21.10.2014 23:48


Univerzita nám vychází vstříc, shodují se handicapovaní studenti

Autor: Veronika Kovářová | Kurz: Online Stisk | Kategorie: Studentský servis

Seminární práce, úkoly a testy. Studium na vysoké škole bývá občas náročné. Někteří ho mají ještě o něco komplikovanější. Kromě deadlinů a toho, jak neusnout na přednášce s kocovinou po bujaré noci, musí řešit například také to, jestli jim někdo poradí, kde najdou volné místo v přeplněné přednáškové místnosti, nebo jak se z prudkého kopce na invalidním vozíku na přednášku vůbec dostanou. Řeč je o studentech s handicapem. 

Brno – Podle statistik z roku 2012 studuje na Masarykově univerzitě přibližně 450 studentů se specifickými studijními nároky. Patří mezi ně jak studenti s různými formami tělesného postižení, tak studenti s poruchami učení. Těmto lidem se snaží cestu vysokoškolským studiem usnadnit středisko Teiresiás působící při Univerzitě od roku 2000. 

Jedním ze studentů, kteří to mají o něco složitější než většina jeho spolužáků, je Filip Hlaváček. Filip, který od září studuje na Masarykově univerzitě žurnalistiku a hospodářskou politiku, je na invalidním vozíku. Jeho studijní obory se nacházejí na dvou různých fakultách - Fakultě sociálních studií a Ekonomicko-správní fakultě. Naštěstí pro Filipa jsou obě budovy bezbariérové. Podle jeho slov nebyla bezbariérovost pro výběr vysoké školy klíčová. „Jsem na bariérové prostředí zvyklý, je to však příjemný bonus.“ Rovněž Vinařská kolej je pro potřeby vozíčkáře dobře uzpůsobena. Problém nastane, když se rozhodne brány budovy opustit. „Bydlím sice na bezbariérové koleji, ale k nejbližší zastávce hromadné dopravy vede dost prudký kopec. Hlavně cestou dolů je to obtížné ubrzdit, ale naštěstí zatím téměř vždy někdo nabídl pomoc,“ říká Filip. „Až bude v zimě náledí, budu na něčí pomoc zcela odkázán,“ dodává.  

Náhodní kolemjdoucí, spolubydlící, ale i spolužáci ve škole jsou podle Filipa obvykle ochotni nabídnout pomocnou ruku, když je potřeba. I univerzita podle něho vychází studentům na vozíčku vstříc. „Mám k dispozici vlastního asistenta a v případě potřeby budu mít nárok na individuální studijní plán. V praxi to znamená například možnost skládat zkoušky v individuálních termínech či odpuštění povinnosti splnění limitu dvaceti kreditů během jednoho semestru,“ vyjmenovává student školou poskytované výhody.

Že se univerzita snaží vycházet znevýhodněným studentům vstříc potvrzuje i Martin Paulík. Martin studuje v prvním ročníku magisterského studia oboru Bezpečnost informačních technologií a je neslyšící. Na rozdíl od svého kolegy se při výběru vysoké školy o podmínky pro handicapované studenty zajímal. K volbě Masarykovy univerzity ho přesvědčilo již zmiňované středisko Teiresiás. Středisko mu kromě tlumočníka a zapisovatele na přednáškách poskytuje i speciální výuku některých předmětů. „Matematické a programovací předměty jsou vyučovány individuálně na středisku, kde je vždy jeden až čtyři neslyšící studenti s jedním cvičícím. Na běžných cvičeních totiž učitel píše matematické symboly a zároveň u toho mluví a já jako neslyšící se nemohu dívat na cvičícího nebo tlumočníka a současně dělat zápisy. U ostatních předmětů na přednášky chodím s přepisovatelem, který převádí mluvenou češtinu do textu,“ popisuje Martin, jak probíhá jeho výuka.

Za největší problém považuje Martin skupinové projekty a diskuze, kdy mezi sebou ostatní studenti komunikují velmi rychle a není v silách tlumočníka překládat tak, aby se Martin stíhal do živé diskuze zapojit.

Na individuální výuku některých předmětů, jako je například angličtina nebo informatika dochází do střediska Teiresiás také nevidomá studentka druhého ročníku speciální pedagogiky Eva Kadlecová. Také vyučující ostatních předmětů na pedagogické fakultě jí prý vycházejí vstříc. „Pokud mám nějaký problém, například s vypracováním některého z úkolů, domlouvám se vždy s vyučujícími. Místo powerpointové prezentace odevzdám třeba úkol v jiné formě. S vyučujícími je možné se domluvit, jen je třeba se s nimi nebát komunikovat,“ říká studentka.

Přestože má občas pocit, jako by ostatní studenti nevěděli jak s ní komunikovat, najde se obvykle někdo, kdo jí v případě potřeby pomůže. „Mám ve škole kamarádky, které pomůžou, když je požádám. Často mi ale nabízí pomoc i studenti, které vůbec neznám,“ popisuje Eva. Má za sebou však i negativní zkušenost se situacemi, kdy jí nikdo nepomohl, přestože by to uvítala. „Několikrát se mi stalo, že jsem bloudila po plné posluchárně a nikdo mi neporadil, kde je volné místo, i když jsem se několikrát ptala,“ svěřuje se nevidomá studentka. „Většinou si ale na pomoc druhých nemůžu stěžovat,“ uzavírá pozitivně.

Pro většinu studentů vysokoškolský život není pouze o škole a studiu, ale také o zábavě a zážitcích se spolužáky mimo ni. První z jmenovaných, vozíčkář Filip, je důkazem toho, že ani v této oblasti nemusí být handicapovaný student ochuzen. „Mimoškolní aktivity mám na studiu rozhodně nejraději. Téměř všechny bary a večerní podniky jsou sice bariérové, ale vzhledem k tomu, že se chodím bavit vždy s partou dalších lidí, dá se každá překážka překonat,“ říká s úsměvem. 

Klíčová slova: studium s handicapem, handicap, Teiresiás, Masarykova univerzita

Fotogalerie

Hodnocení příspěvku

1 | 2 | 3 | 4 | 5 (1 - nejhorší, 5 - nejlepší)

Vkladání nových komentářů skončilo.