23.04.2019 20:34


V Norsku je svět zatím v pořádku

Autor: Silvie Kadlčíková | Kurz: Online Stisk | Kategorie: Publicistika

Všudypřítomná příroda, hory a lesy společně s městem v harmonii. Také ale stát, který je po Islandu pro Čechy nejdražší zemí v Evropě. Jak se žije v zemi, která se pravidelně řadí mezi nejlepší k životu? Mimo vlastních zkušeností s týdenním pobytem jsem vyzpovídala tři studenty Masarykovy univerzity, kteří jsou v druhém největším městě Norska Bergenu na programu Erasmus.

Druhé největší město Norska Bergen.

Letím do Norska. Letadlem cestuji poprvé po třech letech, a ještě k tomu sama. Na poslední chvíli zjišťuji, že nemám pas a ještě později, že ho vlastně ani nepotřebuji. V Břeclavi na nádraží potkávám Janu Bujdákovou, jednu ze studentek Masarykovy univerzity, která je v norském městě Bergen na Erasmu. Sdílíme společný osud - vlak do Vídně, ze které obě letíme, se pokazil a musíme v Břeclavi čekat na další. Jelikož máme spoustu času, vyptávám se jí na věci ohledně Norska, protože jsem v žádné skandinávské zemi nikdy nebyla.

Město obklopené přírodou

„Vždycky jsem chtěla navštívit sever a zůstat tu delší dobu. Univerzitu v Bergenu jsem si vybrala hlavně kvůli předmětům,“ vypráví. Jana v Brně studuje gender, jako jedna z posledních ho má jako samostatný obor, a společně s ním ještě environmentální studia. „Je to trochu zvláštní. Podala jsem si přihlášku, vyřizovala dokumentaci, ale pak jsem skoro zapomněla, že na nějaký Erasmus jedu. Když nadešel čas, moc už se mi nechtělo,“ směje se. Nakonec si Bergen zamilovala a přijde ji spíš zvláštní vrátit se zpět do Brna. „V Bergenu se pořádá spousta společenských akcí, ale je to i město obklopené horami a lesy. To není úplně všude,“ dodává.

Nejstarší část Bergenu Bryggen, které je zapsaná ve světovém dědictví UNESCO.

V letadle sedím nejdál od okýnka, jak to jen jde, takže prakticky nemůžu pozorovat norskou krajinu z výšky. Hned po příletu ale chápu, jak to Jana myslela. Hory jsou úplně všude a v dáli vidím vlnící se fjordy a zástupy bílých domečků rozlezlých po horách. Jak mi později říká Jakub Vašíček, student počítačové grafiky, u kterého budu na koleji týden bydlet, právě architektura je jedna z nejlepších věcí na Norsku. „Nic tu nevyčuhuje. Všechny domky jsou postavené v jednotném stylu, většinou mají bílou barvu a jsou různě rozeseté do různých úrovní po kopcích, kde k nim vedou klikaté cesty,“ popisuje. Zástavba se zde podřizuje přírodě, ne naopak. To vidím každý den i z výšky, když se vydám po strmých cestách do hor, které Bergen svírají ze všech stran.

Norsko a blahobyt

Jelikož ve městě vede pouze jedna tramvajová linka, která propojuje centrum města s letištěm a v ostatních částech jezdí pouze autobusy, na které stojí devadesátiminutová jízdenka kolem sta českých korun, chodíme skoro pořád pěšky. To ale vůbec nevadí, protože díky tomu mám šanci poznat město dost podrobně. Na první i na druhý pohled mi přijde, že tu všechno bezvadně funguje, je tu neuvěřitelně čisto, klid a taky si všímám, že zde prakticky neexistuje grafický odpad. Pokud potřebuji využít dopravu, je spolehlivá a jezdí všude možně, i do nejmenších vesniček skrytých v horách nebo fjordech. Norové totiž podporují výstavbu mostů, tunelů a občanské vybavenosti jako jsou knihovny, školy i komunitní centra, aby se lidem dobře žilo a neměli důvod odcházet z venkova do center měst. Všechny domy ve městě i okolí jsou zrekonstruované a překvapivě bez záclon či žaluzií, takže pokud se pozorně dívám, můžu vidět doslova až do kuchyně. I když je zde benzín velmi levný (stojí tolik jako u nás) oproti všemu ostatnímu, často vidím elektroauta jak na silnicích, tak u domů, kde si je lidé nabíjejí.

Typické norské domky.

Lidé jsou usměvaví, ochotní, nikdo nikam nespěchá. Začíná mi být jasné, proč se Norsko už několik let pravidelně umisťuje v různých žebříčcích jako země s nejvyšší životní úrovní. Nicméně nic není zadarmo. Norsko je bohaté hlavně díky ropě. I já si všímám ropných plošin, když jedeme na pobřeží na výlet. Když se o tom bavím s Jakubem, říká mi poznatky z předmětu o skandinávském sociálním státu. „Ještě ve dvacátých letech minulého století se muselo z přilehlých ostrovů veslovat. Když byla třeba žena těhotná, pár dní před porodem prostě sedli do loďky a veslovali až do Bergenu. I když byl určitý čas významnější jak dnešní hlavní město Oslo, byla to obyčejná rybářská vesnice s pár domy. Veškerá výstavba okolo není starší než sto let,“ povídá o tom, jak bylo Norsko ještě po první světové válce zaostalou zemí. Že stát peníze inkasované z přírodního bohatství přerozděluje dobře, je vidět na každém kroku. Norové totiž platí vysoké daně, průměrná daň z přijmu se zde pohybuje kolem 36% a strmě stoupá nahoru ve vyšších příjmových skupinách. „Lidé tu neuvěřitelně věří ve stát. Pokud by tu probíhala nějaká forma korupce, určitě by to nevyšlo na povrch,“ myslí si Jakub. I když je zde blahobyt vidět doslova na každém kroku, lidé zde své bohatství nijak nepředvádí. Většina domů i aut jsou si vzájemně podobné, nedokážu vůbec říct, kdo má podle těchto statků více peněz. „Rozdíly v bohatství se tu nesnaží zviditelnit, ale spíše schovat,“ potvrzuje mi Jakub.

Studentský život

Nicméně všichni ze studentů žijí v Norsku teprve pár měsíců a nemohou popsat obyčejný život Norů, jelikož tu jsou jen na Erasmu. Proto mě zajímá hlavně to, jak tu vypadá studentský život. Náklady na jídlo, bydlení i dopravu jsou totiž v přepočtu na české koruny opravdu vysoké. Sama se o tom přesvědčuji v supermarketu. Snažíme se kupovat nejlevnější potraviny, ale i chleba zde vyjde v průměru na osmdesát korun, větší jogurt kolem padesáti, to samé litr mléka. Jakub mi říká, ať rozhodně nekupuji žádnou zeleninu ani ovoce, protože se dá najít zadarmo v kontejnerech. Takzvaný dumpster diving (cílené vybírání vyhozeného jídla z kontejnerů za supermarkety, pozn. redakce) je tu mezi studenty hodně rozšířený. První den nacházíme spoustu banánů, avokád a balených sendvičů. O dva dny později se vypravíme na dumpster autem ve více lidech. Jak popisuje Lenka Vestenická, studentka environmentální studií a mezinárodních vztahů, jedná se skoro o společenskou událost. „Do hospody tady nikdo nechodí, protože pivo stojí asi 150 korun. Tak se prostě občas sejdeme u kontejneru a povídáme si,“ popisuje vesele. V tento den máme navíc opravdu štěstí - v sobotu se totiž vyhazuje více jídla kvůli tomu, že je většina obchodů v neděli zavřených. Nacházíme rajčata, brokolice, další spoustu avokáda i banánů, jahody i brambory. I v Bergenu mají obdobu brněnského Nesnězeno. „Existuje tu aplikace 2 good 2 go, kam podniky přidávají nabídky zbylých jídel, které by jinak vyhodily. V aplikaci je pak nabídnou třeba za poloviční cenu. To je taky dobrý způsob, jak ušetřit a zároveň se dobře najíst,“ popisuje Jana další strategie. Lenka dále vypráví o potížích s rostlinnými náhražkami. „Vegetariánské a veganské jídlo je v obchodech jen v omezeném množství. Rostlinné mléka jsou ale cenově docela dostupná, rýžové mléko stojí méně než nejlevnější pivo. Jinak nedostatek řeším tak, že jím co nejvíce zeleniny a tou se nechávám překvapit v kontejneru,“ směje se. Kuba zase radí dívat se po určitých potravinách, které mohou být cenou srovnatelné s těmi českými. „Kupovat si jídlo kdekoliv venku je tak drahé, že by mi nezbyly peníze na nic jiného - oběd ve školním bufetu stojí zhruba dve stě korun. Všechno jídlo si připravuju doma, a to je někdy trochu vyčerpávající,“ svěřuje se.

Potraviny nalezené v kontejneru.

Další velké výdaje padnou na ubytování. Lenka, Jakub i Jana žijí na kolejích, které ale rozhodně nevypadají jak ty české. Jsou to spíš hezky vybavené minibyty. Každý z nich má vlastní pokoj, kuchyň a koupelna jsou sdílené mezi čtyřmi až šesti lidmi. Zatímco Lenka vychytala nejlevnější koleje, co jí ušetří velkou část stipendia, Jakub bydlí na nejmodernějších kolejích, které stojí 12 500 korun za měsíc. Za to se v Brně dá pořídit celý byt 2+1 v širším centru. „Jsem za to hrozně rád, mám skvělé spolubydlící. Je ale pravdou, že je to docela drahé, i na soukromém trhu by se dalo najít prostornější bydlení bliž centru za nižší cenu,“ přemýšlí Jakub.

Koleje Grønneviksøren, na kterých bydlí Jakub Vašíček.

Návykové procházky

Když se po týdnu stráveném v Norsku balím domů, vím, že mi bude chybět. I když jsem měla práci, pár hodin každý den jsem věnovala chození po horách, což mezi lidmi i ve všední dny všeobecně rozšířená aktivita. „Myslím si, že každý nadšený turista si tu najde to svoje. Každodenní procházky v lesích a na horách jsou návykové a mají rozhodně pozitivní účinek na psychiku člověka,“ potvrzuje Lenka. Do kopce mě pravidelně předbíhají norské babičky i celé školní třídy na výletě. Ani norština mi už nepřijde jako jazyk mimozemšťanů. Lenka i Jana se zde norsky učí od začátku, přičemž Lenka měla už základy němčiny a švédštiny, takže se jí učila o něco líp. „Jsem ráda, že jsem si kurz norštiny zapsala, protože dokážu porozumět psanému textu nebo se domluvit v obchodě, takže už se necítím tak moc jako cizinec,“ říká Jana.

Pěší turistika je v Norsku velmi rozšířená.

Všichni tři by si v život v Norsku dokázali přestavit i nadále. Nejblíž k tomu je zatím Jakub, kterému nabídli na univerzitě doktorské studium. „V Bergenu se zaměřují na vizualizaci dat, je to jedno z mála míst v Evropě, kde existuje takto zaměřená výzkumná skupina. Proto bych si chtěl dodělat školu v Brně a poté se sem přestěhovat,“ uzavírá.

Kempování na ostrově Askøy.

Klíčová slova: Norsko, Erasmus, studenti, Bergen, hory, příroda, studium

Fotogalerie

Hodnocení příspěvku

1 | 2 | 3 | 4 | 5 (1 - nejhorší, 5 - nejlepší)

Vkladání nových komentářů skončilo.

Přehled komentářů

Jaroslava Šenkeříková | 24. 04. 2019, 20:17
Díky za studentský pohled, my jsme byli v Norsku před víc jak dvaceti léty, ale co se týká obdivu ke krásné přírodě, osvícenému chování obyvatel máme stejné prožitky. Přeji všem studentům ať se do Norska podívají a autorce ať se jí daří ve studiu.