10.03.2014 14:02


Vaření je pro nás koníček, shodují se zakladatelé bytové restaurace DEBUT

Autor: Vlčková Kamila | Kurz: Online Stisk | Kategorie: Publicistika

Jsou mladí, jsou dva a spojuje je láska k vaření. Třicetiletý grafik Vladimír Kokolia a o čtyři roky mladší programátor Josef Skládanka se poprvé potkali před šesti lety a začali snít o tom, že by jednou mohli mít svou vlastní restauraci. Jejich sen se před pár týdny stal skutečností a nyní si zvou hosty do bytové restaurace DEBUT. Podobné existují ve světě a postupně se stávají fenoménem i v České republice. Charakteristické pro ně je, že si hostitelé zvou lidi k sobě domů, kde jim za určitý finanční obnos připraví menu o několika chodech.

Jak vás vůbec napadlo založit DEBUT?

Josef: Oba rádi vaříme a přáli jsme si mít svou restauraci. Na druhou stranu jsme do toho nechtěli investovat takové množství peněz a času, co by opravdová restaurace potřebovala. Hlavně když je pro nás vaření spíš koníček, nechtěli jsme to brát jako podnikání. Proto jsme vytvořili tuto bytovou restauraci, jak jí vznešeně říkáme.

 

Neplánujete tedy z DEBUTu vytvořit skutečnou restauraci?

Vladimír: To takto nemůžeme říct, že nikdy. Nebyl to náš prvotní zájem, ale asi bychom se tomu nebránili, kdybychom viděli, že máme potenciál.

Josef: Je možné, že se jednou posuneme dál. V Praze je jedna restaurace, která vznikla právě takto. Je to skupina Mexičanů, kteří začínali vařit pro kamarády, vodili si je do bytu a postupně začali chodit i kamarádi kamarádů a platili jim za to, že přijdou a nají se. Nakonec se z toho zrodila restaurace a teď mají dvě nebo tři provozovny. Jsou úspěšní a začínali jako bytová restaurace.

 

Chcete být jako oni?

Josef: Bylo by to fajn, ale uvidíme, jak to dopadne. Zatím jsme si koncept pozvání si někoho domů převzali a trochu upravili. Původně jsme to chtěli dělat doma pro kamarády, ale to bychom tam rušili rodinu. Pak nás napadlo lepší řešení, a to zajistit si nějaké neutrální prostředí, kam můžeme přijít kdykoliv, pozvat si kohokoliv a klidně i cizí lidi. Protože tady vlastně nikdo nikomu nezasahuje do soukromí a do domácnosti.

 

Kolik času vám zabralo zrealizovat váš nápad?

Josef: Poprvé jsme si pozvali hosty asi měsíc od pořízení bytu. Mezitím jsme to tu museli dát do pořádku a hlavně vymalovat. Byt byl sice nádherně barevný, ale třeba kuchyně byla výrazně zelená a v tom bych opravdu nevydržel vařit. 

Vladimír: Ale úprava bytu nebyla to nejsložitější. Nejdéle nám trvalo vůbec nějaký sehnat . Spousta lidí, se kterými jsme se snažili domluvit, si nedokázala náš nápad představit. Všichni se báli, že chceme pořádat nějaké hrozné věci, že to budou opilecké orgie a podobně. Ale vlastně je chápu, taky bych si hodně rozmýšlel, zda poskytnout k něčemu takovému byt.

 

Vaříte i doma nebo se realizujete pouze v DEBUTu?

Josef: Oba vaříme i doma. Teda Vladimír hodně a já míň.

Vladimír: Ale u mě je to dáno tím, že mám rodinu a manželka nevaří. Takže to musím dělat já. Ale rád.

Josef: Já bych chtěl vařit víc, ale často se vracím až pozdě večer z práce. Pokud mám náladu, tak si klidně vařím do půlnoci. Druhý den mám alespoň oběd do práce. Nicméně vaření je pro mě pořád spíše relax, ne povinnost.

 

Máte nějakou inspiraci či vzor?

Vladimír:  Jo, Zdeněk Pohlreich nás inspiruje. (smích) Ne, to byl vtip, ten nás neinspiruje, to určitě ne.

 

Ale sledujete pořady o vaření, nebo ne?

Josef: To určitě. S radostí kouknu třeba na Prostřeno. Ale z větší části je to tak, že si u toho chci zanadávat. Zejména u českých pořadů.

Vladimír: Přesně tak. Pro mě jsou tyto pořady tak trochu na masírování si ega. Protože to, co někteří lidé prezentují jako to svoje nejlepší v televizi, mě uklidňuje. Když jsme vymysleli DEBUT, tak mnou zmítaly pochybnosti, od kdy jsem tak dobrý kuchař, abych své výtvory mohl prezentovat před více lidmi. Ale tyto pořady mi dávají jistotu, že je to dobrý a že to můžu dělat.

 

Uvažovali jste někdy, že byste se zúčastnili pořadu Prostřeno?

Vladimír: Ale jo. Mám teď i větší byt, oproti tomu malému předtím, kde by se něco takového nedalo pořádat. Takže bych do toho jít i mohl, nicméně nejsem úplně klidné povahy a asi bych to neabsolvoval v dobré duševní kondici. (smích) 

 

Co jiné pořady než Prostřeno, čerpáte z některých nápady?

Vladimír: Mně baví zahraniční kuchařský pořady, třeba od Jamieho Olivera.

Josef: Já prohlížím spíše kuchařky, mám i nějaké časopisy o vaření. Mám rád, když je u receptu třeba i vysvětleno, proč se to takto dělá. A taky proč se to třeba nepovedlo a na co si dát příště pozor. Inspirace k vaření je ale všude, prohlížím třeba i blogy o pečení a podle toho to zkouším.

 

Takže pečete i sladké?

Vladimír: Já ne, ale Joža jo.

Josef: I kdybychom v menu neměli napsaný, kdo vaří, tak to půjde lehce poznat. Já dělám dezerty a Vladimír předkrmy.

 

A nechcete to někdy spojit?

Vladimír: Asi ne. Nemůžeme mít menu o čtyřech chodech, protože máme momentálně servis jen na tři chody. (smích)

Josef: No teď vážně, nejsme tady na to úplně zařízení. Třeba i jen co se týče umývání nádobí, máme jen jeden malý dřez a  každé nádobí navíc je problém. Proto to střídáme, jednou je dezert a jednou předkrm.

 

Zpět k tomu pečení...

Josef: Začal jsem s tím až před rokem. Myslím si, že umím celkem vařit, ale nikdy jsem se nevrhal do pečení. Přišlo mi to jako magie. U vaření, když se něco pokazí, tak to jde většinou ještě opravit a zachránit, ale u pečení podle mě ne. Nicméně před rokem jsem si řekl, že se do toho dám, a pod vedením sestry to postupně dospělo k tomu, že se už pečení nebojím. (smích)

 

Takže už si troufáte servírovat své dezerty hostům?

Josef: Jo, myslím, že už mi to jde docela dobře. Taky jsem si koupil dvoudílnou kuchařku od Julie Chald, která je vyhlášená tím, že má recepty dobře promakaný, a všem, co vaří přesně podle toho, se to vždycky povede. Navíc ona má vždycky vysvětlený, proč a jak třeba mohla vzniknout chyba a co příště udělat jinak. Asi mi to jako programátorovi sedí, řekl bych, že jsem docela praktický. Ale nechci říct, že by Vladimír nebyl. Ale jsem ten typ člověka, co si píše detailně recepty a pro kolik lidí vařil, aby pak příště věděl, kolik čeho udělat.

 

Je možné, že tedy někdy vydáte vlastní kuchařku?

Josef: No to asi ne, to bych nezvládl. Asi nemám morální kredit na to, abych psal kuchařku a říkal někomu, jak má co dělat a vařit to takhle. To spíš může posloužit jako seznam toho, co jsme tu vařili.

 

Připravujete tu nějaké speciality nebo třeba jídla, co si lidé sami doma neuvaří?

Vladimír: To bych ani neřekl. Navíc teprve začínáme a já si nedovolím vařit tady něco, co bych neměl odzkoušené z domu. Musím to umět dost na to, abych tu nebyl ve stresu, když to připravuju. Asi bych nechtěl úplně experimentovat, navíc pro dvanáct lidí. A k tomu, co si lidé sami neuvaří doma. Ono to dost často nemusí být ani obyčejná rajská. Takže to, co si lidé sami neuvaří, nemusí být nutně něco exotického nebo neobvyklého.

Josef: Nechceme tu mít nějaké exotické orgie s nedostupným jídlem. Nehodláme tu servírovat třeba humry nebo něco podobného. Chceme jen vařit poctivé a relativně normální jídlo.

 

Chcete DEBUTem ukázat, jak by se mohlo či mělo vařit?

Vladimír: To ani ne. Určitě tu nechceme říkat, že takto to má být a takto vařte. Je to opravdu spíš o setkání nad dobrým jídlem a taky náš koníček, ne škola. Jde nám hlavně o přátelské prostředí. I proto máme tady v kuchyni gauč. Chceme, aby naši hosté chodili k nám a aby tu byla nějaká interakce. DEBUT má být přátelský a osobní, nejsme restaurace. Je to hlavně o tom, že se tu třeba potkají lidé podobně založení, kteří si spolu mají co říct.

Klíčová slova: bytová restaurace, DEBUT

Fotogalerie

Hodnocení příspěvku

1 | 2 | 3 | 4 | 5 (1 - nejhorší, 5 - nejlepší)

Vkladání nových komentářů skončilo.