10.03.2016 16:43


Turecko se EU už nebojí

Autor: Adéla Klečková | Kurz: Stisk | Kategorie: Publicistika

Kdo si počká, ten se dočká - může si spokojeně mnout ruce turecký prezident Receip Erdogan a spokojeně se usmívat pod pečlivě zastřižený knír. Evropští lídři zasedli v pondělí k jednacímu stolu, aby vyřešili jeden z nejpalčivějších problémů, které sužují starý kontinent – imigrační krizi. Prezident Erdogan, hlava Bruselem dlouho přehlížené země, držel v ruce všechny trumfy. Ty mu pomohly vyjednat pro Ankaru více než příznivou dohodu.

Profilová fotografie Adéla Klečková. Foto: Hana DrahokoupilováTurecko tvoří bránu do EU a on svým jediným rozhodnutím, jak neopomíná všem často připomínat, může vpustit do Evropy okolo dvou milionů uprchlíků ze Sýrie a Iráku. Tím se rovnováha moci mění a Ankara, která se už přes padesát let marně snaží stát členem evropského klubu „vyvolených“, si teď může při vyjednávání o další budoucnosti EU diktovat podmínky.

Příznivci Turecka mohou spokojeně pokyvovat hlavou. Bruselští úředníci mají, co si zasloužili. Neměli Turecko tak dlouho při tvorbě evropské politiky přehlížet.

Jenže ouha, nic není černobílé. Námitky EU jsou oprávněné. Brusel dlouhodobě odmítá přístup Turecka kvůli jeho režimu s autoritativními tendencemi a porušování lidských práv. Ankara nebyla za padesát let schopná (nebo ochotná) tuto situaci změnit.

Kvůli uprchlíkům drží ovšem Erdogan evropské lídry v šachu a cíleným vydíráním a vyhrožováním si chce vynutit, když už ne okamžité členství, alespoň štědré ekonomické a finanční výhody. „A co uděláte, když vám sem uprchlíky vpustím, budete je snad zabíjet?“ křičel Erdogan při jednání na předsedu evropské komise Jeana Clauda Junckera.

Situace se vyostřuje a Erdogan, opilý mocí a jistý svou převahou, přešel od slov k činům. Aby dokázal, že si skutečně může dělat, co chce, aniž by proti tomu Brusel nějak zakročil, začal přitvrzovat ve své autoritativní politice.

Umlčená média a svoboda v ohrožení

V pondělí ráno, několik hodin před jednáním obletěla svět informace, že Ankara převzala vedení nad nezávislou tiskovou agenturou Cinan. O čtyři dny dříve úřady násilím zkonfiskovaly největší turecké noviny Zaman. Obě média se velmi kriticky vyjadřovala o Erdoganově režimu.

Někdo při čtení takové zprávy jen nechápavě zakroutí hlavou. Někoho napadne, že gesto s takovým načasováním je čistou provokací a Ankara tím hází evropským zemím rukavici. Téměř každému je ale jasné, že Erdogan tím posílá zemi jasnou zprávu. Pokud chcete mou pomoc při řešení uprchlické krize, budete muset přimhouřit oko nad porušování lidských práv v Turecku.

Evropa stojí před důležitou otázkou – zvolí pomoc Turecka na úkor vlastních hodnot, nebo upřednostní vlastní pohodlí před tureckou demokracií? Dovolíme, aby nás zahnal do kouta muži, který porušuje základní svobody ve vlastní zemi?

To je také otázka, na kterou by měl každý z evropských lídrů najít odpověď dříve, než s Erdoganem v znovu zasedne k jednacímu stolu. Svoboda v Turecku ještě není definitivně ztracená. V moci představitelů států EU ještě je arogantního prezidenta zastavit. Turecko se EU už nebojí, nezačínejme se my bát Turecka!

Klíčová slova: Turecko, uprchlíci, EU, média, lidská práva

Fotogalerie

Hodnocení příspěvku

1 | 2 | 3 | 4 | 5 (1 - nejhorší, 5 - nejlepší)

Vkladání nových komentářů skončilo.