Vánoce – oslava náboženství zvaného Konzum

Náboženství Konzumu k nám postupně putuje ze Západu už od dob Sametové revoluce. Od té doby se od obyvatelů Spojených států, kteří jsou v jeho vyznávání experty, vcelku úspěšně učíme, jak se stát správnými konzumenty. K celoročním tradicím a zvykům věřících patří: Pravidelné návštěvy obchodních center jako způsob trávení volného času; společné obědy v McDonald´s nebo v nějakém jiném, nejlépe globálně známém, fast foodu; pravidelné večerní rodinné setkávání u televize nebo nepřetržité připojení k internetu. O Vánocích, hlavních svátcích Konzumu, je zvykem davové chaotické navštěvování chrámů, které mají podobu monstrózních nákupních center. To probíhá povětšinou u těch oddanějších už od října a s tím, jak se  24. prosinec přibližuje, se chaos stupňuje.

Naše náboženství má i své posvátné symboly. Jsou jimi loga nadnárodních korporací, která jsou ve všech státech, které konzum vyznávají, všudypřítomná. Vyznávání konzumu se však týká nás všech. Věřit v jeho základní myšlenky je totiž nevyhnutelné. Patří mezi ně víra v hodnotu peněz nebo vyznávání ekonomie jako centrální vědy, která zasahuje do všech aspektů lidského života. Ekonomie, tedy ekonomická teorie, by se dala přirovnat k židovsko-křesťanskému Starému zákonu. Dává totiž člověku pravidla, jak žít. Správný konzument by měl všechny vydělané peníze rychle vyslat znovu do oběhu – tak zní základní pravidlo. Toto pravidlo pomáhají uskutečňovat reklamy. Ty nám stále připomínají, co všechno bychom si mohli koupit a uměle v nás tak vzbuzují potřeby. Vánoce jsou také jedním z pomocníků, připomínajících lidem jejich vyznání. „Nakupuj, nakupuj! Kup mě někomu! Bez tohohle tvé dítě nemůže vést spokojený život,“ připomínají nám reklamy, které ale útočí mnohem rafinovaněji. A lidé jim věří. Dokazuje to například množství poskytnutých úvěrů, které se v předvánočním období rapidně zvedne. Je jedno, že budeme po zbytek roku třít bídu, hlavně, že budou hezké Vánoce. Míra vánoční spokojenosti je totiž přímo úměrná finanční hodnotě všech dárků pod stromečkem.

Ještě na tom ale nejsme tak špatně jako v USA nebo jiných státech, odkud konzum pochází. Myslím, že za to můžeme poděkovat Ježíškovi. Ten totiž stále udržuje jakousi vánoční magii. Na rozdíl od Santa Clause, který se v konzumu narodil – poprvé se totiž objevil v reklamě na nealkoholický nápoj - má náš Ježíšek za sebou alespoň hezký příběh. Jeho neuchopitelnost stále nedovoluje konzumu, aby se ho zmocnil. Dokud tedy Ježíška máme a věříme v něj, konzum tu úplně nezvítězil.