26.03.2020 09:16


Trénování je pro mě služba lidem, říká profesionální tanečník a trenér Štěpán Pleyer

Autor: Andrea Řepková | Kurz: Online Stisk | Kategorie: Studentský servis

Student vysoké školy, tanečník na profesionální úrovni a zároveň trenér tanečních párů. Kombinace, kterou není vždy jednoduché zvládnout. Štěpán Pleyer v rozhovoru promluvil o přechodu od florbalu k tanci, skloubení tance se studiem nebo o přesunutém mistrovství České republiky v rámci preventivní ochrany proti koronaviru.

Medailemi oceněný tanečník Štěpán Pleyer

Praha - Štěpán Pleyer, student ekonomického oboru na České zemědělské univerzitě, který se už čtrnáct let věnuje profesionálním latinskoamerickým i standardním tancům. Medailemi oceněný účastník dvou mistrovství světa, mezinárodních soutěží v Paříži či rumunské Oradey a několikanásobný finalista mistrovství České republiky se kromě tancování věnuje i trenérství a výuce dětí.

Jak jste se dostal k tancování?

Když mi bylo osm let, měl můj bratr zrovna taneční. S rodiči jsme šli na jednu z lekcí a mně se to hrozně líbilo. Ještě, než jsme tam došli, ukázal mi bratr některé kroky a po hodině jsem rodičům řekl, že bych chtěl zkusit začít tancovat. Byli dost překvapení, protože do té doby jsem hrál florbal, což má k tanci opravdu daleko. Ale možná mě právě bavilo i to, jak se tanec od florbalu lišil. A navíc to znamenalo mít společné lekce i s holkami, kdežto florbal byl čistě klučičí záležitost. Hned další týden jsem se byl podívat na taneční tréninky a začal je pravidelně navštěvovat.

Kolik hodin týdně v současné době trávíte tréninky?

Momentálně je to asi šest hodin týdně, což není vůbec dostatečné. Jelikož jsem ale před rokem změnil taneční partnerku, začal jsem na tréninky dojíždět z Prahy do Brna, což zabere spoustu času. Pro porovnání, s předchozími partnerkami jsem trénoval zhruba dvakrát tak dlouho. Víkendy jsme většinou trávili na soutěžích. Rozdíl je taky v tom, že kromě vlastních tréninků vedu během týdne několik lekcí pro děti a trénuju mladší soutěžní páry.

Proč jste v tak časově náročném harmonogramu začal ještě učit a trénovat?

S učením jsem začal ještě na střední škole. Tehdy jsem na tréninky chodil dřív, v čase, kdy trénovali menší děti. Bylo mi tehdy patnáct a šlo spíš jen o výpomoc, která pro mě byla dobrou zkušeností. V osmnácti jsem začal učit pod taneční školou Ivy Langerové, ze začátku jen dětský kroužek na základní škole. Postupně jsem se přesunul i k dospělým párům, a nakonec i k trénování závodních tanečníků.

Dojíždění do Brna a zpět do Prahy, sám jste řekl, že to zabere hodně času. Stejně tak vysoká škola. Jak se dá tohle všechno zvládnout? 

Skloubit školu, vyučování tance a vlastní tréninky je docela složité. Nemám moc volného času a často jedu takříkajíc úplně na doraz. Škola je pro mě základ, chci úspěšně dostudovat. Na střední jsem měl individuální plán, na vysoké je zase výhoda, že většinou si ji můžu naplánovat třeba jen na dva nebo tři dny v týdnu. Běžný den s tréninkem v Brně pro mě začíná vstáváním ve čtyři ráno a cestou do Brna, kde většinou dopoledne trénujeme, potom jedu zpátky do Prahy, kde už učím od pěti do devíti večer. Zvládnout se to všechno dá, i když někdy mě to samotného překvapuje. 

Společenský tanec je velmi kontaktní aktivita. Jak jste na tom vy jako tanečníci s prevencí proti koronaviru?

Určitě je pro nás koronavirus komplikace, při tancování není jednoduché dodržovat osobní prevenci nebo současná vládní nařízení. Při poslední mezinárodní soutěži Brno Open, která proběhla na začátku března, jsme například museli podepsat čestné prohlášení, že se nebudeme nikoho příliš dotýkat. To je při tancování dost oříšek. 

Zmínil jste dodržování vládních nařízení, jaká konkrétně máte na mysli?

Především rušení akcí s více než třiceti účastníky: to znamená veškerých soutěží, kterých je na jaře plno. Pro nás to jsou měsíce práce, které přijdou vniveč. Ruší se soutěže i plesy, nebo se alespoň odsouvají na neurčito. Největším problémem je v současnosti přesunutí Mistrovství světa České republiky v deseti tancích, které mělo proběhnout devětadvacátého března. Teď se o tři měsíce posunulo a vůbec se neví, jestli se nakonec uskuteční. Desítky párů na to trénují několik měsíců a teď netušíme, kdy mistrovství bude.

Jakou plánujete budoucnost v tancování?

V soutěžním tancování mám v plánu pokračovat a dosáhnout nejlepších výsledků, jaké budou možné. To beru hodně otevřeně, protože nevím, co přijde, sportovní tanec je v tomhle nepředvídatelný. Jako trenér jsem vždycky chtěl mít vlastní taneční školu v mém rodném městě v Litoměřicích. Trénování mě naplňuje, mám pocit, že je to taková služba lidem. Dospělí mohou spolu aktivně strávit čas, který si na sebe normálně nenajdou, hodí práci za hlavu. U trénování dětí je skvělé, že dělají, co je baví, hýbou se, naučí se disciplíně a často také tomu, jak se mají chovat chlapci k dívkám a naopak.

Klíčová slova: mistrovství české republiky v deseti tancích, student, profesionální tanec, koronavirus

Fotogalerie

Hodnocení příspěvku

1 | 2 | 3 | 4 | 5 (1 - nejhorší, 5 - nejlepší)

Vkladání nových komentářů skončilo.