05.11.2017 17:10


To už není jen koníček, to je přímo kůň, říká o sborovém zpívání sbormistr Vajda

Autor: Zuzana Formánková | Kurz: Stisk | Kategorie: Publicistika

Sbor Masarykovy univerzity slaví úspěchy v Česku i v zahraničí. Na šedesát zpěváků pod vedením schopného sbormistra Michala Vajdy objíždí soutěže i koncertní turné už třináct let. Michal Vajda sbor vypiplal od úplného počátku a vysokou úroveň se mu daří držet i přes všechna úskalí, která vedení čistě univerzitního sboru přináší.

Brno – Na internetových stránkách sboru Masarykovy univerzity příliš mnoho novinek ze sborového života nenaleznete. To ale neznamená, že by se nic nedělo a sbor nepracoval. Teď v listopadu mladé zpěváky čekají koncerty v Brně, Berouně i v Praze. „Nemůžete čekat, že by tu byla každou chvilku nějaká novinka. Na jeden konkrétní koncert se připravujeme i několik měsíců,“ říká sbormistr sboru Masarykovy univerzity Michal Vajda.

Na koncertě studentských sborů u příležitosti 17. listopadu budete zpívat s dalšími sbory velké Dvořákovo Te Deum. Budete mít příležitost se s ostatními secvičit?

Je tam jedna generální zkouška. U tohoto konkrétního kusu je to ale hodně o nás. Nejvíc odedřeme my, jsme velké těleso – třicet chlapců, třicet děvčat. Je potřeba velký tým lidí a mužská složka, která jiným sborům kolikrát docela chybí.

To je tradiční sborový problém. Vy už nemáte problém se sehnáním chlapců?

No ano, to je jako v tanci, děvčata nemají s kým tančit. Problém je tu pořád. Ale musím říct, že teď máme velmi úspěšné období. Poprvé se nám podařilo doplnit stavy. Kluci, kteří by zpívali, prostě jsou, spíš je k nim potřeba dostat tu informaci. Letos se nám podařilo přijmout osm nových chlapců. Taky trvá, než se ti kluci nastartují – nemohu je postavit hned na první koncert.

Máte kým takové méně zkušené sboristy nahradit?

Když má sbor šedesát členů, tak padesát z nich bude určitě zpívat, zbytek bude dohánět repertoár. Až budeme mít jistotu, že si to s námi nazpívají a získají zkušenosti, tak mohou zpívat na koncertech. Přece i ve sportu to tak je – když tým koupí hráče, taky ho nepostaví na první zápas. Věřím ale, že na tom brněnském koncertě na konci listopadu už budou všichni noví zpěváci zpívat.

Povězte mi o tom brněnském koncertě víc.

Poslední samostatný brněnský koncert jsme měli před více než třemi lety. Sice jsme tu zpívali, ale vždy s orchestrem, s filharmonií, s divadlem. Brnu se tak cítíme být dlužní – i když naši zpěváci z Brna často vlastně nejsou. Teď konečně máme příležitost se v Brně zase ukázat samostatně a ve všech žánrech – operní, světská, duchovní, lidová hudba – a většina od českých skladatelů.

Program, který na nejbližší koncerty připravujete, není zrovna krátký – jak probíhá jeho zkoušení?

Teď jsme zrovna byli na soustředění, kde zpíváme celý víkend, vždy od rána do večera. A mně došlo, že celý sedmdesátiminutový program na tři nejbližší koncerty jsme projeli v kuse jenom jednou. Pořád něco opravujete, vylepšujete… Je samozřejmé, že na koncertě už to proběhne v pořádku. To bychom museli zkoušet čtyřikrát za týden, aby to šlo jinak.

Když jste na jaře zkoušeli operu Láska na dálku, delší dobu jste zkoušeli opravdu intenzivně. Jak to šlo se zpěváky, kteří nejsou z Brna a kterých je podle vašich slov většina?

Tak oni tady studují, mají tady priváty, mají kde spát. Aby k tomu byli ochotní? To už je součást výběru zpěváků. Na pohovoru si ve skutečnosti půl hodiny povídáme a pět minut zpíváme. Hlasová disciplína, kterou potřebujeme, je jedna věc, ale nejdůležitější pro mě je, aby si člověk uměl zorganizovat svůj čas. Napsat si sbor jako předmět na jeden semestr nemá smysl. Cenní jsou pro nás zpěváci, kteří tu vydrží čtyři, pět, šest let.

Jak staří zpěváci ve sboru teď zpívají?

Nejčastěji to začíná na devatenácti, končí kolem pětadvaceti. Jen výjimečně někdo starší, kdo třeba dělá doktorát. Teď je sbor ale skutečně mladičký – věkový průměr nedosahuje třiadvaceti let.

To znamená, že se vám složení sboru hodně obměňuje.

To je na univerzitním sboru nejtěžší, že každý rok vám odejde tak čtvrtina zpěváků. Každé čtyři roky tu mám vlastně nové těleso. Udržet laťku není jednoduché. Navíc zpíváme jen klasiku – a mladí lidé ji nemají vůbec kde slyšet, často netuší, že existuje tento žánr. Zpěváci přichází rok co rok s čím dál nižším základem. Na druhou stranu zpěváci zase občas odcházejí do profesionálních sborů a živí se zpíváním. Ztrácíme tak sice ty nejlepší, ale těší nás to.

Na jaře vás čeká koncertní turné po Švýcarsku. Jedou všichni, nebo někdo musí zůstat doma?

Kdokoliv to umí, ten jede, leda by pořadatel z kapacitních důvodů omezoval počty zpěváků. Že s námi někdo nemůže jet, protože nezvládá repertoár, se může stát i zkušenému zpěvákovi – když odjede třeba na stáž a delší dobu tady chybí. Musím se přesvědčit o tom, že měl čas to s námi nastudovat, že z toho nevypadl. Mým cílem je, aby se každý zpěvák mohl celého programu zúčastnit: to jsou zkoušky, mimořádné zkoušky, soustředění, ale i ty koncerty. Sborové zpívání je náročné, to není jen tak nějaký koníček – je to přímo kůň.

 

Michal Vajda se narodil v roce 1975 v Přílepech. Vystudoval duchovní hudbu a dirigování sboru na Janáčkově akademii múzických umění v Brně. Byl sbormistrem například sboru Církevní konzervatoře v Kroměříži nebo dětského sboru Kantiléna. Pěvecký sbor Masarykovy univerzity vede od roku 2004 dodnes.

Klíčová slova: sbor, masarykova univerzita, michal vajda, rozhovor

Fotogalerie

Hodnocení příspěvku

1 | 2 | 3 | 4 | 5 (1 - nejhorší, 5 - nejlepší)

Nový komentář