25.11.2014 19:40


Vážné partnerské vztahy na vysoké? Není na ně čas a prostor

Autor: Aneta Přadková | Kurz: Stisk | Kategorie: Publicistika

Proč většina studentských lásek a vztahů krachuje, když jeden z partnerů, nebo dokonce oba studují vysokou školu? V případě jednoho studujícího a druhého z páru pracujícího v jiném městě je to téměř vražedná situace. Student na vysoké totiž mnohdy na plnohodnotný vážný vztah jednoduše nemá čas – respektive nemá čas na toho druhého z páru, ačkoli to může znít jakkoli cynicky.

Udržovat, organizovat a jednoduše řečeno být ve vážném vztahu v době studia vysoké školy je prakticky skoro nemožné. Výjimka samozřejmě potvrzuje pravidlo. Existuje však hned několik důkazů, proč je realisticky výhodnější vrhat se do nezávazného flirtu a následujícího chráněného sexuálního styku, namísto budování pravé lásky až za hrob.  

Za doby studia vysoké školy jsem si vztah takzvaně „na vážno“ zkusila dvakrát. Mohu říct, že organizovat svůj čas podle zájmu druhého, a to navíc tak, abyste vyhověli studijním požadavkům, nevyhodili vás ze školy a ještě jste byli neustále plni elánu a energie a zahrnovali partnera dechberoucím množstvím pravé lásky, je přinejmenším vyčerpávající. Veškeré snahy o to být v trvalém svazku partnerském brzy díky několika faktorům ztroskotaly na zdánlivých hloupostech. Původně zamýšlený vážný vztah se rozbil do několika relativně bezvýznamných erotických epizod.

Zásadní důvod: odloučenost. Je možné namítat, že právě to, že spolu netrávíte čtyřiadvacet hodin denně, by mohlo znamenat, že se necítíte sami sobě navzájem ohraní a ve stereotypu. Paradoxně to tak není. Ve chvílích, kdy byste totiž právě oporu druhého potřebovali, kdy byste potřebovali motivaci, podporu a pocit, že to co děláte, má smysl, jste stejně sami. Sami se svými pocity a myšlenkami. S partnerem se vídáte o víkendech. V době, kdy naopak sami nemusíte být vůbec, protože se vás nemůže nabažit rodina a přátelé a vy vlastně nevíte, kam dřív skočit.

Dále nemůžete vztahu věnovat tolik času, kolik byste skutečně chtěli, protože v době školního týdne děláte vše pro to, abyste zvládli, co se po vás chce a žádá. Nakonec pak vztahy často rozbíjí žárlivost. Kdo má rád naivismus, může se k ní přidat. V dnešní době je podle mě přežitek, přesto v nás stále je. Daň za to, že můžeme milovat. Ve vztazích netolerance a nejistoty, odloučení a pochybností tím tuplem.

Když každý týden student pendluje mezi dvěma městy, cestuje sem a tam, připadá si vlastně sám sobě dost roztržitě. Onu nestabilitu pak může i nepřímo přenášet do vztahu. Zvlášť v případě, když se snaží žít dva životy na dvou různých místech najednou. Velkou roli v partnerství totiž hraje důvěra a tolerance.

Logicky z toho vyplývá, že organizovat vážný vztah při studiu je časově i energeticky tak náročné, že je prokazetelně lepší se do podobné zvrhlosti vlastně nepouštět. Přesto se tomuto pesimistickému zjištění snažíme všichni podvědomě odolat. Nepřestáváme doufat, že i v neustále hektickém a rozlítaném životním rytmu se nám podaří zorganizovat si ho tak, jak bychom skutečně chtěli. I přes nespočet důkazů, které hrají proti vytváření linie perspektivní vztahové budoucnosti, věříme zajetému způsobu stálého partnerského svazku, a tím se snažíme nepodlehnout neodolatelnému pokušení jménem svoboda. Žádná touha totiž nakonec není tak silná jako touha nezůstat sám.

Klíčová slova: vztahy, čas, samota, svoboda, studenti, vysoká škola

Fotogalerie

Hodnocení příspěvku

1 | 2 | 3 | 4 | 5 (1 - nejhorší, 5 - nejlepší)

Vkladání nových komentářů skončilo.