02.04.2019 16:52


Týden s existenčním minimem 550 korun

Autor: Jolanta Svobodová | Kurz: Online Stisk | Kategorie: Publicistika

Vláda několik měsíců řeší zvyšování existenčního a životního minima. Pro pokrytí nutných výdajů zajišťujících existenci člověka je v Česku stanovena hranice 2200 korun na měsíc, tedy 550 korun na týden. Dá se s touto částkou vyžít? Při vaření jídla na několik dní dopředu se zprvu minimální částka rázem stává dostatečnou. 

O zvýšení životního a existenčního minima usilovala ministryně práce Jana Maláčová už v loňském roce, tuto možnost ale ministryně financí Alena Schillerová zavrhla. Ve státním rozpočtu na zvýšení sociálních dávek jednoduše nebyly prostředky. Návrh zvýšení minima o jedenáct procent byl posunut na leden 2020 a zatím zůstává na stejné výši jako v posledních šesti letech, kdy se zvyšovalo naposledy.

Ani do jedné z částek se nepočítají náklady na bydlení nebo energie. Životní minimum by mělo pokrývat nutné životní náklady na jídlo, ošacení a hygienické potřeby každého jedince za měsíc. Existenční minimum pokrývá zejména jídlo a jiné nezbytnosti. U obou záleží i na velikosti rodiny a počtu jejich členů, pro jednotlivce je životní minimum stanoveno na 3410 korun, pro existenční minimum 2200 korun, tedy 550 korun na týden. Dá se s touto částkou vyžít, pokud je člověk zvyklý na větší volnost ve výdajích?

Experiment začínám v pondělí ráno. Automaticky vycházím na tramvaj, u které mi ale dochází, že při 550 korunách na týden bych si tramvajenku nemohla dovolit. Vyrážím tak do školy pěšky. Míjím stánek s kávou a snažím se ignorovat její vůni, je mimo můj rozpočet. O pár minut později tak raději vhazuji osm korun do školního automatu a kupuji verzi kávy, kterou si mohu dovolit.

Oběd řeším jako vždy za pochodu, kupuji dva rohlíky a balíček sýra. Uklidňuji tak na chvíli žaludek. Po práci dělám velký nákup na další dny. Pro základní potraviny navštěvuji obchod Lacinka, kde kupuji těstoviny za osm korun a hrách za devět. V supermarketu dokoupím už jen vejce za dvacku a hrášek za devět korun. Zároveň kupuji i pár jogurtů po čtyřech korunách, kdybych měla chuť na sladké.

Improvizované šunkofleky z těstovin, vajíček a hrášku mi stačí na večeři a další dva obědy, přičemž každá porce vychází na osm korun. Další den snídám dva rohlíky a žervé za necelých sedmnáct korun. Po poledni odcházejí kolegyně do restaurace na oběd, zatímco já vytahuji svoji krabičku s těstovinami. K večeři kupuji čtvrtku chleba, hořčici a spolu se zbylými vajíčky doma mám vydanou večeři a oběd na další den. Zapečené těstoviny nechávám na večer, protože při školní praxi je chléb praktičtější.

Ve středu dopoledne zjišťuji, že bez cestování tramvají budu chodit všude pozdě. Začínám tak jezdit načerno. Revizora do konce týdne potkávám jen jednou, a to mě ani nekontroluje. Pokud bych měla smůlu a zkontroloval mě, existenční minimum by mi na pokutu určitě nestačilo.

Čtvrteční ráno je pro mě takovým shonem, že na jídlo zapomínám a stíhám až oběd těsně před školní hodinou. Navštěvuji oázu na Slovákově, kde kupuji fazolky s bramborem za třicet osm korun. Kupovaný oběd si můžu dovolit jen díky skromnosti z předchozích dní. Odpoledne a večer trávím v práci, kde hlad krotím instantní kaší za sedm korun.

Na páteční den v práci jsem si nestihla uvařit, využívám tedy asijského bistra a kupuji nudle na třicet korun. Měly by být jediným dnešním výdajem. Večer se totiž chystám obejít některé brněnské supermarkety a zjistit, zda se dá v Brně ještě provozovat dumpster diving – tedy hledat potraviny v kontejnerech za obchody.

Štěstí mi bohužel nepřeje a všechny kontejnery, které navštívím, jsou zamčené. Zklamaně kupuji pórek se dvě brambory a dělám polévku, která mi zaplní večeři a oběd na další den. Jelikož trávím oba víkendové dny v práci, nemám problém s chutěmi na sladké, které mě o víkendech přepadají, když jsem doma. Jediné výdaje tak padnou na snídani a moji neřest, Cocacolu. V sobotu večer vařím velký hrnec hrachové kaše na večeři a další dny a počítám celkové týdenní výdaje. S příjemným překvapením zjišťuji, že jsem utratila jen třista korun. Zbývá mi tedy přes dvě stovky. Nakupuji za ně trvanlivé potraviny a odnáším je do armády spásy, kde jsou lidé, kteří se s minimem peněz musí potýkat stále a ne jako já pouze týden. 

Závěrem lze konstatovat, že pokud si člověk vaří dopředu a omezí sladkosti a kupování toho, na co má zrovna chuť, může s touto částkou vyžít bez problému, pokud ji obětuje pouze na jídlo. Bohužel v reálném životě musí pokrýt ještě výdaje jako dopravu, léky či nutné ošacení. Ne ve všech městech také člověk najde obchody s levnými potravinami, a proto by se zároveň se zvyšující cenou potravin měla zvýšit i cena minim. 

Klíčová slova: chudoba, exitenční minimum, životní minimum, experiment

Fotogalerie

Hodnocení příspěvku

1 | 2 | 3 | 4 | 5 (1 - nejhorší, 5 - nejlepší)

Vkladání nových komentářů skončilo.