18.11.2019 14:15


Vánoc jsem už strávil víc v zahraničí než doma, říká světoběžník Martin Vlk

Autor: Hana Štefánková | Kurz: Online Stisk | Kategorie: Publicistika

Rok pracoval jako novinář pro online zpravodajský portál Novinky.cz, teď objevuje svět a o svých zkušenostech píše a přednáší. O novinařině, cestování jako životním stylu a zážitcích napříč zeměkoulí Stisk mluvil s cestovatelem Martinem Vlkem.

Novinář a cestovatel Martin Vlk

První věcí, která mě na vás zaujala, byl váš zdárný a domnívám se, že i poměrně rychlý přechod od novináře k cestovateli. Jak se to celé stalo?

Ještě dlouho před nástupem na pozici novináře jsem plánoval nějakou větší cestu do zahraničí, pořádnou výzvu. Chtěl jsem však počkat, než moje přítelkyně dostuduje a budeme moct jet spolu. Hledal jsem si tedy nějakou dočasnou práci a našel jsem právě novinařinu, která mě začala moc bavit a naplňovat. Hodně těžko se od ní odcházelo. Rozhodnutí, že se někam vydám, však padlo dávno, po roce jsem tedy v práci skončil a loni v listopadu jsme odjeli do Laponska, které bylo má první větší cesta.

Povolání novináře často zahrnuje i výjezdy do zahraničí, spojení s cestováním tam tedy nepochybně je. Jste ještě se žurnalistikou v kontaktu, nebo jen cestujete?

Jsem strašně rád, že jsme se s bývalým šéfem domluvili, že s redakcí můžu nadále spolupracovat. Když mám z cest nějaké zajímavé téma, nebo potkám zajímavého člověka, napíšu o tom článek nebo rozhovor a oni mi ho vydají. Nijak to ale nehrotím, když mám o čem psát tak píšu, když ne tak ne. Zrovna teď mám témat dost, plánuji si tedy najít čas a zas něco napsat. Od začátku měsíce pořádám také cestovatelskou přednášku na téma mého pobytu v Laponsku a práce arktického průvodce.

Pořád víc je doma i ve světě slyšet o úspěšných žurnalistech, kteří tenhle obor nikdy nestudovali. Řadíte se k těmhle talentům i vy, nebo máte za sebou akademické základy?

Taky jsem slyšel, že se říká, že nejlepší novináři jsou ti z jiných oborů. Já jsem žurnalistiku nikdy nestudoval, mám za sebou studium sportovního zaměření na univerzitě v Olomouci. Moje chuť cestovat a také o tom psát má počátek právě tam, po prvním ročníku jsem totiž odjel na Erasmus na Kanárské ostrovy. Tam jsem podnikl hodně výjezdů na vlastní pěst. Založil jsem si cestovatelský blog, prostřednictvím kterého jsem dával zejména rodině a kamarádům vědět, co tam vůbec dělám, a jak to tam vypadá. Objevil jsem v sobě vášeň pro psaní a pak, když jsem uvažoval o práci, jsem se rozhodl jít touto cestou.

Radosti i strasti života na cestách

Poměrně velkým trendem posledních let je cestování samostatně. Řekl jste, že na Erasmu jste hodně cestoval i sám. Jste zastáncem tohohle typu cestování, nebo radši cestujete v partě?

Rozhodně doporučuju cestování sám. Jak už jsem řekl, na Kanárech jsem většinu času cestoval sám, stopem. Za rok, co jsem tam byl, jsem procestoval všech sedm ostrovů. Od té doby, co mám přítelkyni, cestuju také s ní. Samostatné cestování má však jednou velkou výhodu - člověk na cestách potká spoustu lidí, a protože je sám a potřebuje s někým mluvit, oslovuje i lidi, které by třeba s někým známým neoslovil. Mluvit se dá s kýmkoli - na ulici, v baru i při stopování.

Jak na vás místní v různých krajinách zapůsobili?

Strašně pohostinní a otevření lidé jsou třeba v Jordánsku, bývá to tak i v ostatních muslimských zemích. Pak Guatemala, to samé, není na tom ekonomicky nejlíp a často se říká a myslím, že to tak i je, že čím míň člověk má, tím víc nabízí a je pohostinnější. Překvapilo mě i Finsko, bál jsem se, že tam budou chladní a málomluvní, ale úplně naopak. Byli strašně kamarádští a i díky nim byl pobyt v Laponsku skvělý.

Cizinci byli tedy na vás milí, zajímala by mě však také vaše rodina a přátelé. Jak reagují na to, že trávíte většinu času mimo domov?

Rodina a kamarádi si zvykli, od doby co jsem byl na vysoké jsem pořád pryč. Po výpovědi v Novinkách tak devadesát procent času. Domů se však vždy rád vracím, chci udržovat kontakty nejen na dálku. Rodiče jsou rádi, když mě alespoň jednou za rok uvidí. No třeba Vánoc jsem asi strávil už víc v zahraničí než doma. Vždy jsou rozdílné a zajímavé.

Jaké vyhledáváte destinace?

Rozhodně nemám rád turistická místa, přímo se jím vyhýbám. Například v Praze je potřeba vědět kam chodit a kam ne. Mnohem radši tedy jezdím do destinací, kde je méně turistů. Málokdy se také vracím někam, kde jsem už byl. Výjimkou je Laponsko, kam jedu teď po roce znovu, protože se mi tam fakt hodně líbilo a Kanárské ostrovy, kde jsem strávil dlouhou dobu a jsou pro mě srdcovkou. Jinak se spíš snažím nemarnit čas vracením se ale objevovat nové destinace. Už jsem se ale vzdal myšlenky procestovat svět, protože to asi nestihnu (úsměv). Spíš bych chtěl procestovat všechny kontinenty.

Vzpomenete si na nějaký vážně skvělý cestovatelský zážitek?

Skvělý zážitek byl výstup na sopku Acatenango v Guatemale. Vystoupili jsme pod vrchol a přespali tam ve stanu. Ve čtyři ráno nás vzbudil průvodce a vystoupili jsme na úplný vrchol, abychom mohli vidět východ slunce. Ještě předtím jsme také na vedlejší aktivní sopce pozorovali každých patnáct minut nádherné erupce přímo ze stanu. Byla to úchvatná podívaná.

A co špatné zážitky?

No, nikde mě neokradli, což potěší (úsměv). Ale například práce arktického průvodce sebou nesla ze začátku mnoho problémů. Neměl jsem žádné zkušenosti a všechno co jsem měl dělat jsem se učil až na místě. Mnoho věcí jsem dělal poprvé. Vzpomínám si taky na hodně trapný zážitek, když jsem šel na jeden z prvních výjezdů s turisty. Měl jsem vyvrtat díru v ledu a ukázat jim jak se pod ledem rybaří, no zasekl se mi vrták a nešlo s ním hnout. Lomcoval jsem s ním tak dlouho, až je to přestalo bavit a uchýlili se do přilehlé restaurace. Nakonec jsem to zvládl a přišel pro ně dovnitř, což vzbudilo obrovský potlesk, bez kterého bych se obešel (úsměv).

Těšíte se pořád na každý výjezd nebo pociťujete úpadek nadšení?

Každá cesta přinese něco nového, z něčeho máte lepší pocit, z něčeho horší. Vždy se ale snažím dělat takové cesty, na kterých se naučím něco nového. Nejvíc jsem se doteď naučil asi ve Finsku, kde jsem vyzkoušel mnoho nových aktivit. Moc bych chtěl jet na Antarktidu, určitě se mi to jednoho dne povede. Je to úplně jiný svět. Z bezprostřední blízkosti prý můžete vidět zvířata, které se vůbec nebojí. Je to fascinující.  

Kam povede vaše další cesta?

Dopředu si nic příliš konkrétního neplánuju, destinace přichází náhodou, podle pocitu. Teď jedu za čtrnáct dní zpátky do Laponska a pak přemýšlím, co s dvěma měsíci volna. Mám spoustu nápadů. Od cestování na motorce Íránem, přes Bali, kde budu jenom surfovat, protože mě to nadchlo na Havaji, až po Afriku, která mě strašně láká. Uvidíme, jak to budu v příštích měsících cítit.

Klíčová slova: rozhovor, cestování, žurnalistika, cestovatelské přednášky

Fotogalerie

Hodnocení příspěvku

1 | 2 | 3 | 4 | 5 (1 - nejhorší, 5 - nejlepší)

Vkladání nových komentářů skončilo.