11.03.2017 12:01


To oblíbené slovo studentů je prokrastinace

Autor: Michaela Střížová | Kurz: Stisk | Kategorie: Publicistika

Prokrastinace. Slovo, které vyslovil snad každý student. Mnohem raději, než se učit na zkoušku, půjdu uklidit horu tři dny neumytého nádobí, do které se mi ještě včera vůbec nechtělo. Podle psychologa Michala Nováka ale prokrastinace není vždycky na škodu. 

Prokrastinující studentka. Foto: Michaela Střížová

Brno – Snad každý to zná. Ráno vstanu a říkám si, jak napíšu půlku seminárky a udělám ještě alespoň dvě další věci. Jenže potom to přijde. Snídaně a u ní seriál, z několika minut prohlížení novinek na Facebooku se stanou dvě hodiny, přijde náhlá potřeba žehlit prádlo a ani se nenaděju a je noc. Před spaním si ale nezapomenu slíbit, že zítra už opravdu začnu pracovat.

Od kamarádů na chodbách univerzity často slýchám, jak prokrastinují nad začatou prací, že prokrastinace je zlo! Raději čekám do poslední možné chvíle, dokud deadline není v plamenech, než abych začala včas. A tak je to se vším. Každé odložení práce nebo jenom lenost však není prokrastinace. Psycholog Michal Novák říká, že v mnoha případech, kdy jsou studenti vůči učení pasivní, jde spíše o ztrátu nebo nedostatek motivace než o prokrastinaci.

V dnešní době je skoro až moderní, když do diskuze o studiích přivedeme pojem prokrastinace. To se hned předháníme, kdo byl déle v hospodě a kdo začal s učením později. Pokud jsme jen málo motivovaní, lépe řečeno, pokud je pivo lákavější než hodiny v knihovně, co to tedy ta prokrastinace je?

„Já ji chápu jako dočasný, často opakovaný, odklon pozornosti od duševní aktivity, která měla vést ke splnění vytyčeného cíle,“ vysvětluje Novák. Avšak dodává, že v únosné míře takové chování není závadné, „je spíše odrazem procesu vznikání seminární práce, kdy pisatel odklání pozornost, aby si vědomě či nevědomě utřídil myšlenky.“

Jak se říká, všeho s mírou. Odpočívat se musí a přestávka na svačinu nám vyčistí halvu. Přece jen někdy je prokrastinování spíše ke škodě než k užitku. Nejsem schopná se na práci soustředit a nakonec se stresuji z toho, že nic nestihnu. Novák rozděluje důvody k prokrastinaci na dva druhy: vnější vlivy a charakter osobnosti. To, že sousedi hýří od rána do rána, mě sice obtěžuje, ale dá se to změnit. S mojí osobností nebo rodinnými proměnnými už je to horší. Pokud nechci vysokou školu studovat, ale neodhodlám se studium sama ukončit a řeknu si, že bude jednodušší, když mě vyhodí, není potom divu, že se do učení na zkoušky nehrnu. Podobné je to s osobnostními rysy. Jen těžko ovlivníme impulzivitu nebo to, že trpíme nestálou pozorností.

Jak se vypořádat s nedostatkem motivace a lehkým prokrastinováním, nám radí kdejaký článek na internetu. Já se za sebe pokusím odložit telefon místo úkolů, odměnit se nějakým pamlskem za každý dosažený cíl a začít raději dřív než později. Ve vážnějších případech prokrastinace jde většinou o přítomnost nějakého konfliktu, který, jak radí Novák, lze řešit návštěvou odborníka jako je psychoterapeut. 

Klíčová slova: prokrastinace, studenti, ztráta motivace

Fotogalerie

Hodnocení příspěvku

1 | 2 | 3 | 4 | 5 (1 - nejhorší, 5 - nejlepší)

Vkladání nových komentářů skončilo.