13.01.2021 21:13


Vadí mi fotky polonahých holek, svlékání ve filmech i porno, popisuje dívka problém se sebepřijetím

Autor: Jitka Uhnavá | Kurz: Online Stisk | Kategorie: Zpravodajství

Ačkoli je v dnešní době stále více rozšířený trend ukazovat normální těla normálních žen, modelky s dokonalou postavou z médií nevymizely. I přes snahu přijmout samy sebe, je (převážně) ženám neustále předhazován bezchybný obraz toho, jak by mělo tělo vypadat. V takovém případě se sebeláska pouští do boje s frustrací.

Ilustrační foto. Zdroj: PixabayBrno – Dvacetiletou Veroniku, jednadvacetiletou Markétu a dvacetiletou Lucii spojuje téma, které v dnešní době hýbe světem. Sebepřijetí. Každá z těchto mladých žen (kvůli choulostivosti tématu si nepřály uvést celá jména, redakce jejich totožnost zdá, pozn.red.) prožívá cestu sebepřijetí jinak, ale na jednom se shodují. Není to jen rozhodnutí, ale hlavně proces.

„Poprvé jsem si toho, že je moje tělo odlišné, začala všímat asi ve dvanácti letech. Řešit jsem to začala až kolem třináctého roku, kdy jsem se začínala bavit s klukama a uvědomovala jsem si, že jsem trochu silnější než kamarádky. Taky jsem na rozdíl od nich už měla prsa," vypráví Lucie. V podobném věku si svoje tělo začala uvědomovat i Veronika. „Tím, jak vypadám, jsem se začala zabývat na začátku puberty. Šlo ale spíš o nárazové porovnávání třeba s idoly v televizi," popisuje.

Srovnávání bylo hlavním problémem i u Markéty, která kvůli svému dvojčeti začala vnímat odlišnosti v poměrně nízkém věku. „Moje sestra je dost hubená, takže fakt, že jsem silnější, jsem si začala uvědomovat hodně brzo. I díky stejné škole nebo přátelům jsem se s ní často srovnávala. Začalo to už na základní škole, asi ve čtvrté třídě," říká Markéta.

Podle Lucie Sekalové, která ve své diplomové práci zkoumala žáky od třinácti do patnácti let a jejich vnímání vlastního těla, je až 59 procent dospívajících dívek se svým tělem nespokojeno. U chlapců je to naopak jen 17 procent. Faktory, ovlivňující to, jak teenageři vnímají sami sebe, mohou být různé. Významnou roli hraje také výchova nebo média.

Právě mediální obraz ovlivňuje mladé lidi v současnosti asi nejvíce. „Vadí mi polonahé holky na Instagramu, svlékací scény ve filmech nebo třeba to, když se kluci dívají na porno," svěřuje se Markéta. Podle ní jsou ženy prezentované v médiích nepřirozeně dokonalé, což zkresluje všeobecné vnímání krásy. „Já nemám dokonalou postavu, a bylo by mi nepříjemné, když by se měl na podobné filmy koukat třeba můj přítel," doplňuje.

Všechny tři mladé ženy se shodují, že nejdramatičtější období přišlo kolem šestnáctého roku. Mluví o porovnávání se spolužačkami, sebeobviňování a hledání chyb na svých tělech. U Veroniky se časem začaly projevovat extrémní výkyvy váhy. „Dokázala jsem až extrémně zhubnout, kdy mi třeba lezly i kosti, a po nějakém čase jsem zase nabrala," popisuje. Šlo podle ní o přirozený proces, často spojený například se stresem nebo naopak s duševní pohodou. „Zároveň jsem ale občas trpěla nechutenstvím, kdy jsem za den snědla třeba jenom jablko," přiznává Veronika.

Problém se sebepřijetím se netýká pouze dospívajících dívek. Až 40 procent dospělých žen není spokojených s tím, jak vypadají. I když se zbytek podle svých slov ve svém těle cítí dobře, i přes to mají tři čtvrtiny těchto žen pocit, že by měly zhubnout, a stejná část z nich by na svém těle něco změnila.

Lucie i Markéta si kvůli nespokojenosti s vlastní postavou prošly obdobím diet a různých cvičení. „Často jsem se koukla do zrcadla a řekla si: Jo, Lucko, ty prostě nejsi hezká holka, jsi ošklivá. Měla jsem k sobě negativní vztah. Sice jsem se snažila o nějaké diety nebo cvičení, ale nikdy se mi to nepovedlo dodržet," mluví o své zkušenosti Lucie. Také Markétiny snahy se nedařilo dotáhnout do konce. „Vždycky jsem se nadchla pro nějakou formu hubnutí – diety, cvičení – ale bylo to jen krátkodobé, pokaždé jsem si našla důvod, proč to nejde," říká Markéta.

Veronika naopak dosáhla své vysněné postavy – po přechodu na vysokou školu se ale věci změnily. „Moje představa byla, že si budu vařit doma, ale ve finále to dopadlo tak, že jsem většinu večerů v týdnu proseděla v hospodě a pak se zaplácla levným jídlem z fastfoodu. Za hodně krátkou dobu jsem přibrala asi deset kilo," přiznává Veronika. Teď se snaží dát své tělo do pořádku. „Hodně mi pomáhá přítel, chodíme spolu cvičit a motivuje mě k vaření," dodává. Podle průzkumů je podpora partnera pro ženu důležitá, když jde o přijetí vlastního těla. I tak je ale většina žen se svým tělem spokojená méně než jejich partner.

Jistou nespokojeností se sebou samými trpí téměř polovina žen, ale v některých případech může být tento negativní vztah extrémní. „Měla jsem období, kdy jsem se opravdu nenáviděla. Někdy mám takové chvilky i teď," otevřeně přiznává Markéta. Její problémy začaly být tak intenzivní, že se rozhodla vyhledat odbornou pomoc. Momentálně by vlastní vztah k sobě ohodnotila třemi body z deseti. Podle svých slov se ale snaží na tomto problému pracovat. „Došlo mi, že musím být sama se sebou spokojená – ne proto, abych se líbila ostatním, ale abych se ve svém těle cítila dobře já sama," vysvětluje.

Pozitivní vztah ke svému tělu se snaží najít i Lucie. „Řekla jsem si, že když se nedokážu změnit, tak se musím začít mít ráda a přijmout se. Začala jsem si užívat života, dokonce jsem i trochu zhubla. Lidé si všímají, že mám teď zdravé sebevědomí," vypráví. Lucie dál čelí různým narážkám, ale snaží se nepouštět si je k tělu. „Asi to občas slýchá každá holka bez ohledu na to, jestli vypadá jako top modelka nebo ne. Když o mně někdo řekne, že jsem tlustá kráva, proč bych se tím měla nechat zarazit? Je to jen názor toho člověka a většinou to říká jen proto, že chce ublížit. Očividně má sám nějaký problém," uzavírá Lucie.

Klíčová slova: sebeláska, sebepřijetí, body positivity, přijetí

Fotogalerie

Hodnocení příspěvku

1 | 2 | 3 | 4 | 5 (1 - nejhorší, 5 - nejlepší)

Vkladání nových komentářů skončilo.