po které zůstal na výchovu syna sám, není v jeho tváři ani hlase známka sebelítosti. S každou překážkou se v životě popral po svém a postavil se k ní čelem.

Klíčová slova: story, životní příběh, nehoda, sportovec

Fotogalerie

Hodnocení příspěvku

1 | 2 | 3 | 4 | 5 (1 - nejhorší, 5 - nejlepší)

Nový komentář