11.11.2020 22:32


V Brazílii je silná kultura zlata, říká český podnikatel

Autor: Vojtěch Štěpán | Kurz: Online Stisk | Kategorie: Zpravodajství

Podnikatel Jaroslav Strnad povyprávěl o těžbě zlata, ale i o životě v Brazílii a brazilské mentalitě.

Těžba zlata, foto: archiv Jaroslava Strnada

Praha – Jaroslav Strnad je český podnikatel, v minulosti se zabýval obchodem s nerostnými surovinami, hlavně zlatem. „Brazílie je výrazně méně homogenní než Čechy,“ říká o zemi, v níž podnikal.

Češi obvykle netěží zlato v Brazílii, jak jste se k tomu dostal?

Začnu od Adama. Po vysoké škole jsem nastoupil do podniku zahraničního obchodu, věnoval jsem se vývozu surovin. Po revoluci jsem pak se svým známým, jedním Belgičanem, začal podnikat v dovozu surovin. Tehdy to ale ještě nebylo zlato, ale tantalit (vzácná ruda využívaná při výrobě telefonů - pozn. red.), který se v Brazílii těžil. Obchod s tantalitem sice chvíli šel, ale poté nás podvedli a obchod padl. V Brazílii je silná kultura zlata a tak, když jsme skončili s tantalitem a obchodníci nám začali nabízet zlato, řekli jsme si z nouze cnost, co naděláme, tak holt zbohatneme na zlatu.

Popište mi těžbu zlata...

V Brazílii jsou zlatokopové určitá ekonomická třida, dosti podporovaná brazilskou vládou. Co se týče těžby zlata, záleží, jak odpovědně se k tomu ti lidé staví. Zlato ale dokáže spoustu rozumných lidí dost zblbnout. Je fakt, že těžba zlata sebou ve většině případů nese určitou ekologickou zátěž, není to ale nutně kácení pralesů, to se děje při těžbě dřeva nebo rozšiřování pastvin. Jsou dva způsoby těžby zlata. První pomocí amalgamace, kdy se hornina slučuje s rtutí a získává se z ní zlato. To ale krajinu zatěžuje těžkými kovy. To byl i takový můj morální problém, takže jsme se snažili praktikovat druhý způsob – tedy vykopání šachty ke zlatonosné skále. Ta se vyrube, vynese na povrch, kde se rozmělní na malé částečky, poté se smíchá s vodou a nechá se z ní vysedimentovat zlato. Zlato se pak prodává výkupčím.

V čem je brazilská mentalita výjimečná?

Brazílie je kontinent sám pro sebe. Žije tam zhruba dvě stě milionů lidí, pět tisíc kilometrů od severu na jih, dole mrzne a na severu je to nad rovníkem. Takže se tam i vystřídá několik kulturních a ekonomických oblastí. S tím pak souvisí to, že ti lidé jsou dosti různí, oblast od oblasti. Ale všichni jsou dosti hrdí na to, že jsou Brazilci, to je spojuje. Jsou kritičtí ke svému státu, ale běda pokud někdo cizí začne kritizovat jejich stát, to se okamžitě semknou. Jsou dost komunikativní. Co mě překvapilo, je že se tam, třeba na fotbale, projevuje i rasismus. Na černé hráče tam dost pokřikují.

Jak se vám s Brazilci jednalo?

Jednalo se mi dobře. Vždy je dobré projevit zdravou míru úcty. Obchodně jsem pro ně byl zajímavý investor. Na ulici mě pak brali jako takovou raritu, ale protože jsem se dobře domluvil portugalsky, tak si občas i mysleli, že jsem jen z jiné části Brazílie. Nezažil jsem tam sebemenší problém, až na občasnou brazilskou nedochvilnost. Obecně, čím větší firma a čím blíž k São Paulu, tím víc se to blíží k Evropě. Narazil jsem na jedinou zvláštnost, Brazilci nemají vůbec smysl pro ironii. Takže když jsem byl ironický, často jsem se chytal do vlastní pasti, protože oni to nechápali a docházelo k nedorozuměním. Nenapadlo je, že ten sarkasmus nemyslím vážně, což mě pak ještě víc vytáčelo. A když se tohle začalo dít, vždy to pro mě byl signál, abych si, jen na nějakou chvíli, jel odpočinout domů do Čech.

Když to srovnáte s Českou republikou, jak se vám v Brazílii žilo?

Myslím, že Brazílie je výrazně méně homogenní než Čechy. Jsou tam větší ekonomické a sociální rozdíly. I prostředí je jiné, je strašné horko, v šest je tma jako v ranci, venkovní aktivity žádné, skoro žádné kulturní vyžití. Člověk mohl jít do fitka nebo se koukat na televizi, což je takový jejich národní sport. Brazilci mají televizi puštěnou všude. Samozřejmě mají nějaký sociální život, ale je jiný než náš. Hospody neexistují, jsou jen drahé bary. Žilo se mi tam dobře, ale zůstat bych nechtěl. Ale zas záleží, když jsem byl na pobřeží, kde jsem surfoval, bylo to jiné než v džungli.

Co vám tato etapa, tedy život v Brazílii, dala?

Spíš, co mi to vzalo. Vzalo mi to všechny peníze, co jsem měl. To je fakt, se kterým hodně bojuji do dnes. Ale dalo mi to něco, co se penězi nedá koupit, zážitky, životní zkušenost. Zážitky byly rozhodně jiné než s cestovní kanceláří.

Klíčová slova: Brazílie, zlato, obchod

Fotogalerie

Hodnocení příspěvku

1 | 2 | 3 | 4 | 5 (1 - nejhorší, 5 - nejlepší)

Vkladání nových komentářů skončilo.