26.10.2017 14:49


Už mě znají i cizinci, říká amatérský fotograf motokrosu Horák

Autor: Iveta Borková | Kurz: Stisk | Kategorie: Publicistika

Obličej má věčně schovaný za objektivem, závody si jako divák moc neužije. Přesto pravidelně objíždí skoro všechny, občas si kvůli tomu musí vzít i volno v práci. Amatérský fotograf motokrosu Pavel Horák našel zálibu ve věci, ke které se původně dostal náhodou. Teď je z něj kromě žádaného fotografa i jeden ze dvou sběratelů motokrosových dresů v České republice. 

Foto: Iveta Borková

Kolem patnácti tisíc kilometrů najezdí jednadvacetiletý Horák ročně na motokrosové závody. Objíždí skoro všechny. Poháry, mistrovství České republiky, světa i Evropy. Jeho nezbytnou výbavou je dobrý foťák a trpělivost. Od roku 2013, kdy s focením začínal, se vypracoval na žádaného fotografa, u kterého si jezdci objednávají fotky na přání. „Holkám nebo známějším jezdcům fotky dávám,“ usmívá se. Ostatní mu za ně platí.

Zatímco příprava před odjezdem na závod je rutina, v terénu už to vypadá pokaždé jinak. „Nesmím si na závody zapomenout kromě foťáku taky prázdnou paměťovou kartu,“ začíná své vyprávění o motokrosovém putování Horák. Rychle dodává, že nepostradatelnou součástí výbavy jsou také holínky a oblečení do každého počasí. Ne vždycky počasí focení přeje. Proto velmi záleží na výběru místa, ze kterého bude fotit. „Rozhoduju se podle světla, aby byly dobré barvy, jezdec zaostřený. Pak je důležitá taky bezpečnost, moje i jezdců,“ popisuje fotograf.

Kromě svého vlastního uvážení a výběru musí také splnit to, co závodníkům, kteří si u něj fotky objednali, slíbil. „Čekám, až pojede konkrétní jezdec, abych ho vyfotil v místě, které chce kvůli sponzorům nebo třeba kvůli viditelnosti reklamy. Kromě Čechů mě znají i cizinci a většinou mi sami napíšou předem,“ popisuje Horák.

Na závodech bývá stálý kolektiv, nejen kolem jezdců, ale i stálá parta fotografů či pisatelů. Horák mezi ně za léta focení zapadl a stal se oblíbeným. „Pavla znám z motokrosu asi čtyři roky. Je hrozně pozitivní. Pokaždé, když jsem od něho něco potřebovala, tak mi pomohl, poradil,“ pochvaluje si Tereza Bocková, přítelkyně jezdce Lukáše Mohaupta.

Nejtitěrnější práce nastává po závodech. Autora fotografií čekají hodiny práce u jejich upravování, rozesílání a zveřejňování na stránkách. „Jelikož pracuju v IT firmě, máme v práci počítače a o noční směně si pomůžu s úpravou fotek v práci,“ říká Horák se spikleneckým úsměvem.

„Pavlovy fotky jsou žádané, každý se těší, až přidá nové snímky, třeba na sociální sítě. Dokáže zachytit super momentky. Nejvíc mě překvapilo, když se jeho fotografie objevila v časopise Svět motorů,“ popisuje Bocková.

Jeho nadšení pro motokros z něj každý pozná už na dálku. A když ne, během řeči mu o tom nadšený, mladý fotograf hned začne vyprávět. O další Horákově zálibě ale spousta lidí neví, nezmiňuje se o ní ani mezi přáteli. Přitom si kvůli ní musel domů přikoupit další skříň. Místo kostlivců má uvnitř ale schované dresy závodníků. „Je to takový dodatek. Jsme dva sběratelé motokrosových dresů v České republice, já jsem ten druhý. Mám jich míň, kolem 260 z asi dvaceti zemí světa,“ usmívá se Horák. Má trik i na to, jak vymámit dres z cizinců. Většinou ho po nich chce za fotku místo peněz. Není divu, že se mu sbírka rozrůstá. „Na dresy jsem si pořídil speciální šatní skříň, ve které jsou vyrovnané, abych je mohl ukázat případným zájemcům o prohlídku. Založil jsem si šanon se seznamem všech dresů, aby se mi pak jeden konkrétní lépe hledal,“ uzavírá Horák. 

Klíčová slova: fotograf, motokros, story

Fotogalerie

Hodnocení příspěvku

1 | 2 | 3 | 4 | 5 (1 - nejhorší, 5 - nejlepší)

Vkladání nových komentářů skončilo.