Upcycling jako forma vzdoru proti konzumu

Upcyclingem se nazývá proces, během kterého jsou staré věci, které by za normálních okolností skončily v odpadu, přetvářeny na něco nového a užitečného.

Cílem konceptu je použití starých a již nevyužívaných produktů k tvorbě věcí s vyšší přidanou hodnotou. Velký důraz se klade na zachování původního materiálu. Rozdíl mezi upcyklací a klasickou výrobou je ve využitých výrobních materiálech. 

Během klasické výroby jsou klíčové nové suroviny, které je zapotřebí někde získat. Naopak v průběhu procesu upcyklace jsou využívány již jednou vyrobené materiály, a tak odpadá potřeba nových surovin. 

Historie upcyklace

Upcyklaci lidé znali už v dávné minulosti. Nešlo však o proces, jaký známe dnes. Namísto vyšších cílů spojených se zero waste šlo spíše o pragmatismus v situacích, kdy se přetváření starých věcí na nové stalo nevyhnutelným. Jako příklad můžeme uvést různé ekonomické krize či válečné konflikty. Během nich museli lidé přemýšlet, jak obstarat nedostatkové zboží. Ženy často přešívaly závěsy nebo ručníky na nové produkty, obvykle oblečení.

Jako první použil slovo „upcyklace" Němec Reiner Pilz ve svém článku v roce 1994. Popisoval metodu recyklace nezatěžující životní prostředí. „Recyklace - já to spíš nazývám ,downcycling‘ - je recyklací se sníženou hodnotou. Ničí cihly, ničí všechno. To, co opravdu potřebujeme, je upcyklace, kde je starým produktům dávána vyšší kvalita, nikoliv nižší,‘‘ uvedl Pilz v jednom ze svých článků.

Na Pilze navázal architekt William McDonough společně s chemikem Michaelem Braugartem v knize Cradle to Cradle: Remaking the Way We Make Things. Prostřednictvím knihy chtěli dostat upcyklaci a využívání ekologického inteligentního designu do povědomí širší veřejnosti.

Upcyklace a Česká republika

I v České republice je upcyklace čím dál tím populárnější. Je logické, že zde vzniklo několik velmi úspěšných značek, využívajících tento proces k výrobě svých produktů. Čeští designéři bojují svými kolekcemi proti plýtvání materiálem. Umělci přetvářejí kovový šrot a pod jejich rukama vznikají magická umělecká díla.

Kreativitě se meze nekladou. Staré kousky látek se dají přešít v nový originální oděv či dekoraci. Z kusu nábytku, co už léta leží na půdě, se dá vytvořit designový noční stolek. Staré kovové skoby se dají přetvořit na stylový řetěz. Způsobů, jak vdechnout věcem nový život, je bezpočet. Inspirace se dá najít i v práci designérky Tran Ngoc Yen, se kterou ve Stisku brzy vyjde rozhovor.