21.04.2014 14:53


Třicet dětí na krku aneb V kůži vedoucího na výletě

Autor: Vlčková Kamila | Kurz: Online Stisk | Kategorie: Publicistika

„Kdy už tam budeme?“ ozve se jedno z třiceti dítek, sedících ve vlaku. Není první ani poslední, od kterého uslyšíme tuto otázku. Ještě jsme ani nevyjeli z Brna a děti, se kterými jedeme na výlet, se zeptaly už nejméně desetkrát. Informace, že cesta trvá necelou hodinu, je pro ně nedostačující. A tak se ptají každou minutu. Co kdyby ta hodina utekla rychle...

Být vedoucím na výletě se třiceti dětmi je fajn. Nemusíte se učit, protože na to není čas. Děti vám nedají ani minutu na to, abyste mohli přemýšlet o nějakých problémech. Zasypávají vás svými všetečnými otázkami a důležitými sděleními. K základním vlastnostem vedoucího tím pádem patří umět odpovídat na dotazy, případně se jimi nenechat vyvést z míry. Děti se neptají jen na to, kdy už tam budeme. Zajímá je, kam jedeme, jak dlouho půjdeme pěšky od vlaku, kde budeme ubytovaní, kdy bude oběd a kdy se bude hrát hra. Důležité je také to, kdy bude večerka a jestli bude i noční hra. Zda si mají obléct pod tepláky punčocháče, nebo z čeho se skládá vaječný bílek. Zajímá je také to, jestli mají stromy duši. Děti od pěti do třinácti let umí pořádně potrápit nervy i mozkové závity svého vedoucího.

Další část nervů vás opustí ve chvíli, kdy dětem podesáté vysvětlujete pravidla hry. Jakmile to už vypadá, že se všichni chytli a začne se hrát, zjistíte, že se nechytli. Pokoušíte se tedy vysvětlovat dál. Nakonec to vzdáte a udáte jednoduchý pokyn, jako je třeba utíkej a přines. Některé hry mají opravdu složitější pravidla. U nich jsme na nechápání a nejasnosti připravení. Jakmile ale děti nezvládnou vstřebat informaci, že musí donést jen jeden lísteček za jeden běh a až pak běžet pro další, už je to trochu horší. Ve chvíli, kdy k vám dítě poněkolikáté doběhne s hrstí plnou lístečků a vy se jej zeptáte, kolik jich má nosit, na což vám odpoví, že jeden, nezbývá, než se smát zoufalstvím. Zkusíte mu opět ukázat, že jeden lísteček znamená jeden. Doufáte při tom, že tentokrát už hru pochopí. Výhodou toho všeho je, že děti vás naučí trpělivosti. Pokud ji nemáte, zblázníte se.

Kromě neustálého vyptávání a nechápání vám děti připraví další krušné chvíle. Mě bolí bříško, mě hlava, mě noha, mě tohle a mě támhleto. Někdy je těžké odhadnout skutečnou bolístku od výmlův, aby dítě nemuselo hrát hru. S některými svěřenci už navíc začíná cloumat puberta. Proto si jako vedoucí vyslechnete spoustu pubertálních prupovídek a odmlouvání. Nouze není ani o protáčení očí v sloup. Nejčastěji ve chvílích, kdy po dětech něco chcete nebo když jim vysvětlujete hru. Ve finále se po závěrečném hvizdu ti, co nejvíce protestovali proti hře diví, že už skončila a že by hráli dál. Ze hry jsou nadšeny hlavně ty děti, jejichž družinka vyhrála. Bavily se však i ostatní. Pokud si ovšem při hře neublížily. Ono i podlézání pod nohami kamarádů je pro ně nebezpečné. „Au, mě něco píchlo,“ postěžoval si malý Tomášek. Nakonec z toho bylo deset třísek v jedné maličké dlani. Krev tekoucí z nosu jsme za čtyři dny zastavovali nesčetněkrát. Větší úrazy se nám naštěstí vyhnuly a my si mohli po skončení celého výletu oddychnout. Největší úspěch totiž je, že se nic nestane a všechny děti odevzdáte v naprostém pořádku, jen s pár modřinami a jinými bebíčky.

Nikdo se nemůže divit, že ke konci výletu se všichni vedoucí upřímně těší na chvíli, kdy děti odevzdají rodičům. Možná si říkáte, proč to děláme, když je to o nervy? Nás to baví a víme, že až se za pár hodin oklepeme, začne se nám po dětech stýskat. Budeme se těšit na další výlet a letní tábor s nimi. Děti totiž i se všemi svými dotazy, zlobením, otravováním a nechápáním jsou naprosto úžasné. Je krásné vytvářet úsměvy na jejich rtech a vidět, že se na akci baví a je jim fajn.

Klíčová slova: vedoucí, výlet pro děti, tábor

Fotogalerie

Hodnocení příspěvku

1 | 2 | 3 | 4 | 5 (1 - nejhorší, 5 - nejlepší)

Vkladání nových komentářů skončilo.