16.04.2017 19:43


Umění je projevem svobody, říká autor výstavy Taneční kaligrafie Pavel Korbička

Autor: Petr Uhlíř | Kurz: Stisk | Kategorie: Kultura

Taneční kaligrafie je název výstavy brněnského umělce Pavla Korbičky, kterou si od 14. dubna do 25. června mohou diváci prohlédnout v Místodržitelském paláci v Brně. "Na této výstavě je to poprvé, kdy vystavuji pouze neony," říká Korbička.

Autor výstavy Pavel Korbička (foto: Petr Uhlíř)Proč se tato výstava jmenuje Taneční kaligrafie?

Lidský pohyb a speciálně tanec mě zajímá už od 90. let. Při svém studiu na Akademii výtvarných umění v Praze jsem absolvoval jako divák určitá taneční cvičení, která mě naprosto fascinovala. Když jsem přemýšlel o tom, jak tanec zaznamenat, tak jsem vymyslel princip pěti bodů na těle, které budou vykreslovat prostorové čáry a tím zaznamenávat pohyb. Těmito body jsou hlava, dlaně, a nárty. Čáry, které takto vznikají, se vizuálně podobají kaligrafii (umění krasopisu - pozn. red.). Každá kaligrafie má svůj vnitřní zákon a také každý lidský pohyb má určitý řád, který lze nazývat kaligrafií.

Ve své tvorbě dlouhodobě pracujete se světlem. Jak se dá propojit tanec a světlo?

Spojení světla a tance se mi povedlo už v 90. letech, kdy jsem se o toto téma začal zajímat. Na těch pět bodů na těle jsem připevnil malé baterky a pohyb jsem poté zachytil pomocí fotoaparátu a dlouhé expozice. Výsledky této techniky byly pouze 2D a já jsem přemýšlel, jak to udělat prostorově. V té době ale neexistovaly žádné 3D skenery ani jiné technologie. Je to ovšem důkaz, že lidská mysl dokáže předběhnout techniku. To, co zde diváci mohou vidět dnes, vzniklo až díky 3D skeneru, kdy byl zaznamenán pohyb tanečnice, a poté jsem ho zobrazil pomocí neonových trubic.

Tato výstava je specifická právě technologií, pomocí které vznikla. Můžete ji popsat?

Je to technologie, kterou na Fakultě informatiky Masarykovy univerzity vyvíjel Jiří Chmelík. Jedná se vlastně o takové senzory, které vypadají jako kuličky na tyčinkách. Ty si člověk upne na tělo a infračervené kamery je zaznamenávají. Počítačový program pak pohyby zobrazí jako přesné prostorové linie.

Co je hlavním poselstvím této výstavy?

To hlavní poselství je stejné, jako ho vnímám u umění a kultury obecně. Je to předložení projevu svobody. Když si vzpomeneme na minulé režimy, tak víme, že tyto svobodné tendence projevu byly potlačovány. Jinak divákovi, který přijde na tento druh výstavy, doporučuji nehledat něco konkrétního, ale otevřít své vnímání. Jde o to, aby si divák přes svoje vlastní tělo uvědomil, že to, co zde vidí, vychází právě z lidského těla. Jedná se o práci, která se zabývá tělesnými pohyby. Pokud toto začne divák vnímat, tak pak je to v pořádku.

Potýkal jste se při přípravě této výstavy s nějakými problémy?

Od začátku jsem věděl, co chci udělat, ale nevěděl jsem, jak to dopadne. První problém byl s 3D tisky, kdy jsem sháněl dostatečně velkou tiskárnu. Úplně nejisté bylo převedení modelů z trojrozměrného tisku do podoby neonových trubic. Na to navazovaly problémy se samotnou instalací této výstavy. Druhý den, kdy jsme s mými studenty, kteří mi pomáhali, pracovali na zavěšování neonových trubic, tak jsem skoro propadl zoufalství. Vše se začalo hroutit. Musel jsem se jít vyspat a ráno začít s čistou hlavou. Život je o tom, neustále znovu začínat. Pokud s ničím nezačínáme, nemůžeme nikam dojít. Další den ráno se nám už věšení začalo dařit. Nakonec vše dopadlo dobře. Mám podezření, že to snad ani není mojí zásluhou, ale že pomáhaly nějaké nadpřirozené síly (směje se).

Skleněné neonové trubice jsou velmi náchylné na rozbití. Jak jste to řešil při převozu?

Na převoz trubic jsem vyvíjel speciální bednu, do které by byla možnost trubice vplést tak, aby se nerozbily. Když jsem volal do výrobny neonů, tak mi majitel řekl, ať se s žádnou bednou nedělám. Poradil mi, že stačí přijet s dodávkou, kam se dají neony a dobře se obloží bublinkovou fólií. Byl jsem ze začátku trochu nejistý, ale převoz dopadl dobře. Vůbec nic se nerozbilo.

Se světlem, konkrétně tedy s neony, pracujete už dlouhou dobu. Proč zrovna světlo?

Někdy v životě hrají roli určité náhody. To je i můj případ. Na začátku 90. let přišel k nám na akademii člověk, který vyráběl neonové reklamy. Nabídl studentům, že pokud mají zájem si něco z neonů vyzkoušet, tak u něj mají možnost. Tehdy o to nikdo z mých spolužáků neměl zájem a já jsem se tam nějakým způsobem nachomýtl. S tímto člověkem se znám dodnes a jsme velice dobří přátelé. Vlastně ten samý sklář, co mi dělal můj první neon, mi vyráběl i tyto neony, které jsou tu dnes.

Co vás na světle nejvíce fascinuje?

Světlo je velice emocionální a dokáže člověku zvednout náladu nebo ho naprosto dezorientovat. Na jedné výstavě v Plzni jsem udělal instalaci nazvanou Svodidla. Byly to trubice, které blikaly, a každá blikala úplně jinak. Člověk v některý okamžik vstoupil do úplné tmy. Jindy byl úplně oslněn. Stalo se mi, že jsem potkal návštěvníka, který celý zpocený hledal cestu ven z galerie. Zde jsem si ověřil, že světlo může opravdu dezorientovat. Světlo je prostě úžasná věc.

doc. Mgr. Pavel Korbička (*1972)

- Je absolventem Akademie výtvarných umění v Praze.

- Působí jako pedagog a proděkan na Fakultě výtvarných umění Vysokého učení technického v Brně.

- Ve své práci se dlouhodobě zabývá světlem.

Klíčová slova: umění, neon, výstava, Místodržitelský palác, kultura

Fotogalerie

Hodnocení příspěvku

1 | 2 | 3 | 4 | 5 (1 - nejhorší, 5 - nejlepší)

Vkladání nových komentářů skončilo.