16.12.2015 00:13


Tvrdá realita sedmé třídy aneb zpět na základce

Autor: Klára Slavíčková | Kurz: Stisk | Kategorie: Publicistika

Minulý týden se mi podařilo vrátit se o pár let zpátky. Zpět do světa spletitých třídních vztahů, bolavého nadbíhání a sprosťárniček. Hrála jsem si na učitelku na ozdravném pobytu třídy druhého stupně brněnské základní školy. Zážitek to byl opravdu obohacující. Uvědomila jsem si, jak těžký a zároveň strašně fajn je život průměrného puberťáka a viděla jsem vztahy a celou třídní hierarchii z jiného úhlu, než z kterého jsem ji před několika lety sama prožívala.

„To je nůůůdáá." "To nebudu dělat." "Mně se nechce,“ Tyto věty padaly každý den opakovaně, jakmile se mělo něco dělat. Ať to byla zábavná hra nebo vyplňování pracovních listů, vždy to bylo už předem odsouzeno jako neskutečně nudné. Vymyslet program pro takovou třídu je opravdu záhul. Zvlášť když je při tom máte něco naučit. Byla jsem předem upozorněna, že třída, kterou dostanu, je jemně řečeno velmi živá. Pravdivost tohoto tvrzení se prokázala, když se setkali se sněhem. Nebyla chvíle, kdy by vzduchem neletěla sněhová koule a někdo se neválel ve sněhu. Nemělo žádný smysl proti tomu protestovat. Časem jsem v tom shluku ječících a válejících se tvorečků začala rozpoznávat rozmanité osobnosti a uvědomila jsem si, jak je každá třída vlastně něčím stejná.

Moje třída byla naprosto ukázkovou skupinou puberťáků, nechyběla žádná role. Mazánek a fanda jízdních řádů Jarda, chytrý Matěj, panovačná Charlotta, showman Honza, tichá Anička, lamač dívčích srdcí Dan nebo drzá Renata. Ti všichni byli součástí podivné skupiny, která byla shodou okolností donucena trávit většinu svého času spolu. Třída by se dala samozřejmě jednoduše rozdělit na ty oblíbené, neoblíbené a ty někde mezi tím. Královnou ve skupině oblíbených holek byla Charlotta. Krásná, soutěživá, upovídaná… Když k tomu přidáte značkové oblečení a vznešené jméno, máte vůdkyni jako vyšitou. Obklopovalo ji hned několik pobočnic, které se přely o post první dvorní dámy (nejlepší kamarádky). Když se během pobytu s jednou z nich Charlotta přestala bavit, spadla hned z místa těsně vedle královny až na úplné dno k těm tichým a neoblíbeným. Všechny ostatní pobočnice i oblíbení kluci automaticky následovaly královnu a vědomě či nevědomě ji odvrhly také – tvrdá realita sedmé třídy.

U kluků nebyl vůdce jasný. Tím „nej“ se stával vždy na okamžik ten, kdo udělal ten nejlepší vtip nebo kdo si zrovna dovolil na učitele větší drzost. Stával se borcem okamžiku. Byli ale bohužel (pro učitele bohudík) tací, kteří se borcem nikdy nestali. Sprosťárničky je až tak nebrali a k drzosti neměli dost odvahy. Puberta je prostě ještě úplně nedostihla. Stejně tak u holek se našlo pár výjimek, které neholdovaly nakupování, make-upu a drbům. Tak to prostě je. Každý to má jinak. Ale v třídním kolektivu na svoji odlišnost můžete doplatit. Soucítila jsem s Jardou. Ten ve svých zařezaných zářivě žlutých oteplovákách a tričku s mimoni byl prostě Jardou, jak má být. U vrstevníků se mu moc přízně nedostalo - „fuj šáhl na mě Jarda“- a tak se ji snažil získávat u učitelů.

Při popisu jejich pubertální povahy nejde opomenout večer, kdy byla na programu diskotéka. Povahy, touhy a vztahy se tu projevily na plno. Někteří tento program bojkotovali, jiní se na diskotéku pečlivě nachystali a potom nesměle oslovovali své vyvolené. Nechyběl ani pláč a smutek. Milostných trojúhelníků bylo ve třídě požehnaně.

Fotogalerie

Hodnocení příspěvku

1 | 2 | 3 | 4 | 5 (1 - nejhorší, 5 - nejlepší)

Vkladání nových komentářů skončilo.