21.11.2015 17:37


Upřímná solidarita? Lidé jsou často slepí ke vzdálenému utrpení

Autor: Martinková Helga | Kurz: Stisk | Kategorie: Publicistika

Nedávné teroristické útoky v Pařiží otřásly světem. Země projevovaly solidaritu s Francií různými způsoby, všude byla k videní trikolóra. I Facebook zareagoval a umožnil svým uživatelům vyjádřit podporu pomocí filtru na profilových fotkách. Následovala menší internetová válka o tom, jestli jsme dost empatičtí k utrpení nejen Francouzů, ale všech, kteří byli v minulosti zasaženi podobnou tragedií.

Helga MartinkováSociální sítě umožnily krom jiného sdílení internetového obsahu v masivním rozsahu a kde je internetový obsah, tam jsou komentující lidé. Facebook je nejpoužívanější sociální sítí s téměř bilion a půl uživateli a denním datovým rozsahem přesahujícím pět set terabytů. To je hodně materiálu ke komentování a lidé zde vyjadřují své názory ve velkém, přestože neposkytuje onu slastnou anonymitu diskusních fór (někdy to vypadá, že tuto skutečnost někteří opomíjejí). Není tedy překvapením, že Facebook reaguje na potřeby svých oveček a poskytuje jim rychlý a jednoduchý způsob, jak prezentovat své smýšlení.

Uživatelé mají možnost prohnat svoji profilovou fotku speciálním tematickým filtrem. Koncem června se objevil filtr s vlajkou LGBT na oslavu legalizace homosexuálních manželství v USA.  Po teroristických útocích v Paříži zase filtr s francouzskou vlajkou na vyjádření solidarity. Tento akt vyvolal mnoho kontroverze a hodně hněvu. Facebook a všichni zapojení jsou kritizováni za ignorování teroristického útoku v Beirutu, který se odehrál den před pařížským útokem a zahynulo při něm minimálně sedmatřicet lidí. Další nepříliš komentovanou tragédií je útok na ruské letadlo nad územím Egypta poslední říjnový den. Lidé se ptali, proč je Francii věnovaná tak velká pozornost, zatímco jiné tragédie zůstávají v porovnání s Paříží nepovšimnuty. Další vlna kritiky obviňuje „filtrované“ osoby z touhy po pozitivní sebeprezentaci humánního aktivismu, minima upřímné solidarity, plné huby řečí a absence reálné akce. Podobný scénář se odehrál v lednu po sdílení profilových fotek a hashtagu Je suis Charlie Hebdo, po teroristickém útoku na redakci francouzského satirického týdenníku Charlie Hebdo. Pár dní předtím přitom začal masakr v nigerijském městě Baga, který měla na svědomí islamistická povstalecká skupina Boko Hara a zahynulo dva tisíce lidí.

Pobuřuje mě slepota a vlažnost ke vzdálenému utrpení, geograficky i kulturou. Často si také myslím své o lidech agresivně prezentujících své názory, ze kterých dýchá takové osobní PR. O proměně nezaujaté osoby na hlasitého odborníka měsíc před volbami a pak ticho a nezájem. O velkých prohlášeních, které jsou jenom slovní vatou, touhou po pozornosti. Mnoho lidí si tímto způsobem hladí ego, ale mnoho z nich to také myslí upřímně a nečeká hned cenu humanista roku. Pár kliků vedoucích k přidaní filtru francouzské vlajky nikoho nezachrání, lidské životy nebudou obnoveny ani nebude zabráněno dalším ztrátám, to je jasné. Ale existují lidé, a není jich málo, kterým to pomůže, kteří onu solidaritu v pocítí. Ano, snažme se o to, aby byla věnována pozornost a pomoc všem rovnocenně. Diskutujme o tom, poučme se navzájem, rozšiřujme si obzory a buďme nadále pobouřeni tou nespravedlností. Ale nač se hádat, kdo má větší dosah empatie, to už je na svědomí každého z nás. 

Klíčová slova: solidarita, Facebook, terorismus

Fotogalerie

Hodnocení příspěvku

1 | 2 | 3 | 4 | 5 (1 - nejhorší, 5 - nejlepší)

Vkladání nových komentářů skončilo.