15.12.2018 19:09


V práci musíme nosit tradiční kroje, říká Kinlay Seden z Bhútánu

Autor: Ketrin Jochecová | Kurz: Online Stisk | Kategorie: Publicistika

Kinlay Seden je doktorandkou na Masarykově univerzitě v Brně, původně ale pochází z Bhútánu, který je známý pro svůj koncept hrubého národního štěstí. „Bhútánci jsou méně šťastní kvůli příchodu televize a internetu,“ říká Seden.

Jak jste se ocila v Brně?

Přišla jsem sem v roce 2016 díky stipendiu, které nabízela Masarykova univerzita. Narazila jsem na projekt a říkala jsem si, že bych to mohla zkusit. Sice tam nebyla uvedena moje země, ale zkusila jsem to, měla štěstí a takhle se dostala do Brna. Snažím se teď získat doktorát v oblasti vzdělání. Ten program se zabývá proměnou a zlepšováním vzdělávání v evropském kontextu tak. O Brně jsem nikdy neslyšela, ale zamilovala jsem si ho. Ani to pro mě nebyl kulturní šok, protože většinu života žiju mimo Bhútán, bydlela jsem v Austrálii a USA.

Jaký je rozdíl mezi Čechy a Bhútánci?

Češi jsou individualisti. Nechávají si věci pro sebe a jsou dost rezervovaní. Bhútanci jsou přátelštější, když vidí turistu, přijdou za ním a seznámí se s ním. Co se týče jídla, některé věci jsou podobné, ale česká kuchyně je slanější. Zkoušela jsem český guláš, který je podobný naší polívce z hovězího. Jinak je naše jídlo hodně pálivé. Nedávno jsem se účastnila festivalu KinoAsia, kde jsem pro návštěvníky vařila bhútánské jídlo. Lidem se to hodně líbilo. Uvařila jsem kewa datzhi, což je pokrm z brambor a sýru. Také jsem udělala hoentey, to jsou pohankové knedlíčky.

Je těžké uvařit si bhútánské jídlo v Česku, co se týče ingrediencí?

Většinu ingrediencí tady najdu, kromě těch sušených. Používáme totiž hodně sušeného chilli a sušeného hovězího a vepřového masa.

Jaké je vaše národní jídlo?

Pořád jíme rýži, vlastně od rána do večera. S rýží hodně jíme ema datsi, což je chilli se sýrem. Ema znamená sýr a datsi se překládá jako chilli. To je naše národní jídlo. Hodně známý je také máslový čaj, to je dalo by se říct povinný nápoj ke každému jídlu.

Co váš národní kroj?

Ženy nosí oděv zvaný kira, muži mají gho. Většinou se nosí pořád. Po práci se nosí normální věci, jako třeba džíny a tričko, ale v práci musíme nosit tyto tradiční oděvy. Povinné je nosit je také při návštěvách náboženských míst, jako jsou třeba chrámy nebo kláštery. A také při speciálních událostech, jako třeba když se slaví narozeniny našeho krále.

Bhútan je známý svým konceptem hrubého národního štěstí.

Filozofii hrubého národního štěstí zavedl předchozí král. Ekonomický růst měříme pomocí konceptu hrubého národního štěstí, soustředíme se na duševní a osobní pohodu lidí. Má čtyři ukazatele, prvním z nich je sebevědomí. Další jsou zachování a šíření tradiční kultury, udržitelný sociálně-ekonomický rozvoj a ochrana životního prostředí. Snažíme se chovat k životnímu prostředí šetrně a právě to je jeden z důvodů, proč máme vysokou pobytovou denní taxu pro turisty. Je to 253 dolarů na den. Bhútán se snaží počet turistů takto omezovat, ale když už k nám nějaký zavítá, hned si všimne čistého vzduchu. Hrubé národní štěstí se měří naplněním potřeb lidí, jako třeba přístupu ke vzdělání či zdravotnickým zařízením.

Říká se, že Bhútán je země s nejšťastnějšími lidmi na světě. Myslíte, že to je pravda?

To nevím. Myslím si, že lidé v Bhútáni bývali šťastní, ale když teď přejímá západní zvyky, už tolik šťastní nejsou. V 60. letech Bhútán začal otevírat dveře, televize přišla až v 90. letech, o něco později internet. Domnívám se, že příchod internetu a televize má co dočinění s tím, že jsou teď Bhútánci méně šťastní než dříve. Nemáme ani žádné obchodní řetězce jako třeba KFC, Dunkin Donuts nebo Burger King. Buddhisté nemají rádi fast food. Máme ale kavárny západního stylu s pečivem a zákusky, to je teď poměrně nové. 

Čeho si evropský turista všimne jako první, když navštíví Bhútán?

Asi jedinečné kultury. Byla jsem v několika evropských zemích a nenarazila jsem na nic výrazného, čím bych je od sebe mohla odlišit. Budovy a architektura je většinou všude podobná. Jednou mi kamarádi řekli, že když člověk navštíví jednu evropskou zemi, jako by je navštívil všechny. Myslím, že je to trefné. Ale když přijedete do Bhútánu, uvidíte něco jedinečného. Ať už se jedná o kroje, které nosíme v běžném životě anebo architekturu, budovy jsou většinou ze dřeva. Máme také speciální festivaly, které jsou hodně podobné těm tibetským, protože z Tibetu Bhútanci původně přišli. Jsou to třeba tance v maskách či náboženské rituály, což turistu také může překvapit. Snadno se tam ale domluví, protože děti se od 60. let odmalička učí jak v jazyce dzongkä, což je náš národní jazyk, tak v angličtině.

Je Bhútán pro turisty bezpečnou zemí?

Ano. Každá část Bhútánu je velmi bezpečná a mírumilovná. Lidé jsou vřelí a přívětiví. I ženy tady mohou cestovat samy, na rozdíl od Indie. 

Klíčová slova: bhútán, jídlo, česká republika

Fotogalerie

Hodnocení příspěvku

1 | 2 | 3 | 4 | 5 (1 - nejhorší, 5 - nejlepší)

Vkladání nových komentářů skončilo.