28.11.2020 23:11


Třeba se naučím i kázat, říká student teologie

Autor: Dominik Pohludka | Kurz: Online Stisk | Kategorie: Zpravodajství

Vystudoval střední veterinární školu. Po roce na univerzitě ukončil studium a vstoupil do kněžského semináře. Dvaadvacetiletý Petr Hyánek popsal, proč se chce stát knězem, jaký je život studenta teologie, nebo proč římskokatoličtí kněží dodržují celibát.

Petr Hyánek. Zdroj: Archiv Petra Hyánka

Brno – Dvaadvacetiletý Petr Hyánek z Břestu na kroměřížsku vyměnil studium veteriny za kněžský seminář Cyrilometodějské teologické fakulty v Olomouci. „V rodině mě už viděli jako veterináře,“ říká Hyánek. Na jeho rozhodnutí mělo vliv spoustu faktorů.

Kdy jste si uvědomil, že se chcete stát knězem?

Poprvé jsem nad tím začal uvažovat ve čtvrťáku na střední. Definitivní zlom přišel o rok později.

Co vás při rozhodování nejvíce ovlivnilo?

Byla to velká mozaika poskládaná z různých drobností. Vliv měla bezpochyby rodina, ve které jsem vyrůstal. Byl jsem totiž k víře vedený odmalička. Zapojoval jsem se také do aktivit v naší farnosti. Mělo na to vliv spoustu událostí a lidí v mém okolí.

Proč se chcete stát knězem?

Člověk miluje Boha a vždycky je to právě on, který povolává ke kněžství. Je však na každém, jak odpoví. Naplňuje mě to, že tu pro lidi můžu být, pomáhat jim s věcmi, které prožívají a modlit se za ně. 

Jak na vaše rozhodnutí reagovalo okolí?

Pro okolí to byl asi trochu šok. Naši to vzali dobře, ale samozřejmě to nečekali. V rodině mě už viděli jako veterináře. Překvapily mě reakce kamarádů. U nikoho jsem se totiž nesetkal s negativní odezvou. Někteří říkali, že jim bylo jasné, že se vydám touhle cestou.

Co následuje, když se rozhodnete vstoupit do kněžského semináře?

Když se člověk definitivně rozhodne, většinou to konzultuje se svým farářem. Nato s ním vyrazí na první pohovor k otci biskupovi. Poté je nutné vyplnit přihlášku, ke které se přidává vlastnoručně napsaný životopis. Já jsem do něj kromě běžných informací uvedl, jak jsem se zapojoval do chodu naší farnosti, jak prožívám svou víru, a také něco o mé rodině. Je to spíš taková slohovka. Následují psychotesty a závěrečný pohovor před komisí, která se skládá z otce arcibiskupa a dalších představených.

V čem se kněžský seminář liší od běžného vysokoškolského studia?

Svým pevně daným řádem. Žijeme v uzavřené komunitě. Každé ráno v šest už musíme být připraveni v kapli na ranní modlitbu. Scházíme se vždy u snídaně, oběda a večeře. Mezitím máme čas vyhrazený pro studium. Po večeři následuje společný program v kapli. Samotné studium je specifické pro svou rozmanitost. V prvních ročnících se učíme především jazyky jako například latinu, italštinu, hebrejštinu nebo řečtinu. K tomu se věnujeme historii a filozofii. Až později se začínáme zaobírat teologií. V posledním ročníku přibývají ryze kněžské předměty, kde se učíme jak kázat, zpovídat nebo slavit mši svatou.

Trvalo dlouho než jste si na ten řád zvykl?

Přišel jsem do semináře po roce, kdy jsem studoval na jiné vysoké škole. Tam jsem měl denní režim podle toho, jak jsem si ho sám nastavil. Když jsem na sebe nebyl přísný, měl jsem dost volný program. To se tady změnilo. Chvíli mi trvalo, než jsem si na to zvykl. Ze začátku mi připadalo, že mám všechno příliš nalajnované. V průběhu jsem ale pochopil, že je to ku prospěchu.

Jak se spolužáky trávíte volný čas?

Většinou jdeme na pivo nebo na kafe. Někdo si jde zaběhat nebo zajezdit na kole. Každý chce trochu vypnout a odreagovat se. Do tělocvičny si chodíme zahrát fotbal nebo florbal. Patří k tomu i to, že se občas jdu jen tak projít do parku a pomodlím se tam.

Byly chvíle, kdy jste studium chtěl vzdát?

V prváku jsem měl nějaké pochybnosti. Ono je to přirozené a vlastně je správné, že obavy přichází. Člověka to přinutí si znovu uvědomit, proč se takhle rozhodl. Bůh vám dává příležitost a ptá se vás, jestli opravdu chcete v této cestě pokračovat. Obecně se s tím člověk těžko vypořádává. Jelikož jsem introvert, dlouho jsem to v sobě dusil, než mi došlo, že to sám nezvládnu. V semináři máme spirituála, což je člověk, který se stará o duchovní část naší formace. Řešil jsem to s jeho pomocí.

Měl by být kněz spíš kazatel, nebo psycholog?

Takhle se to podle mě říct nedá. Každý člověk má dar k něčemu jinému. To se následně projeví i v jeho kněžské službě. Někdo dokáže oslovit lidi, když káže. Jiný zase uplatní své nadání, když sedí ve zpovědnici, naslouchá lidem a pomáhá jim na cestě k Bohu. Jsou také duchovní, kteří se věnují hlavně pomoci lidem na okraji společnosti a podobně.

Co je váš dar?

Myslím, že nikdy moc velký kazatel nebudu. U sebe vnímám dary spíše k tomu, abych byl tím psychologem. Empatie a schopnost naslouchat je mi bližší. Zatím to u sebe vnímám takhle. Třeba se ale naučím i kázat. 

Proč musí římskokatolický kněz dodržovat celibát?

Dá se na to nahlížet z více úhlů. Podobně jako se v manželství dva lidé odevzdávají sobě navzájem, tak se my nabízíme Bohu v celibátu. Ten praktický úhel pohledu je, že se nemusíme starat o rodinu a můžeme náš čas i energii věnovat farnosti a lidem, ke kterým jsme posláni.

Klíčová slova: kněžský seminář, bohoslovec, křesťanství

Fotogalerie

Hodnocení příspěvku

1 | 2 | 3 | 4 | 5 (1 - nejhorší, 5 - nejlepší)

Vkladání nových komentářů skončilo.