09.03.2015 16:47


Uplatnění po vysoké škole? Slušně řečeno začarovaný kruh

Autor: Šindelářová Kateřina | Kurz: Stisk | Kategorie: Publicistika

Nejsem ani právník, ani IT specialista, natož pak plastický chirurg. Nestuduju na inženýra, nemám výuční list a neumím ani jedno z devíti řemesel. Mám pocit, že mě po mých vysokoškolských studiích čeká řemeslo desáté - bída.

O uplatnění po vysoké škole slýchávám dokola to samé: pro vysokoškoláky není práce, dnes jde na vysokou každý, potřeba jsou řemesla a ne lidi s titulem, je víc dělat než vědět, humanitní obory jsou k ničemu nebo že vysokoškoláky do práce neberou, protože mají strach, že by jim museli dát víc peněz. Tato epidemie špatných zpráv se navíc šíří napříč celou šíří vysokoškolských oborů.

Kateřina Šindelářová. Foto: Klára Galová

Nedávno jsem vyslechla rozhovor dvou kamarádek ve vlaku. Znáte to, v malém kupé by se odposlechu neubránil ani hluchý. Pochopila jsem, že jedna ze slečen studuje medicínu. Myslela jsem si, že budoucí lékařka nemá o svou budoucnost nouzi, že přinejhorším řekne „děkuji, odcházím“ a půjde za lepším, ale pořád zůstane u svého kumštu v podobě opravování lidských těl. Překvapilo mě, že ani na tomto trhu nemá člověk na růžích ustláno.

Poté, co několikaleté studium završí několikaletým procesem atestací, se doktorkou stane někdy po třicítce. Ne tak, aby do toho ještě přišlo dítě a mateřství. I když lékaři varují před těhotenstvím ve vyšším středním věku, sami to asi nemají jak jinak udělat.

Nejhorší na tom ale je, že se ona slečna chce stát praktickou lékařkou. Zdálo by se, že je to parketa na okraji lékařských oborů, ale opak možná bude pravda. Je fakt, že když nedokážou sehnat peníze velké nemocnice, jak je mají sehnat malí soukromníci? Praktická lékařka totiž potřebuje svou soukromou ordinaci, když to dobře půjde, tak i vybavenou. Na nějaký stolek přece ta razítka na neschopenky a omluvenky do školy dávat musí. A už se nám to zamotává. Ordinaci potřebuje dřív, než do ní přijdou pacienti. Jenomže peníze budou až potom, co přijdou právě tito pacienti. Slečna ve vlaku svůj opus či spíš requiem na toto téma zakončila ironicky tím, že prostě nebude mít sestřičku.

Jinak než začarovaný kruh se to jednoduše pojmenovat nedá. Máme přestat chodit na vysoké školy? Máme dělat něco, k čemu nás to netáhne, jen kvůli jistější budoucnosti? Na to nemám odpověď. Tu mám spíš na něco jiného - má to cenu řešit? Podle mě neexistuje větší pravda života než, že ono to nějak dopadne. Neznám totiž na světě nic, co by nikdy nijak nedopadlo.

Klíčová slova: publicistika, fejeton, vysoká škola

Fotogalerie

Hodnocení příspěvku

1 | 2 | 3 | 4 | 5 (1 - nejhorší, 5 - nejlepší)

Vkladání nových komentářů skončilo.